foto: Robert Lawton / CC BY-SA 2.5 / Wikimedia commons/MiG-17 F
I když se jen těžko mohl měřit se svými americkými protějšky, sovětský proudový stíhač MiG-17, ač pomalejší a starší dokázal sestřelit mnoho amerických strojů ve válce ve Vietnamu. Během konfliktu se ukázal jako vážná hrozba modernějším nadzvukovým strojům.
Proudový stíhač MiG-17 kromě SSSR používala řada dalších států jako například Československo, Sýrie, Irák, Afghánistán či Kuba, ale jeho nejznámějším působištěm zůstává právě Vietnam. Válka ve Vietnamu přinesla kromě bombardování pekelnou látkou Napalm pochopitelně i nespočet vzdušných soubojů mezi sovětskými a americkými stroji. Jako hrozba se tehdy jevil sovětský proudový stíhač MiG-17, který ač ve vlastnostech zaostávající za americkými moderními nadzvukovými letouny, dokázal jich mnoho sestřelit a nepříteli řádně na nebi zatopit.
Vznik stíhače MiG-17
První prototyp středoplošníku se šípovitým křídlem vzlétl v roce 1950. O dva roky později byl letoun zařazen do služby. Pohonnou jednotku stíhače zajišťoval turbokompresorový motor Klimov VK-1A, maximální rychlost stroje činila 1085 km/h ve výšce 5000 m a dolet potom 1 165 km bez přídavných nádrží. MiG-17 byl vyzbrojen jedním kanonem N-37D a dvěma kanony NR-23, další části výzbroje tvořily dvě pumy o hmotnosti 250 kg. MiG-17 se stal páteří stíhacího letectva v zemích Varšavské smlouvy na přelomu 50. a 60. let, ale využívaly jej také jiné země mimo sovětský blok. Stroj zařadily do služby Sýrie, Irák, Afghánistán, Kuba nebo Angola.
Nasazení letounu MiG-17
Bojovou premiéru si letouny odbyly během Suezské krize v roce 1956 a účastnily se i dalších válek či konfliktů mezi nově vzniklým státem Izrael a jeho arabskými sousedy. Významné pak bylo jejich nasazení v již zmíněném Vietnamu. Úkolem sovětského proudového stíhače bylo sestřelování amerických bombardérů, které byly pomalejší, tedy především strojů B-36 Peacemaker či B-52 Stratofortress. Letouny MiG-17 se zde uplatnily zejména díky své schopnosti operovat v nižších výškách a využít lepší manévrovatelnosti proti těžkým bombardérům a stíhačům.
Výhody stíhače MiG-17 ve Vietnamu
Právě ve vietnamském konfliktu, kdy se studená válka načas stala horkou, se proti americkým strojům, a to nejen proti bombardérům, významným způsobem osvědčil právě MiG-17. Stroje MiG-17 totiž sázely na ,,mrštnost", lehkost a větší manévrovatelnost v nižších rychlostech, o čemž se pravidelně přesvědčovaly americké nadzvukové letouny F-4 Phantom II, které brzy zjistily, s kým že mají ve vzduchu čest. S nadsázkou bychom mohli říct, že v některých okamžicích zažívaly americké stroje v konfrontaci s MiG-17 ,,vzdušný teror".
Severovietnamští piloti se během války osvědčili jako zdatní taktici, kteří dokázali využít předností MiG-17 v boji proti modernějším americkým letounům. Nguyen Van Bay, který se stal prvním severovietnamským stíhacím esem, dosáhl tohoto statusu mimo jiné sestřelem námořní F-8F Crusader v roce 1966. Jeho taktika spočívala v zatáhnutí nepřátelských letounů, jako byl F-4 Phantom, do manévrového boje, kde vyšší rychlost amerických strojů ztratila výhodu. Piloti MiGu-17 se museli dostat blízko, často na hranici 300 metrů, aby mohli efektivně využít své kanonové výzbroje.
Verze letounu MiG-17
Jednou z klíčových inovací, která posílila schopnosti MiGu-17, bylo zavedení pokročilejších verzí, jako je MiG-17PF. Tato verze, vybavená radarem a přídavným spalováním, byla navržena pro noční operace a boj proti těžkým bombardérům na velkou vzdálenost. I když nebyla přímo nasazena ve vietnamském konfliktu, hrála významnou roli v protivzdušné obraně Sovětského svazu a jeho spojenců, kde sloužila jako účinný nástroj proti nepřátelským letounům. Standardní verze MiG-17F, kterou severovietnamské letectvo používalo ve Vietnamu, naopak těžila z lehkosti a manévrovatelnosti, což bylo klíčové v situacích, kdy bylo nutné se vyhnout střelám a převést boj do nižších výšek, kde se MiG-17 mohl naplno uplatnit.
MiG-17 ve službách USA
Sovětské letouny byly na vzdušných bojištích úspěšné, a tak se USA dokonce rozhodly pořídit od Izraele několik MiGů-17, aby v rámci projektu zhodnotily jejich schopnosti a rozhodli, jakou taktiku na tento letoun použít. Později odkryté dokumenty prokázaly, že vlastnosti letounu, jako již zmíněná manévrovatelnost, překvapila všechny ty, kteří se projektu účastnili. A přestože MiG-17 měl přirozeně své vady jako každý jiný letoun, dokument v komplimentech pokračoval. Konstatoval, že sovětský letoun se zejména osvědčil při testech v nižších výškách, kde stroj dokázal optimálně využít své schopnosti. MiG-17 se tak ve vietnamském ,,pekle" ukázal ve výborném světle jako stíhač, který svého času dával zabrat moderním americkým nadzvukovým letounům.
Zdroj: www.britannica.com, warfarehistorynetwork.com, planesoffame.org
Tagy