.jpg)
foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Walter Rauff v uniformě SS
Jedním z vysoce postavených nacistů byl Walter Rauff. Blízký spolupracovník Reinharda Heydricha se aktivně podílel na vývoji plynových vozů, které se používaly k zabíjení Židů a dalších nacistických obětí. Za své válečné činy však Rauff nikdy nepykal, podařilo se mu dožít v Chile.
Walter Rauff se narodil v roce 1906 a již od malička jej přitahovalo vojenství a uniformy. Právě z techto důvodů se proto se ve svých osmnácti letech rozhodl přihlásit v roce 1924 do německého námořnictva. V letech 1930-1937 zastával pozici instruktora a získával si postupně autoritu u svých nadřízených. Mladého muže však ve stejnou dobu začala přitahovat populistická nacistická ideologie a brzy uvěřil tomu, že Adolf Hitler může přinést po letech hospodářského rozvratu do Německa konečně kýžený řád a pořádek.
Vzestup Waltera Rauffa v SS
Z námořnictva odešel Rauff v roce 1937, čímž začala jeho další životní etapa, spjatá s nacismem. Začal se intenzivněji angažovat v oddílech SS (Schutzstaffel), přesunul se do Berlína, kde mohl navázat kontakty s vysokými nacistickými činiteli. Před vypuknutím druhé světové války, která začala německým napadením Polska 1. září 1939, byl Rauff pověřen úkolem aktivizace německé zpravodajské služby SD (Sicherheitsdienst), která vznikla v roce 1931, tedy ještě před převzetím absolutní moci nacisty.
Vypuknutí do té doby největšího ozbrojeného konfliktu v dějinách skýtalo pro Rauffa řadu možností. Jako vyhlášený rasista se aktivně podílel na vývoji mobilních plynových vozů, které zabily tisíce Židů, ale také Romů, tělesně hendikepovaných a dětí, jejichž osud měl být navždy zpečetěn. Vyhlazovací politika nacistického Německa nebyla uplatňována jen vůči evropským Židům, ale také všem dalším skupinám obyvatelstva, kteří v okupovaných státech nesplňovali znaky árijské rasy. Postupně proto měla přijít pomyslná „řada" také na Slovany nebo obyvatele severoafrických států.
Rauff jako „tuniský" řezník"
V roce 1942 byl Rauff převelen do Tuniska, kde měl důsledně prosazovat protižidovskou politiku v rámci severoafrické kampaně, která se ukázala být i důležitým válčištěm mezi státy Osy a západními spojenci. Rauff si dělal zápisky a v jeho diáři zmínil, že jeden z německých diplomatů navrhoval, aby německá vojska používala tuniské Židy jako lidské štíty proti spojeneckým ofenzivám. Možná překvapivě s tímto záměrem vyslovil Rauff nesouhlas, nicméně trval na tom, že všichni tuniští Židé, kteří dosáhli plnoletosti, což se rovnalo asi 70 tisícům lidí, musejí být deportováni do pracovních táborů.
V roce 1942 se Rauff podílel na vytvoření zvláštní vraždící jednotky, které sám velel. Ta v podstatě kopírovala nechvalně známé Einsatzgruppe, jež smutně prosluly masovým vražděním civilního obyvatelstva, loupením a drancováním. V Tunisku, které během války postupně ovládli nacisté, zemřelo v mimořádně špatných podmínkách přes 2 500 Židů. Další Rauffovou štací byla fašistická Itálie, kde měl pomoci Mussoliniho režimu implementovat protižidovská opatření, jež však v italských podmínkách nebyly zdaleka tak kruté, jako v případě Německa.
Rauffův troufalý útěk před spravedlností
Nicméně Itálie se spíše než další zastávkou v otřesné činosti nacistické zrůdy Rauffa stala pro tohoto bezohledného člověka doslova vězením. Na počátku roku 1945 se totiž již blížilo osvobození země a Rauff se společně s ostatními nacisty doslova zabarikádoval v jednom z milánských hotelů, aby nepadl do zajetí. Tomu však stejně nezabránil, byl zajištěn spojenci a internován v zajateckém táboře. Jenže ten nebyl dostatečně hlídán, a tak se Rauffovi podařilo z něho uprchnout. Skrýval se následně v italských klášterech, než se mu ze země podařilo uprchnout.
Po útěku se dal Rauff do služeb syrské rozvědky a následně se v roce 1948 přesunul do Jižní Ameriky, aby se připojil k dalším vysoce postaveným nacistickým činovníkům, kteří zde našli své útočiště. Nikdo neměl ponětí o tom, že Rauff má na rukou krev asi 100 000 lidí. V roce 1949 Rauff dále putoval po Jižní Americe. Zamířil nejprve do Ekvádoru, kde pracoval jako předák krabí konzervárny, ale po nějakém čase jeho kroky vedly do Chile, kde dožil pod ochranou Pinochetova režimu.
Poválečné demokratické Západní Německo mělo velmi dobře zmapováno jeho válečnou minulost a zločiny a po Chile žádalo, aby Rauffa vydalo. Všechny pokusy však nakonec skončily neúspěšně. Chilský Nejvyšší soud v roce 1962 konstatoval, že zločiny prominentního nacisty se staly už před dlouhou dobou, takže německou žádost zamítá. Před soud se tak Rauff nikdy paradoxně nedostal, i když mělo Německo na něho důkazně „slušně nabito". Muž, který nikdy nelitoval svých zločinů, zemřel v roce 1984 ve věku 77 let. Spravedlnost v jeho případě zůstala slepá.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: Warhistoryonline.com
Tagy