V letech následujících po invazi Cortéze do Mexika se objevila epidemie apokalyptických rozměrů, která prakticky zlikvidovala původní obyvatelstvo v nově založené španělské kolonii.
Tato nemoc byla nazývána "cocoliztli" a byla poprvé zaznamenána roku 1545. Rozšířila se rychle a zabila miliony lidí. Další epidemie téhož onemocnění vypukla v roce 1576. Františkán o nemoci napsal: "Od rána do západu slunce kněží nedělali nic jiného, než nosili mrtvá těla a házeli je do příkopů."
Za méně než sto let populace Mexika klesla z přibližně 20 miliónů na pouhé 2 milióny. Byla to jedna z nejhorších pandemií lidských dějin. Historici a lékaři se pokoušeli identifikovat skutečný patogen zodpovědný za úmrtí, ale neexistují žádné přesvědčivé důkazy o tom, co to vlastně bylo. Lidé spekulovali, že cocoliztli byla jedním z nejznámějších onemocnění přenášených do Severní Ameriky evropskými dobyvateli, jako jsou neštovice, tyfus nebo spalničky. Jiní vědci se domnívají, že cocoliztli byla nepoznaná virová hemoragická horečka, která pocházela z amerického kontinentu.
Nové důkazy shromážděné z DNA od obětí záhadného onemocnění z 16. století ale naznačují, že to může být Salmonella enterica, bakterie, která způsobuje paratyfidní horečku. DNA byla extrahována ze zubů jedenácti obětí epidemie, které byly pohřbeny na jihomexickém hřbitově. Zuby jsou obzvláště bohatým zdrojem archeologické DNA kvůli jejich množství vnitřních měkkých tkání, čehož využila antropoložka Kirsten Bos se svým týmem.
Paratyfidní horečka je stále problémem i v moderním světě. Může se vyvinout v podmínkách chudoby a přelidněnosti, kdy se šíří jídlem a vodou s fekální kontaminací. Epidemie v Cortézově Mexiku, pokud byly způsobeny bakterií Salmonella enterica, byly pravděpodobně způsobeny Evropany, ale pomohlo tomu i hromadné přesídlování domorodých lidí a zavedení zemědělských metod, které mohly podpořit růst a šíření bakterií.
Příznaky paratyfidní horečky vypadají podobně, jak byly popisovány příznaky cocoliztli. Tedy extrémní horečky, černé jazyky, žízeň, zelená a černá moč, rychlý puls, zažloutlé oči, delirium, záchvaty, uzliny za ušima, bolest srdce a břicha, třes a úzkost.
A aby se to celé ještě více zkomplikovalo, Salmonella enterica mohla postihnout své oběti ve spojení s dalšími nemocemi. Metody, které používá Bos a její tým, zkoumají pouze DNA. Viry však nesou RNA. Je tak možné, že nezjištěné viry mohly zhoršit účinky paratyfidní horečky.
Hypotéza salmonely ale má své kritiky. Epidemiolog Rodolfo Acuna-Soto z National Autonomous University v Mexiku se domnívá, že cocoliztli byla skutečně domorodou virovou hemoragickou horečkou. Argumentuje tím, že kdyby za epidemií byla salmonela, byla by to anomálie v historii bakterií, které nikdy předtím nebo potom nikde nezpůsobily tak obrovská masová úmrtí jako v Mexiku. Rovněž není známo, zda salmonela již byla v Severní Americe, když dorazili španělští dobyvatelé.
Zdroj: History in Orbit