Autor fotografie: archiv Petra Blahuše|Popisek: I Čechoslováci patřili mezi legendární Tobrucké krysy, obránce afrického přístavu, obklíčeného 244 dnů a nocí
Před 76 lety, uprostřed nehostinné libyjské pouště, se čs. vojáci v Tobruku postavili nejen nepříteli, ale i extrémním podmínkám. Jejich technická zdatnost a nezdolné odhodlání proměnily opuštěné italské zbraně v nástroje vítězství
Je tmavá africká noc, vlastně už časné ráno 10. prosince 1941. Před dvěma dny zaútočilo Japonsko na Malajsii, Filipíny, Havaj a právě nyní začíná pro spojeneckou posádku už 244 dní obklíčeného libyjského Tobruku poslední den svého obležení. Němci a Italové začínají ustupovat a slavné „Tobrucké krysy" se chystají k jejich pronásledování. U střílny pevnůstky stojí velitel čs. 11. praporu pplk. Karel Klapálek a sleduje, jak se jeho muži chystají k útoku. V uších jim zní jeho bojový rozkaz: „Máte možnost odplatit Němcům za vraždy našich doma… Nikoho neživte… Opravte si biblické heslo: Oko za oko, zub za zub na: Za oko zrak, za zub chrup! Vpřed!“
Československé jednotky proti Afrika Korps
Podplukovník Karel Klapálek vydal rozkaz připravit se k výpadu už v devět ráno 9. prosince 1941, okamžitě potom, co došly zprávy o tom, že Němci a Italové na jižním úseku pevnosti, tedy vlevo od linie držené Čechoslováky, jeví známky vyklizování pozic. Nadřízená polská samostatná Brigáda karpatských střelců žádala vytvořit samostatný pronásledovací oddíl směrem na západ. Jakmile padla tma, vyrazila do předpolí zákopnická četa vyhledat a odstranit italská minová pole u silnice do Derny a vybudovat přechody přes dva zničené mosty.
Samotný nástupní plán byl vydán československému praporu ve 23.15 hod. Do země nikoho byly vyslány průzkumné a naslouchací hlídky, které hlásily živou činnost nepřítele. Bojové akce pak začaly v 04.30 hodin 10. prosince, kdy pplk. Klapálek nařídil 1. 3. a 4. rotě vyslat do útoku silné bojové hlídky. Bojový deník praporu na den 10. prosince jde až do takových detailů, že kromě hesla používaného pro celou tobruckou pevnost od 18 hodiny (Chicken, před tím Turkey), byl ke snídani bílý čaj, ½ bochníčku chleba se dvěma lžícemi marmelády, zatímco k večeři se podávala gulášovka.
Do té bylo ale ještě daleko. V pět ráno vyrazil velitel praporu spolu se zpravodajským důstojníkem a šéflékařem praporu kpt. Firthem do pevnůstky S-19 (krycí jméno Honza) stojící na jih od silnice do Derny, aby osobně sledoval průběh akce, vedené velitelem 2. roty kapitánem Janem Svobodou. Zároveň dostali Čechoslováci podporu čety polských ženistů. Už za hodinu dorazilo hlášení od čelních jednotek, že hlídka poručíka Snídala dobyla po krátkém, ale prudkém boji silně opevněný bod nepřítele na legendární kótě 69 a vztyčila tam československou vlajku.
„V pronásledování nepřítele ihned pokračováno,“ končilo hlášení. V 06.40 hodin hlásila 4. rota obsazení dalšího opěrného bodu nepřítele, jehož 14 sangarů dobyla hlídka desátníka Krebse. Před sedmou obsadila 4. rota po krátké přestřelce nejsilnější opěrný bod Italů zvaný Twin Pimples. Nejdále, ještě o skoro míli dál, postoupila beze ztrát četa poručíka Kaunderse.
Československá síla a její ztráty u Tobruku
Hlavní síly Čechoslováků vyrazily vpřed v sedm hodin. Pod velením kpr. Svobody se skládal z velitelského družstva, dvou čet 2. roty, čety zákopníků, čtveřice tančíků Brencarrier, obsluhy italské houfnice ráže 105 mm, ukořistěné a vlastními silami čs. zbrojířů znovu uvedené do funkčního stavu, jednoho protitankového kanónu, spojařů, zdravotníků a motospojky. Téměř okamžitě jeden z tančíků najel na minu a navíc explozí aktivoval výbuch dalšího granátu. Stroj bylo sice nutné nechat na místě, ale protože se jednalo o pěchotní minu, jeho posádka přežila bez zranění.
Prvního postupného cíle, určeného na společné poradě velitelů čs. 11. praporu a polské brigády, bylo dosaženo už v 08.25 hod. a konečné čáry postupu v 10,30 hodin, načež se v dosažených pozicích opevnil. Pronásledování Němců a Italů pak od Čechů převzali britští tankisté. Nepřítel všude bezhlavě ustupoval, protože v jeho krytech se našly ohromné zásoby vojenského materiálu.
Nebezpečí pro Čechoslováky ale neskončilo: ve 13.15 hodin najel zásobovací vůz u vyhozeného mostu na minu. Obrovská exploze vůz rozmetala, řidič vojín Karel Otta byl těžce zraněn na hlavě, pravé noze a levé ruce. Četař Leopold Horák utrpěl závažná poranění hlavy. Šestici polských ženistů, která stála opodál, ale výbuch roztrhal na kusy. Kromě těchto dvou příslušníků 11. Čs. praporu – Východního byli toho dne během výpadních bojů zraněni ještě tři čs. vojáci.
Československý odkaz v bitvě o Tobruk
Vrchní velitel britské armády na Středním Východě generál Auchinleck vydal toho den večer rozkaz: „Není dost chvály pro důstojníky a mužstvo, ať už jde o Brity, Novozélanďany, Jihoafričany, Austrálce, Poláky a Čechy, není dost chvály pro jejich skvělého ducha a nezlomné rozhodnutí zvítězit bez ohledu na nebezpečí, útrapy a nejeden neúspěch. Dokázali, že když jde do tuhého, dovedou být vždy lepší než Němci.“
Bitva o Tobruk nebyla jen lokální událostí, ale měla široký dopad na celou severoafrickou kampaň. Rommelův Afrika Korps, který byl známý svými bleskovými útoky a vojenskou strategií, byl nucen ustoupit a přehodnotit své plány po porážce u Tobruku. Tento neúspěch výrazně oslabil morálku německých a italských vojsk a zároveň posílil odhodlání spojeneckých sil. Vzhledem k tomu, že Tobruk byl klíčovým přístavem, jeho udržení umožnilo spojencům lépe zásobovat své jednotky a plánovat další vojenské operace. Pád Tobruku znamenal ztrátu strategicky významného bodu pro státy Osy, což mělo dlouhodobý dopad na schopnost Němců a Italů pokračovat v africké ofenzívě .
Na spojeneckém válečném hřbitově, bez ohledu na jeho chráněný status zničeném před několika lety islamisty, stojí pomník s nápisem: „Toto je posvátná půda, protože v ní leží ti, kteří bojovali za svou vlast. Od slunka východu do slunce západu na ně budeme vzpomínat.“
Zdroj: Jindřich Marek - Tobrucký deník