Zapomenutá revoluce, která mohla Rusko nasměrovat k demokracii

Zapomenutá revoluce, která mohla Rusko nasměrovat k demokracii
Autor: Autor neznámý, Wikimedia Commons|Popisek: Únorová revoluce 1917
02 / 05 / 2020, 10:00

Únorová revoluce, která vypukla 23. února 1917 (podle gregoriánského kalendáře 8. března) v Petrohradě, zůstává ve stínu říjnové revoluce, po níž strhli postupně bolševici na sebe veškerou moc. Přitom právě únorová revoluce mohla nasměrovat zaostalé Rusko na cestu k demokracii, kterou její obyvatelé nikdy nepoznali. A neznají ji v podstatě doteď.

Ruské angažmá v první světové válce po boku Dohodových mocností skončilo katastrofou. Hospodářské vyčerpání, vojenské neúspěchy na frontách vedly k radikalizace obyvatelstva a odporu proti stále slábnoucí moci cara Mikuláše II.

V Petrohradě byla vyhlášena generální stávka a mohutné demonstrace, které měly jasný cíl - donutit ruského cara k abdikaci. Mikuláš II. již nebyl schopen revoluci potlačit, jak posléze sám uznal, a tak se vzdal trůnu ve prospěch svého bratra Michaila Alexandroviče. I ten se však trůnu vzdal, protože ruské radikálně naladěné obyvatelstvo s jeho nástupem na trůn nesouhlasilo. Tím se otevřela cesta k Prozatimní vládě, v jejímž čele stanul kníže Georgij Lvov.

Současně v únorové revoluci vznikaly sověty, rady vojenských, dělnických a rolnických zástipců volených přímo. Nejvlivnějším z nich se brzy stal Petrohradský sovět (,,Petrosovět"), který tvořil jakési paralelní centrum moci vedle vzniknuvší Prozatimní vlády. Ta byla nucena s ním spolupracovat na klíčových krocích, v mnoha případech se stávalo, že Petrohradský sovět odmítl poslušnost vládě a přijímal vlastní usnesení.

Únorová revoluce za těžkých podmínek, kdy Rusko bylo stále ve válce, celkové únavy z vyčerpávajících bojů přinesla alespoň dočasně svobody, o kterých se mohlo Rusům za samoděržaví jen zdát. Vláda schválila svobodu tisku a shromažďování, byla vyhlášena amnestie politických vězňů, zrušil se trest smrti, byly připravovány volby do ústavodárného shromáždění, do něhož mohli volit všichni včetně žen. Povolovány byly i různé společenské a kulturní organizace, dříve zakázané.

Nicméně únorová revoluce měla své limity související jednak s faktickým dvojvládím, jednak s rozvíjející se aktivitou bolševiků, kteří představovali na počátku roku 1917 ještě okrajovou sílu. To se však brzy změnilo. Vůdce bolševiků Lenin se dozvěděl o revoluci, která svrhla cara, v curyšském exilu. Hodnotil ji v duchu ideologických pouček jako buržoazní, tedy revoluci, která vynesla k moci třídní nepřátele a vykořisťovatele.

Do Petrohradu Lenin přijel se svými věrnými v dubnu 1917 a začal plánovat ozbrojený převrat, na jehož konci na sebe měli strhnout veškerou moc bolševici. Bolševici využili faktu, že Prozatimní vláda byla po celou dobu své existence slabá a nemohla uplatnit zejména důsledně svůj potlačovatelský aparát proti hrozícímu nebezpečí ve formě jakéhokoliv převratu. A toho bolševici také beze zbytku využili.

Je zajímavé, že právě únorová revoluce, která v jednu chvíli znamenala slibný nádech k ruské demokracii, se v dnešním Rusku nepřipomíná. Možná je to tím, že ruský prezident Putin se nechal slyšet, že má odpor k revolucím.

Nicméně právě tato revoluce přinesla alespoň na pár měsíců Rusům svobody, které nikdo nepamatoval. K jejich udržení však objektivně neexistovaly vnitropolitické předpoklady. Prozatimní vládu ohrožovali nejen bolševici a hrozící převrat, ale také neloajální vojenské jednotky, na které se nedalo v ,,hodině H" spolehnout. Navíc lidé byli unaveni válkou, panoval hospodářský rozvrat a obyvatelstvo tak inklinovalo k radikalitě a jednoduchým a rázným řešením neutěšené situace. 

Tato řešení nabízeli právě bolševici, kterým však zdaleka ne všichni věřili, a projevilo se to i volbami do ústavodárného shromáždění v na konci listopadu 1917, které bolševici nevyhráli, a parlament nechali proto rozehnat. Bolševici pak suspendovali svobody, která přinesla Rusům únorová revoluce, protože ty se přirozeně neslučovaly s nastupující totalitní vládou.

 

Zdroj: history.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace