Vývoj operace Barbarossa: Mezi ztrátami Wehrmachtu a Rudé armády je zásadní rozdíl

Vývoj operace Barbarossa: Mezi ztrátami Wehrmachtu a Rudé armády je zásadní rozdíl
04 / 12 / 2019, 16:00

Operace Barbarossa, útok nacistického Německa proti bolševickému Sovětskému svazu, mohutné střetnutí dvou nelidských tyranií, dvou nejhorších diktátorů moderních dějin. Operace byla zahájena 22. června 1941 a do prosince přivedla německé armády k Leningradu, Moskvě, na Krym a k Rostovu. Úvodní fáze přinesla i Němcům těžké ztráty. V červenci 1941 přišli o více mužů než v následujících měsících až do prosince 1942, po bitvu u Stalingradu. Obrovská Rudá armáda nebyla přes všechny problémy snadným soustem. Některé jsou notoricky známé a na předních místech je zmiňován rozvrat důstojnického sboru v důsledku Stalinových čistek z let 1937-1939. Faktorů, pro něž však Sověti utrpěli ztráty mnohem vyšší než útočník, je samozřejmě více.

V důsledku zkušeností z invaze do Polska v září 1939, kam SSSR vpadl jako Hitlerův spojenec a mocnosti si opět po čase Polsko rozdělily mezi sebe, a ze zimní války proti Finsku (1939-1940) probíhaly v Rudé armádě rozsáhlé reorganizace a posilování stavů. Byly formovány nové jednotky a zaváděny nové typy zbraní. V létě roku 1941 nebyly tyto změny ani zdaleka ukončené, natož zažité a ověřené.

Začátkem léta 1941 byla také do velké míry rozebrána původní hlavní obranná Stalinova linie, a novou - Molotovovu, budovali dále na západě. V hlavním směru německého útoku, před nímž nebyli sovětští velitelé varováni, nebyla obrana ani zdaleka připravena, natož na útok tak masivního rozsahu.

Teorie tvrdící, že Barbarossa z německé strany pouze předešla sovětskému útoku, jsou více než pochybné. Armáda připravená k invazi si nemůže dovolit trpět nedostatkem mj. paliva. A nejen ten by jí nedovolil byť uvažovat o úspěšné invazi proti zkušenému protivníkovi. V obecných přehledech vypadají agregované údaje o stavu Rudé armády impozantně: 5,5 milionu vojáků, 303 divizí a 22 samostatných brigád, z toho 2,7 milionu mužů v západních okrscích, na 17 tisíc tanků a na 14 tisíc letounů. Ve skutečnosti však šlo převážně o zastaralé typy, nevhodně rozmístěné, a především trpící nedostatkem podpůrné infrastruktury, což v součtu efektivitu Rudé armády dramaticky poškozovalo. Stalin armádě dodával zbraně, ale zanedbával otázku prostředků elementární logistiky, a ani problémy, kterými armáda díky tomu trpěla v Polsku a ve Finsku, nebyly dostatečným varováním.

Zásoby paliva se u některých tankových divizí pohybovaly okolo méně než 10 %. Přičemž zejména obrněné síly, ale nejen ony, trpěly nedostatkem či nízkou kvalitou spojovací techniky. Podobně jako například Francouzi, kteří jinak rovněž byli schopni Němcům do cesty postavit velké množství techniky - bez spojení není velení, je omezena efektivita průzkumu. Přičteme-li z jedné strany Stalinovu pštrosí politiku (která se projevovala na nižších stupních velení nesmyslnými reakcemi, kdy důstojníci ve štábech vysvětlovali důstojníkům na frontě, že se mýlí a pod palbou nemohou být) a zároveň zkušenosti a efektivitu německých ozbrojených sil, jež měly v úvodní fázi války v hlavním dějišti operací i početní převahu, nelze se sovětským ztrátám divit.

Luftwaffe si vybudovala velmi rychle vzdušnou převahu. Odpovědí sovětského velení byl po úvodním váhání požadavek protiútoků za všech okolností, a pro totalitnímu režimu podléhající armády typický zákaz ustoupit bez ohledu na situaci a bez ohledu na možnost vést v lepší pozici obranu efektivněji. Nepřipravené jednotky bez průzkumu, vzdušné podpory, s nedostatkem munice a paliva, bez spojení, s nedostatkem zkušeností a neschopností či nemožností vést kombinovaný manévr, v němž by se různé zbraně vzájemně podporovaly, se ovšem stávaly pro Němce snadnou kořistí.

Štěstí v neštěstí se pro Rudou armádu promítlo mj. do faktu, že ztrácela převážně zastaralou techniku a nezkušené jednotky. Přitom nelze říci, že by se ji Němcům podařilo zlomit, a přes veškerou převahu i oni platili vysokou cenu - oproti Sovětům Němci ztráceli svou nejlepší techniku a veterány předchozích tažení. Nadto útočili sebevědomě ve třech hlavních směrech a ve všech jim došel na podzim a v zimě dech. Dlouhou válku s obrovským Sovětským svazem si Německo nemohlo dovolit.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace