foto: Bundesarchiv, Bild 183-B24543 / CC-BY-SA 3.0/ Adolf Hitler na poradě Skupiny armád Jih (ilustrační obrázek)
Třetí říše vyvinula během své existence řadu sofistikovaných zbraní - ,,Wunderwaffen", které však z většiny už nestačily zasáhnout do bojů a zachránit tak skomírající Hitlerovo impérium. Německo současně hledalo cesty, jak ničit své protivníky nejen konvenčními způsoby, ale rovněž zvukem, proto se na počátku 40. let pustilo do projektu sonického kanonu.
Adolf Hitler se svými spolupracovníky hledal na počátku druhé světové války takovou ,,superzbraň", která by pokud možno likvidovala zvukovými vlnami. Začátkem čtyřicátých let se podařilo německým konstruktérům takovou zbraň v podobě zvukového kanónu skutečně vyvinout. Kanon byl dílem německého inženýra Richarda Wallauscheka.
Psali jsme
Třetí říše v čele s kancléřem Adolfem Hitlerem ve 2. polovině 30. let prováděla agresivní politiku a postupně měnila střední Evropu...
Samotná ,,Wunderwaffe" se skládala z metanové spalovací komory vedoucí do dvou parabolických reflektorů (usměrňovačů), jejichž konečná verze měla průměr přes 3 metry. Usměrňovače měly ,,útočit" na nepřítele zvukovými vlnami při frekvenci 44 Hz a způsobovat mu na vzdálenost zhruba 300 metrů závratě, žaludeční nevolnosti, problémy se sluchem a vibrace v uchu, poškození vnitřních orgánů jako například ledvin či jater, v horším případě smrt.
Zvukový kanon měl podle původních představ německých inženýrů emitováním zvukových vln člověka zabít, a to na vzdálenost 50 metrů během pouhé půl minuty, pokud byl vystaven těmto silným zvukovým vlnám.
Na druhé straně testy zvukového kanonu probíhaly v laboratorních podmínkách pouze na zvířatech a nikoliv na člověku a smrtonosnost zbraně tak nikdy nebyla vyzkoušena v praxi, existovaly jen domněnky či teorie o její účinnosti. O tom, zda by byl kanon účinný na člověku, se můžeme tak jen domnívat.
Pokud by zvukový kanón nepřítele nezabil, měl jej alespoň ochromit či vyřadit z boje, a i to mělo svůj potenciální význam. Hlavní nevýhodou nacistické ,,superzbraně" však byly především její obří rozměry, nepraktičnost a celková těžkopádnost. Nepřítel ji také mohl snadno kvůli její velikosti poškodit či zničit. Jestliže by totiž byly vyřazeny parabolické reflektory, pak by již zvukový kann byl zcela nepoužitelný.
I když si nacisté od zvukového kanónu slibovali významnou pomoc na bojišti, realita byla značně odlišná a tato ,,superzbraň" nakonec do boje nezasáhla.
Zdroj: history.com
Tagy