Autor fotografie: Sony Pictures|Popisek: Vanessa Kirby a Joaquin Phoenix
Tvůrci nového filmu o Napoleonovi reagují na kritiku, která sílí z mnoha stran, velmi nevrle a podrážděně. Francouzům dokonce Ridley Scott vzkázal, že nemají rádi sami sebe. Skutečností spíše je, že nenatočil dobrý film.
Světová premiéra v Paříži a předpremiéry v různých zemích otevřely stavidla recenzí a textů hodnotících nejnovější filmový počin světoznámého režiséra věnovaný světoznámému generálu, konzulovi a císaři přibývá. Veřejnost ještě "musí" několik dní vydržet, ale skepse, kterou vzbuzovaly fotografie, teasery, trailery a rozhovory s tvůrci je zcela jistě na místě. A kromě dojmů prvních diváků jsou k dispozici také různé subjektivní zkušenosti z kontaktu s týmem, který na filmu pracoval. Například s hlavním vojenským poradcem, Paulem Biddissem.
Francouzští historikové rozhodně nadšení nejsou
Než se ale dostanu k němu, dovolím si nabídnout několik autoritativních postřehů z per vybraných francouzských historiků, kteří film již viděli, a jejichž názory pana režiséra opravdu nepotěšily. Autorem jedné z netrpělivě očekávaných recenzí je ředitel francouzské Fondation Napoleon, historik, spisovatel a vysokoškolský pedagog Thierry Lentz. Příspěvky do debaty publikoval dva, jeden na webu nadace, jeden, obsáhlejší, v magazínu FinMag.
V prvním ve třech odstavcích popsal očekávání a připravenost být velkorysý vůči historickým nepřesnostem, a citoval Alexandra Dumase: „Historii jsem znásilnil, ale měli jsme krásné děti.“ Připomněl Scottovy řeči srovnávající Napoleona s Hitlerem, „tak běžné mezi těmi z nejhloupějších Britů“, přesto usedal v promítacím sále s nadějí, že to bude příjemný zážitek: „Vyšli jsme zklamaní. Velice,“ uzavřel.
Ve FinMagu některé z historických nepřesností, zcela zbytečných a samoúčelných, či spíše bezúčelných, vyjmenovává. Od Napoleonovy osobní přítomnosti u popravy Marie-Antoinetty, přes ostřelování pyramid, k němuž se vrátíme, a topení Rusů v rybnících u Slavkova, nikdy neuskutečněné osobní setkání Napoleona s Wellingtonem po Napoleonovu smrt, která se ve filmu navzdory tomu, že jde o detailně na vteřinu popsanou událost (kterou Talleyrand ve skvělém dvoudílném filmu Sachy Guitryho označí za pouhou „zprávu, nikoli událost“), odehraje v sedě na židli. Tvůrcům ale především vyčítá hlavní dějovou osu, s níž k Napoleonovi přistoupili.
Podle vyznění filmu totiž vše, co Napoleon dělal a čeho dosáhl, mělo jedinou motivaci – jeho lásku k Josefině. Historikovi se nelíbilo ani to, jak protagonista k roli přistoupil, a připomíná, že v jednom z rozhovorů prohlásil, že „přišel na natáčení, aniž by věděl, jak bude postavu hrát.“ Ve filmu mu chybějí další významné postavy, a ty, které se filmem mihnou, nezanechají žádný pocit. To bylo přitom zřejmé již z trailerů, a je to tím absurdnější, že napoleonská epocha je plná zcela mimořádných osobností a jejich osudů. Kromě dalšího pak tuto recenzi uzavírá tím, že na velký film o Napoleonovi tedy stále čekáme.
A neméně přísný byl ve svém názoru na film také další ze specialistů na období francouzské revoluce a prvního císařství, Patrice Gueniffey v magazínu lepoint.fr. Ten Scottovi explicitně vyčítá, že film je ve skutečnosti Napoleonovou karikaturou. Zcela přitom pomíjí jeho aktivity a výsledky v civilních oblastech – zabývá se Napoleonem čistě jako milovníkem a vojevůdcem, což je mimořádně ploché. Přitom prostředky, které Scott, mj. s přispěním zmíněného Paula Biddisse, zvolil, aby Napoleona jako vojevůdce divákům přiblížil, jsou zoufalé. O zmíněném ostřelování pyramid Gueniffey píše:
„Během tažení do Egypta jej (Scott Napoleona) nechá bombardovat pyramidy – což se nikdy nestalo – zatímco s sebou (Napoleon) přivezl desítky vědců, aby tuto civilizaci studovali.“ Vznikla moderní egyptologie. Ale my sledujeme šílence-ničitele. Když se na to Ridley Scotta The Times ptali, odpověděl: „Nevím, jestli to udělal, ale byl to rychlý způsob jak říci, že dobyl Egypt.“ To nepotřebuje žádného komentáře. Podle Gueniffeye je vyznění celého filmu jednoznačně protinapoleonské, a film označil za protifrancouzský a probritský, aniž by však byl „anglický“ svým výrazem – Angličanům historik přisuzuje obvyklou velkorysost vůči poraženým nepřátelům.
Vojenský poradce u napoleonského filmu skákal na padáku za nepřátelskými liniemi
Sebelepší vojenský poradce toho u filmu mnoho nenadělá, jestliže režisér historií a historiky pohrdá způsobem, který, nikoli poprvé, předvedl Ridley Scott. Přesto je na místě se ptát, kdo vlastně u filmu vojenským poradcem byl, protože výjevy z publikovaných trailerů jsou z vojensko-historického neuvěřitelně pitomé. Nejde přitom o to, že se Scott rozhodl u Slavkova natočit legendu o rozstříleném ledu na rybnících a topících se Rusech, jde o provedení. A o širší kontext této legendy, do kterého nechal diváky nahlédnout ve speciálním „slavkovském“ traileru.
V něm vidíme Napoleona stojícího na zemi na okraji jakéhosi lesa. Svým hlasem ovládá svou armádu, které říká věci jako: „Počkejte! Ať si myslí, že mají vyšší postavení!“ – a my sledujeme jakési nesrozumitelné a nepopsatelné hemžení rusko-rakouských vojáků, kteří útočí na jakousi francouzskou barikádu či vozovou hradbu. Pak velí: „Nasaďte pěchotu, obsaďte jejich vyvýšenou pozici, dvojitý krok!“ – a zde je třeba se zastavit. Vidíme totiž francouzskou pěchotu schovanou v zákopu, ukrytou bílou maskovací plachtou, kterak se na tento Napoleonův „povel“ odkryje, vyskočí ze zákopu a běží... do jakéhosi stanového tábora, kde vojáci různých pluků pobíhají sem a tam a střílejí. Co k tomu říci? Co je na tom „epického“?
V jednom z rozhovorů jsme se od režiséra „dozvěděli“, jak geniální stratég Napoleon u Slavkova nechal „postavit tábor pět nebo deset kilometrů od Rusů u zamrzlého jezera“. Ne – žádné stany nikdo u Slavkova nestavěl, a žádný tábor nehrál v této ani jiné bitvě naprosto žádnou roli. A trailer pak pokračuje Napoleonovým povelem: „Jezdectvo ze západu...“ a sledujeme neuspořádaný houf jezdců různých uniforem s mnoha francouzskými národními vlajkami v rukách, jak cválají z lesa směrem k nepříteli. Scott neví nic o dělostřelectvu, neví nic o pěchotě, a neví nic o jezdectvu. Ale to bohužel neví ani jeho vojenský poradce.
Tímto poradcem byl Paul Biddiss, bývalý britský výsadkář. Ten se nedávno svým výkonem a výsledky pochlubil na facebooku na své stránce Military Technical Advisor to Film and TV LTD. Pochválil komparsisty, které měl na starosti, a které vycvičil. Napsal, že karé, které je vidět i v jednom z trailerů, bylo „přesné“, a že komparsisté jsou hvězdami filmu. A sdílel názor historika Josepha Jonese, který vyjádřil rozpačité dojmy: výkon Joaquina Phoenixe označil za srandovní, aniž by bylo zřejmé, jestli to byl záměr. Ale bitevní scény a explicitně Slavkov označil za „opravdu spektakulární.“ Dovolil jsem si připsat, že to bylo opravdu spektakulární, ale spektakulární katastrofa. A Biddiss mě obratem zablokoval.
Dobře mi tak. Podělím se alespoň o zkušenost, kterou sdílel jeden z přátel, kteří se také věnují napoleonskému re-enactmentu. Je výmluvná:
„Před několika lety jsem si povídal s jejich "vojenským poradcem". Je zodpovědný za výcvik a historickou přesnost bitevních scén ve filmu. Byl také zodpovědný za film Vojna a mír, který natočila BBC. Upozornil jsem ho na různé problémy s jeho dobovým výcvikem a zeptal jsem se ho, jestli vůbec četl nějaké dobové historické příručky. Přiznal, že je nečetl, a když jsem začal poukazovat na další chyby a ptal se, proč ho na tu práci najali, když se ani neobtěžuje si ty příručky přečíst, řekl mi, že nic z mých výhrad na něj neplatí, protože jsem "neskákal z letadla za nepřátelskou linií". Shrnuto a podtrženo, myslí si, že je ten největší frajer, jaký kdy žil, protože byl ve speciálních silách, a každý, kdo zpochybňuje jeho práci, není důvěryhodný, pokud také nebyl v armádě.“
Shrnuto a podtrženo: Napoleon je hodnocen jako protinapoleonský a protifrancouzský film plný hloupostí, jehož režisér neví o skutečné Napoleonově historii nic, a jehož vojenský poradce se kvalifikoval tím, že příkladně sloužil u dnešních speciálních sil, ale dobové výcvikové předpisy nezná. Ostatně dnes byl expertem na napoleonské války, přičemž si plete roky 1805 a 1915, zítra bude Kartagince učit jezdit na slonech, a pozítří piloty pilotovat Messerschmitty.
Koho zajímá napoleonská vojenská historie a kdo o ní něco ví, ten bude z filmu odcházet zklamaný. Velice.
Zdroj: Fondation Napoleon, FinMag, lepoint.fr, Twitter, Facebook