Za vyhnání z Granady se Židé pomstili, jako piráti přepadali lodě španělského krále

Když španělský král dobyl roku 1492 opevněné palácové město - maurskou Alhambru (Al Qal’a al-Hambra - Rudou pevnost) v Granadě, padlo tak poslední islámské království na Pyrenejském poloostrově a Španělsko úspěšně zakončilo reconquistu.

Katoličtí králové tzv. Reyes Católicos Isabela Kastilská a Ferdinand II. Aragonský po dobytí města vydali edikt, kterým nařídili Židům přijmout křest nebo opustit zemi. Díky ediktu a pronásledování odešly z Pyrenejského poloostrova statisíce španělských Židů, proti Maurům byla míra tolerance zpočátku mnohem větší.

 

To se ale rychle změnilo a roku 1499 bylo 50 000 granadských Maurů donuceno kardinálem Cisnerosem ke konverzi. Povstání maurského obyvatelstva znamenalo masakry a deportaci přeživších do Afriky. Spolu s Maury čistku odnesli nejen Židé, ale i Gitanos, tedy Cikáni.

Po útěku ze Španělska a Portugalska se někteří z vyhnaných Židů stali piráty a obrátili se proti své bývalé domovině. Útočili na lodní dopravu katolické říše španělského krále jako barbarští korzáři z útočišť v osmanských panstvích, nebo jako korzáři najmutí španělskými rivaly Holandskem a Anglií.

 

Mnoho Židů bylo také zapojeno do podpory korzárů ekonomicky. Tuto kampaň považovali za rentabilní strategii pomsty za jejich vyhnání ze Španělska a pokračující náboženské pronásledování inkvizicí jejich židovských bratří ve Starém i Novém světě. 

Mezi největší úspěchy židovských pirátů a korzárů patříla pomoc při porážce imperiální španělské flotila roku 1538 v bitvě u Preveza, účast na jediném úspěšném zajetí španělského flotily vezoucího poklady z Nového světa roku 1628, pomoc při holandském dobytí části Brazílie na Portugalsku, a pomoc roku 1655 při britském dobytí Jamajky na Španělsku.

V roce 2008 byla účast Židů na pirátství v Karibiku potvrzena mimo jiné i nálezem židovských hrobů na Jamajce, kdy některé byly označeny lebkou a zkříženými hnáty. 

 

Zdroj: JTA, Wikipedie