Z kuchaře diktátorem: Jak Ho Či Min porazil USA ve Vietnamské válce

Z kuchaře diktátorem: Jak Ho Či Min porazil USA ve Vietnamské válce
Autor fotografie: manhhai / Flickr.com|Popisek: Ho Chi Minh v roce 1921 na kongresu francouzské komunistické strany a v roce 1969
19 / 05 / 2024, 13:00

Během svého života dostával podporu od SSSR, Číny i USA. Ho Či Min se narodil 19. května 1890 a z původního kuchaře se stal jedním z nejvýznamnějších vojenských a komunistických vůdců 20. století.

Na dnešní den připadá výročí narození jednoho z nejznámějších válečných generálů světa. Ho Či Min, vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung, je postavou, která zanechala nesmazatelnou stopu ve vietnamské historii. Narodil se 19. května 1890 a jeho život byl zasvěcen boji za nezávislost Vietnamu. Jako zakladatel Viet Minhu vedl ozbrojený odpor proti japonské okupaci a později také francouzským koloniálním silám. Přestože jeho komunistická vláda byla kontroverzní, jeho vojenské a diplomatické schopnosti byly obdivuhodné.

Ho Či Min se narodil ve vesnici Kim Lien v provincii Nghe An. Jeho otec, Nguyễn Sinh Sắc, byl konfuciánský učenec a národní aktivista, což mělo významný vliv na mladého Ho Či Mina. Už jako dítě se setkával s vlasteneckými myšlenkami a příběhy o odporu proti koloniální nadvládě. Když bylo Ho Či Minovi deset let, přejmenoval ho otec na Nguyen Tat Thanh, což znamená "Nguyen Úspěšný”. Mladý Ho navštěvoval Národní akademii v Hue, než byl vyloučen za protesty proti císaři Bao Daiovi a francouzskému vlivu v Indočíně.

 Ho Chi Minh

 

Ho Či Min a jeho cesty po světě

V roce 1911, pod jménem Ba, opustil Vietnam a začal svou cestu po světě jako kuchař na francouzské lodi. Navštívil mnoho zemí, včetně FrancieVelké Británie a Spojených států, kde pracoval mimo jiné jako pomocný pekař v Bostonu. Po této své kariéře se na více než tři roky stal námořníkem  a navštívil různé africké přístavy. Už zde bylo mladému Ho Či Minovi jasné, jak svět funguje, a stal se předním odpůrcem kolonialismu.

Po životě v Londýně v letech 1915 až 1917 se přestěhoval do Francie, kde pracoval postupně jako zahradník, uklízeč, číšník, retušér fotografií a obsluha pece. Právě zde se setkal s myšlenkami komunismu a stal se členem Francouzské komunistické strany pod novým jménem Nguyen Ai Quoc (“Nguyen Patriot”). Byl inspirován úspěchem bolševické revoluce v Rusku, v roce 1923 odcestoval do Moskvy, kde studoval na Kominterně a učil se základy jak úspěšně organizovat revoluci. Jeho cíl byl jasný: ukončit francouzskou nadvládu ve Vietnamu a stvořit nový komunistický Vietnam.

V prosinci 1924, opět s novým jménem Ly Thuy, odjel Ho do města Kanton v čínské provincii Guangzhou, které bylo tehdy baštou komunistů. Brzy začal získávat členy pro vietnamské nacionalistické hnutí, jež se později stalo základem Indočínské komunistické strany založené v roce 1930 v Hongkongu. Nicméně už v roce 1927 zahájil armádní vůdce Čankajšek krvavé čistky komunistů v Číně. Ho se rozhodl utéct k jedinému spojenci, do Moskvy. Zde požádal Kominternu o financování pro jeho hnutí v Indočíně. Až do druhé světové války tak cestoval po celém světě a sbíral podporu jako zástupce Komunistické internacionály. Navštívil například Brusel, Paříž a Siam (dnešní Thajsko) a na pár měsíců dokonce pobýval s Mao Ce-Tungem.

Setkání prezidenta Ho Či Mina, Mariuse Mouteta a generála Gentilhomma v Paříži ve Francii

 

Návrat do Vietnamu

Do rodného Vietnamu se Ho Či Min vrátil až za války v roce 1941 a založil organizaci Viet Minh (Liga za nezávislost Vietnamu). V té době byla Francie zaneprázdněna nacistickou invazí, což umožnilo Ho Či Minův bezpečný návrat do Indočínského regionu, který byl následně obsazen spojenci nacistů, Japonskem. Až od této chvíle je znám jako Ho Či Min, jelikož si vybral revoluční přezdívku “Nositel Světla” a vedl Viet Minh v ozbrojeném odporu proti japonské okupaci. Viet Minh využívající partyzánské taktiky se stal hlavní ozbrojenou silou proti okupantům, s nimiž bojoval taktikou asymetrické války. V roce 1941, kdy se Spojené státy oficiálně připojily k válce po boku Sovětského svazu, poskytly Viet Minhu podporu prostřednictvím Office of Strategic Services (OSS), předchůdce CIA.

V roce 1945 došlo ke dvěma událostem, které připravily půdu pro vietnamské revolucionáře. Nejprve Japonci zcela ovládli Indočínu a uvěznili nebo popravili všechny francouzské úředníky. O šest měsíců později následně Spojené státy svrhly atomovou bombu na Hirošimu, čímž byli Japonci finálně poraženi. Tím byli eliminováni dva nejsilnější protivníci Viet Minhu a Ho Či Mina. Japonci opustili Indočínu a předali kontrolu nad zemí Ho Či Minovu Viet Minhu a Indočínské komunistické straně. Dne 2. září 1945 Ho Či Min vyhlásil nezávislost Vietnamské demokratické republiky a stal se jejím prezidentem. 

 Ho Chi Minh

 

Indočínské války a Ho Či Min

Ho Či Min stál před obrovskou výzvou, jak upevnit tuto nově získanou svobodu. Francie však nehodlala svou bývalou kolonii opustit bez boje. Následovala první válka v Indočíně, která trvala od roku 1946 do roku 1954. Ho Či Min a jeho Viet Minh se postavili proti francouzským silám v sérii intenzivních střetů. Klíčovou bitvou této války byla bitva u Dien Bien Phu v roce 1954, kde díky brilantní strategii generála Võ Nguyên Giápa dosáhl Viet Minh rozhodujícího vítězství, což vedlo k ukončení francouzské nadvlády v regionu

Po podpisu Ženevských dohod v roce 1954 bylo rozhodnuto o rozdělení Vietnamu na severní a jižní část podél 17. rovnoběžky. Severní Vietnam, vedený Ho Či Minem, se stal komunistickým státem, zatímco jižní Vietnam, pod vedením císaře Bao Daie a později prezidenta Ngo Dinh Diema, se přikláněl k Západu a získal také podporu od Spojených států. 

Členové týmu DEER (OSS) a Viet Minh ve výcvikovém táboře. Allison Thomas stojí uprostřed a po jeho levici stojí Vo Nguyen Giap a po pravici Ho Či Min.

Severní Vietnam, kde se usídlil Ho Či Min a jeho spolupracovníci, čelil mnoha problémům. Země byla chudá a odříznutá od bohatých zemědělských oblastí na jihu, což vedlo Ho Či Mina k prosbám o pomoc od větších komunistických bratrů, Číny a Sovětského svazu. V těchto nepříznivých podmínkách se režim Ho Či Mina stal represivním a trvdě totalitním. Jeho pokusy o zemědělské reformy v letech 1955–56 byly prováděny brutálně a bezohledně. Přesto si „strýček Ho“, jak byl znám mezi severními Vietnamci, dokázal udržet popularitu, i když jeho režim ztratil část lidskosti, která jej dříve odlišovala.

Ho Či Min měl větší úspěch na poli diplomacie. V letech 1955 až 1960 cestoval do Moskvy, Pekingu, Nového Dillí a Jakarty, kde dovedně balancoval mezi svými mocnými komunistickými spojenci. Při své cestě do Moskvy v roce 1960 působil dokonce jako prostředník mezi Sovětským svazem a Čínou, čímž se snažil využít své vztahy k oslabení čínského vlivu v Asii. Ho Či Min dovedně získával podporu od obou komunistických gigantů, což mu umožnilo pokračovat v boji za sjednocení Vietnamu pod komunistickou vládou.

Peking 1955 - předseda Mao Ce-tung a prezident Ho Chi Minh

Napětí mezi severním a jižním Vietnamem postupně eskalovalo, což následně vedlo k druhé válce v Indočíně, známé jako vietnamská válka. Tento konflikt, který trval od roku 1955 do roku 1975, se stal jedním z nejkrvavějších válek druhé poloviny 20. století. Severní Vietnam, podporovaný Sovětským svazem a Čínou, vedl protiamerickou partyzánskou válku. Klíčovou roli v logistice této války hrála Ho Či Minova stezka, zásobovací trasa vedoucí přes Laos a Kambodžu, která umožnila severním jednotkám vést efektivní ofenzívy na jihu

 

 

Ho Či Min zemřel v roce 1969, ale jeho odkaz žil dál. Severní Vietnam pokračoval v boji a nakonec v roce 1975 dobyl Saigon, čímž sjednotil zemi pod komunistickou vládou. Na počest vůdce, který zanechal nesmazatelnou stopu v historii Vietnamu, byla metropole Saigon přejmenována na Ho Či Minovo město. Tím se završila dlouhá a krvavá cesta Vietnamu k nezávislosti a sjednocení.

 Zdroje: Britannica; History.com; ThoughtCo.

Tagy článku