Záhada Ďatlovovy výpravy: Co zabilo devět mladých lidí na zrádném Uralu?

Je to jedna z největších záhad vůbec. Žádní svědkové, málo stop. Smrt všech členů Ďatlovovy výpravy 2. února 1959 v ruském pohoří Ural se nepodařilo spolehlivě objasnit ani téměř půl století po této tragické události. Hlavní otázkou tak zůstává, co zahubilo devět mladých lidí, většinou studentů? Nejnovější ruské vyšetřování sice ukázalo na kombinaci více příčin - laviny, mrazu a špatné viditelnosti, nicméně vysvětleno není zdaleka vše.

Není mnoho záhad, které by byly obestřeny tajemstvím jako právě Ďatlovova výprava. Uplynulo 64 let od osudné noci z 1. na 2. února 1959 a historikové, záhadologové a další specialisté se nemohou jednoznačně shodnout na tom, co stálo za smrtí devíti členů výpravy na Ural. Jak to všechno vlastně začalo? Skupina devíti přátel - Igor Alexejevič Ďatlov, Jurij Nikolajevič Dorošenko, Ludmila Alexandrovna Dubininová, Georgij Alexejevič Krivoniščenko, Alexander Sergejevič Kolevatov, Zinaida Alexejevna Kolmogorovová, Rustem Vladimirovič Slobodin, Nikolaj Vladimirovič Thibeaux-Brignolles, Alexandrovič Zolotarjov a Jurij Jefimovič Judin se začátkem roku 1959 domluvila na tom, že by mohla uskutečnit výstup na vrchol zasněžené hory Otorten ve Sverdlovské oblasti na Uralu.

I když túra měla představovat pro skupinu výzvu svého druhu a řadila se k těm nejtěžším ve své kategorii, členové výpravy byli zkušení horalé, kteří již předtím absolvovali úspěšné výstupy. Věřili tedy i tentokrát, že horu Otorten mohou zdolat. Výprava vedená Igorem Ďatlovem, studentem Polytechnického institutu, a milovníkem pěší turistiky, se přemístila 25. ledna 1959 vlakem do města Ivděl, které je sutováno ve Sverdlovské oblasti na Uralu. V nákladním voze pak přijeli do do osady Vižaj, jež představuje poslední obydlený bod od hory Otorten.27. ledna 1959 začal po chvílích odpočinku a škádlení v opuštěné geologické osadě samotný výstup, následně, o den později, se od výpravy odpojil Judin, kterému se zhoršila chronická nemoc, čímž si s největší pravděpodobností zachránil život. Ostatní pokračovali ve výšlapu na horu. 31. ledna 1959 se skupina dotává na okraj horské oblasti a začala se připravovat na samotný výstup. Členové výpravy zanechali v zalesněném údolí potraviny a další vybavení, které si měli vyzvednout při zpáteční cestě. Potom se nezadržitelně začal blížit 1. únor, kdy skupina začala procházet průsmykem směrem k hoře Otorten.

Jejich cílem bylo se zřejmě dostat na druhou stranu průsmyku, nicméně vzhledem ke zhoršujícím se podmínkám a viditelnosti se odchýlili od plánované trasy a začali stoupat na jinou horu, Cholat Sjachyl, což v překladu znamená ,,Hora mrtvých". Jak se později ukázalo, dopustili se osudové chyby. Utábořili se tedy na svahu hory, v jehož blízkosti se nacházel poměrně hustý les, kam bylo možné se schovat před nepřízní počasí. Judin později spekuloval, že Ďatlov nechtěl scházet dolů, aby výprava neztratila výšku, a pokračovala dále, nebo se rozhodl si zkusit tábořit na svahu hory. Právě odtud pochází jedna z posledních fotografií výpravy.

Co se stalo přesně z 1. na 2. února 1959, kdy zahynula devítka dobrodruhů, zaměstnává zájemce o záhady již několik dekád. Víme určitě, že v noci se musela stát nějaká strašlivá událost, která probudila členy výpravy, kteří rozřízli stan a velmi spoře odění a prakticky bosí před něčím rychle utekli, někteří k lesu. Na úpatí hory byl později nalezen stan a v jeho blízkosti byly nalezeny v různých místech části oblečení, některé z nich roztrhané. Jenže scházela těla. Ta se našla později rozeseta rovněž na několika místech od stanu. Záchranáři je pak začali objevovat postupně, v různém stavu, některá byla velmi špatně identifikovatelná. Na okraji lesa objevili pod velkou borovicí našli těla Georgije Krivoniščenka a Jurije Dorošenka, oděné jen ve spodním prádle a ponožkách. Jejich těla byla částečně ohořelá. Vzhledem k tomu, že některé větvě byly polámané, lze se domnívat, že se pokoušeli před něčím ukrýt na strom. Další trojice mrtvých se našla mezi tímto stromem a tábořištem. Šlo o vůdce výpravy Ďatlova, Zinaidu Kolmogorovovou a Rustema Slobodina.

Podle závěrů předběžného vyšetřování to vypadá na to, že se snažili z nějakého důvodu naopak vrátit ke stanu. Až později záchránáři nalezli čtyři těla vedle rozřezaného oblečení. U tří ze čtyř těl byla určena jako příčina smrti různá zranění. U Thibeauxe-Brignollese došlo k rozdrcení lebky, Dubininová a Zolotrajovová měly obě polámaná žebra a rozsáhlá vnitřní zranění. U Dubininové navíc z dosud nevysvětlitelného důvodu chyběl jazyk. Vyšetřování došlo k závěru, že 6 členů výpravy zemřelo na podchlazení, ostatní pak na různá zranění, která nebyla způsobena jiným člověkem. Navíc vyšetřování odhalilo další zajímavé zjištění - forenzní radiační testy prokázaly zvýšenou přítomnost radiace na oděvech některých obětí. Samozřejmě se na povrch vynořily seriózní, i více či méně fantaskní teorie o konkrétních příčinách smrti výpravy.

V prvé řadě to byla lavina, která se měla spustit právě v inkriminovanou noc, a před níž se skupina rychle běžela schovat a utíkat směrem z kopce. V úvahu pak přicházel útok lidí či zvířat. Podle některých teorií se totiž několik desítek kilometrů od místa neštěstí nacháze gulag, z něhož mohla uprchnout skupina trestanců. Dále byla probírána možnost útoku domorodých Mansijů, ti na druhé straně nejsou běžně agresivní. V případě zvířete by se mohlo jednat o medvěda, oblast je totiž známá pro výskyt velkého množství medvědů i vlků. Jiné teorie jsou spíše z těch divokých. Smrt výprava by mohla způsobit chemická či biologická zbraň, nebo útok sněžného muže. Jedna z fotografií z výpravy ukazuje na tajemnou postavu jakoby vystupující z lesa. Sami Mansijové se obávají do těchto míst chodit.

Existovaly i další teorie, kterých bylo dokonce několik desítek. Vzhledem k tomu, že záhada smrti výpravy nebyla dosud spolehlivě a jednoznačně objasněna, došlo k obnovenému vyšetřování s novými možnostmi. Před několika lety uvedla ruská prokuratura, že příčinou smrti devíti lidi mohla být lavina, špatná viditelnost a také tuhý mráz. Prokuratura se rozhodla předím prošetřit 75 verzí smrti skupiny, nicméně právě lavina se ukázala jako pravděpodobný důvod, který vedl ke zkázy devítky horalů. I přesto však nedává záhada Ďatlovovy výpravy i po 64 letech spát a mnozí závěry ruské prokuratury rozporují a poukazují na jiná zjištění. Pravdu se už asi nikdy nedozvíme, nicméně to je pro každou záhadu možná dobře.

 

Zdroj: history.com

 

Tagy