Autor fotografie: U.S. Library of Congress, volné dílo|Popisek: Britští vojáci vypalují Washington
Po vítězné bitvě u Bladensburgu v Marylandu vpochodovaly 24. srpna 1814 navečer do Washingtonu britské jednotky pod velením viceadmirála Alexandera Cockburna a generálmajora Roberta Rosse. Hlavní město Spojených států bylo vylidněné a jednotkám prakticky nikdo nekladl odpor. Odplatou za vypálení hlavního města Horní Kanady Yorku (dnes Toronto, Ontario) z roku 1813 vypálili Britové Washington. Vypálen byl Kapitol, Senát, Sněmovna i Nejvyšší soud, Bílý dům a loděnice včetně několika plavidel.
Celá událost byla součástí války, které se říká válka roku 1812. Tedy k napoleonským válkám paralelního konfliktu, který měl do jisté míry kořeny v Evropě. V roce 1803 po roční přestávce v nepřátelství s Francií dospěla vláda Velké Británie k definitivnímu přesvědčení, že mírová smlouva z Amiensu z roku 1802 není výhodnou, a protože Napoleon v čele Francie odmítal přistoupit na další požadavky, přistoupil "perfídní Albion" k ozbrojeným akcím zaměřeným proti francouzské lodní dopravě. Britská fregata Doris zajímá francouzský lugr l'Affronteur a válka, která mezi Británií a napoleonskou Francií vypuká, skončí definitivně až v roce 1815 po bitvě u Waterloo.
Součástí britských opatření byla blokáda námořních cest francouzského obchodu, a týkala se také neutrálních zemí. To je dobré mít na paměti v kontextu úvah nad pozdějším Napoleonovým systémem kontinentální blokády zaměřeným naopak proti Velké Británii. Podstatné pro příběh vypáleného Washingtonu je, že se tato blokáda z roku 1803 týkala také amerických lodí. Kromě dalšího se také Královské námořnictvo bez ohledu na mezinárodní právo dopouštělo nucení amerických občanů, kteří se mu dostali do působnosti, ke službě na palubách vlastních lodí. Beztak od revoluce stále napjaté vztahy mezi Washingtonem a Londýnem se zhoršovaly a přes několik incidentů pak prezident Madison vyhlásil 18. června 1812 Velké Británii válku.
Ta potrvá až do 17. února 1815. Američanům, kteří byli během konfliktu aktivnější a útočnější, se nepodaří dobýt kanadské provincie, a zaznamenali jen dílčí úspěchy. Součástí odvetné invaze pak bylo britské tažení do Marylandu a k Washingtonu v létě roku 1814.
24. srpna 1814 se britské jednotky zmocnily amerického hlavního města a vypálily symbolicky významné budovy. Kapitol ještě nebyl zcela dokončen. Stálo jen severní a jižní křídlo spojené dřevěným lešením v místech, kde dnes stojí hlavní centrální budova. Požár způsobil vážné škody, ale nosné a vnější zdi odolaly. Kromě použitých materiálů také díky silné bouři, která den po útoku uhasila většinu ohňů. Požáru odolal i Bílý dům, rovněž velmi vážně poškozený.
Po britském ústupu zpět na paluby lodí (bouří rovněž poškozených) a návratu kongresmanů do Washingtonu (po více než třech týdnech) se sice ozývaly hlasy k přesunu federální vlády do Filadelfie nebo jiného významného města, ale protože škody nebyly nenapravitelné, převážila vůle washingtonské budovy obnovit. Kompletní obnova budov trvala dlouhých dvanáct let, byla dokončena v roce 1826.
Válka roku 1812 měla zajímavé vyústění: všechny zúčastněné strany přijaly její výsledek jako svůj úspěch. Kanadské provincie byly uhájeny a nebyly připojeny ke Spojeným státům, přičemž Velká Británie konfliktu nepřikládala zejména z důvodu souběžné války vedené proti Francii velký význam. Pro Američany šlo o úspěšnou "druhou válku za nezávislost", odrazili, přes utrpěné škody, britskou invazi do Marylandu a New Yorku. Poslední americké vítězství u New Orleans bylo vybojováno 8. ledna 1815, již po podepsání mírové smlouvy v nizozemském Ghentu, a než mohla zpráva o tom do Ameriky doputovat. Britský velvyslanec se vrátil do stále poničeného Washingtonu ještě v roce 1815. Mírová jednání usnadnil především fakt Napoleonovy abdikace na jaře 1814 a s koncem britské blokády francouzských přístavů zanikl i původní důvod k válce.
Zdroj: aoc.gov