Byla to vzorná dívka z katolické rodiny. Nacistická bachařka Braunsteinerová bičovala ženy k smrti a ušlapávala stařenky jezdeckými botami. Spravedlnost nezůstala slepá

Byla to vzorná dívka z katolické rodiny. Nacistická bachařka Braunsteinerová bičovala ženy k smrti a ušlapávala stařenky jezdeckými botami. Spravedlnost nezůstala slepá
Autor: Autor neznámý, public domain|Popisek: Hermine Braunsteinerová
10 / 06 / 2021, 16:00

Hermine Braunsteinerová je další z řady krutých nacistických dozorkyň, která řádila v koncentračních táborech Ravensbrück a Majdanek. Smutně proslula tím, že bičovala ženy k smrti, věšela je a také ušlapávala staré ženy svými mohutnými jezdeckými botami.

Braunsteinerovou bychom měli zařadit mezi ty nejkrutější dozorkyně. Snaživá esesačka působila jako dozorkyně v koncentračních táborech Majdanek a Ravensbrück. Přitom to vůbec zpočátku nevypadalo na to, že Braunsteinerová se dá do služeb zla. Narodila se ve Vídni v roce 1919 jako nejmladší dítě do přísné katolické rodiny. Nevyšla jí snaha stát se zdravotní sestrou a pracovala později jako služebná ve Velké Británii pro americkou rodinu, která se zde usadila.

V roce 1938, po Anšlusu Rakouska, se stala německou občankou, vrátila se z Velké Británie a začala pracoval pro známou leteckou konstrukční společnost Heinkel v Berlíně. Jenže cesty osudu ji nakonec zavály úplně jinam. Protože neměla vysoký plat, dala se do nacistických služeb a rozhodla se pracovat jako dozorkyně v již zmíněném Ravensbrücku a Majdanku, kde si významně zvýšila svou životní úroveň. ,,Učila" se od Marie Mandelové, která patřila mezi nejsadističtější dozorkyně vůbec.

A Braunsteinerová si svým počínáním posléze získala důvěru nadřízených. Mladá dívka se tak mohla podílet na selekci žen a dětí, které půjdou do plynových komor, a které ještě přežijí. Její praktiky a chování vůči vězňům pak byly doslova otřesné. Braunsteinerová dostávala pravidelně záchvaty vzteku, na jejichž konci byli pravidelně mrtví. Bičovala k smrti ženy, dokázala ušlapávat stařenky, surově týrala i dětské vězně. V lednu 1944 se Braunsteinerová vrátila do Ravensbrücku, kde pokračovala v nelidském zacházení s vězni. To se už však blížil konec války a s ní i konec její velmi pochybné ,,kariéry".

7. května 1945 Braunsteinerová uprchla před postupující Rudou armádou a uchýlila se do Vídně. Byla zde zatčena rakouskou policií a konal se s ní v roce 1947 posléze soud, který ji usvědčil z mučení, týrání a zabíjen í vězňů, nicméně ji odsoudil k nízkému trestu v trvání 3 let. V roce 1950 byla propuštěna a pracovala v hotelech a restauračních zařízeních na nižších pozicích. Později se Braunsteinerová vdala za Američana, nejprve začali žít v Kanadě a poté se přemístili do USA. Bývalá sadistická dozorkyně se stala v roce 1963 americkou občankou.

Jenže to už ji byl na stopě slavný lovec nacistů Simon Wiesenthal, který se stejně jako přeživší z Majdanku a Ravensbrücku nesmířil s tím, že Braunsteinerová, nyní americká občanka, dostala tak nízký trest u soudu. V roce 1964 Wiesenthal zalarmoval noviny The New York Times, které informovaly o tom, že Braunsteinerová si vzala Američana a žije nyní v New Yorku. Na ,,případ" Braunsteinerová byl pak najat mladý reportér, který měl bývalou dozorkyni najít. Pátrání bylo úspěšné a reportér skutečně Braunsteinerovou našel. Ta mu řekla, že v Majdanku strávila pouze rok, z toho 8 měsíců strávila v táborové ošetřovně. Její muž na její obranu prohlásil, že jeho manželka ,,by neublížila ani mouše."

Nicméně po vypátrání Braunsteinerové a informování o jejích aktivitách během války se potom daly věci rychle do pohybu a v roce 1968 americké úřady zbavily Braunsteinerovou občanství, protože nebyla schopna prokázat, že se nedopustila válečných zločinů. O Braunsteinerovou se začaly také zajímat začátkem 70. let také německé justiční orgány. Západoněmecká vláda požádala o její vydání a v roce 1973 se stala Braunsteinerová prvním nacistickým zločincem, který byl vydán z USA do Západního Německa.

Zde posléze stanula u soudu spolu s dalšími 15 dozorci z Majdanku. U soudu se také sešli svědkové, kteří postupně usvědčovali Braunsteinerovou z jejího sadistického chování, mučení a zabíjení vězňů. Bývalá dozorkyně byla nakonec usvědčena ze zabití 80 lidí, napomáhání smrti 102 dětí a spolupráci na vraždě 1000 vězňů. V roce 1981 tak byla Braunsteinerová, 36 let po skončení války, odsouzena k doživotnímu žaláři.

V roce 1996 byla propuštěna z vězení kvůli vážným zdravotním komplikacím souvisejících s cukrovkou, kdy jí byla amputována noha. O tři roky později se kruh definitivně uzavřel a Braunsteinerová ve věku 79 let umírá. Spravedlnost si ji přece jen nakonec našla, i když to trvalo dlouho.

 

Zdroj: history.com

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace