Z nebe pršely rakety a zasahovalo 500 hasičů, ale obstarožní Hellcat letěl hrdě dál

Z nebe pršely rakety a zasahovalo 500 hasičů, ale obstarožní Hellcat letěl hrdě dál
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: F6F-5K
11 / 02 / 2020, 16:00

16. srpna 1956 došlo k jednomu z mimořádných vzdušných soubojů, které proti sobě postavily pokročilé proudové letouny a tou dobou již obstarožního vrtulového veterána druhé světové války. A utkaly se letectvo s námořnictvem, což s sebou také, zejména ve Spojených státech, vždy nese prvek rivality a napětí. Nikdo nebyl zraněn, ale popravdě řečeno nechybělo málo. Grumman F6F Hellcat ve svém posledním souboji vzdoroval statečně a vyhrál. Letectvo (ale ani námořnictvo) si ovšem "bitvu nad Palmdale" za rámeček nedaly.

Z námořní letecké základny Point Magu ve státě California vzlédl 16. srpna 1956 dálkově řízený a červeně natřený Grumman F6F-5K Hellcat. Šlo o vysloužilce (verze F6F-5 a F6F-5N) zbavené výzbroje a konvertované na rádiem řízené vzdušné cíle. Letoun byl naváděn nad Tichý oceán, kde měl být v rámci nácviku vzdušného boje sestřelen námořními stíhači. Ti tou dobou sedlali proudové stroje jako F9F Panther, do výzbroje byly zaváděny stroje F3H Demon nebo F-11 Tiger. Corsairy, které si zabojovaly ještě v Koreji, byly ze služby vyřazené několik let, a Hellcaty, které se lvím podílem zasloužily o vítězství v Pacifiku proti Japonsku, dolétaly v operačním nasazení krátce po válce. Nebe nadále patřilo proudovým stíhačům - s jednou výjimkou, a tou bylo ráno 16. srpna 1956.

Dron se krátce po startu vymkl kontrole a zamířil si to na svém posledním letu nad Los Angeles. Situace byla vážná, hrozilo zřícení neovládaného letadla do hustě obydlené oblasti. Námořnictvu, které ve směru letu Hellcatu nemělo k dispozici žádné prostředky, nezbylo než obrátit se o pomoc na Letectvo Spojených států. Následoval poplach a ostrý start záchytných stíhacích Northropů F-89D Scorpion 437. záchytné stíhací perutě ze základny Oxnard.

Scorpiony byly produktem určitého tápání při hledání nových účinných forem vzdušného boje. Jeho koncepce byla ovlivněna zkušenostmi se strategickým bombardováním prováděným těžkými konvenčními bombardéry v sevřených formacích, a možnostmi obrany proti nim, jak s nimi experimentovala v posledních dvou letech války německá Luftwaffe. První verze Scorpionů ještě nesly 20mm kanón, ale nejrozšířenější verze D již měla ničit nepřátelské těžké bombardéry jen neřízenými střelami ráže 70 mm, kterých nesla pod křídly 104. Letoun byl vybaven systémem řízení palby složeným z radaru a palubního počítače, které pilotovi pomáhaly zamířit rakety na cíl - cílem systému ovšem neměly být jednomotorové stíhačky. A protože nebylo účelem Scorpionů svádět souboje s protivníkovými stíhacími letouny (kde by se také nad územím Spojených států vzala malá stíhačka nepřítele), přišly nejen o kanón, ale z kokpitu byly odstraněny klasické optické zaměřovače.

V každém případě byla 437. peruť jedinou nadějí a Scorpiony disponovaly potřebnou rychlostí, aby Hellcat dostihly a napadly. A také ho dostihly a napadly. Piloti zjistili, že systém řízení palby jim nepomůže. Zbývala jediná možnost - zaměřovat neřízené rakety odhadem. A aby toho nebylo málo, rakety určené k narušování formací těžkých bombardérů, se samozřejmě neodpalovaly jedna po druhé, ale buď všechny současně (tedy všech  104 raket naráz), nebo salvami, nejméně však třiceti raketami. Piloti se rozhodli pro zlatou střední cestu a nastavili palbu salvou 42 raket.

Šlo o rakety přezdívané Mighty Mouse, Mocná myš. Koncem 50. let je nahradily řízené střely, a rakety našly uplatnění jako protizemní, přičemž je jejich pokročilá varianta Hydra 70 nasazována dodnes (a kupuje si i AČR pro své čtyři Vipery). Mocné myši se vyznačovaly nejen značnou ničivou silou v případě zásahu, ale velkým rozptylem, což přesně ve své situaci stíhači 437. perutě proti Hellcatu nepotřebovali.

Piloti měli tedy každý tři pokusy rádiem (ne)řízený Hellcat zasáhnout. Výsledek nebyl nečekaný. Staré stíhačce se nic nestalo, ale z nebe na zem pršely rakety, kde založily stepní požár (shořelo 400 hektarů), jedna dopadla nedaleko ropné nádrže společnosti Indian Oil Co., kde začalo hořet taky. A další zasáhly dokonce několik domů v Palmdale. Kuchyněmi a garážemi létaly střepiny. Scorpiony byly bez munice i paliva, svůj "zásah" přerušily, vrátily se na základnu a Hellcat letěl hrdě dál, až mu došlo palivo a doplachtil neškodně do pouště asi 15 km od Palmsdale.

Celý incident se obešel bez ztrát na životech, ale vyžádal si zásah více než 500 hasičů. Proč nebylo možné, nebo proč si piloti netroufli na manévr, který proti střelám V1 používali stíhači za války: převrátit Hellcat křídlem? Těžko říci.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace