Zapomenuté bitevní křižníky rakousko-uherské monarchie měla být monstra s děly 420 mm

Zapomenuté bitevní křižníky rakousko-uherské monarchie měla být monstra s děly 420 mm
Autor: Publikováno se svolením autora Tzoli|Popisek: Bitevní křižník - návrh VI
14 / 09 / 2020, 16:00

Bitevní křižník, jedna z "geniálních" myšlenek admirála „Jackie“ Fishera. Obrovský křižník s výzbrojí bitevní lodě, ale s co nejvýkonnějšími motory a slabším pancéřováním. Loď, která měla být schopna zničit téměř vše, co se na moři vyskytovalo, a před silnějšími bitevními loděmi měla díky vysoké rychlosti uniknout.

Císařské Německo bylo v konstrukci lodí o něco pozadu a velkoadmirál Tirpitz hodlal britskou cestu rychlé, silně ozbrojené a špatně pancéřované lodi okopírovat. Naštěstí zbytek admirality a německý císař Vilém II. s tímto konceptem nesouhlasili, a proto byl první německý bitevní křižník velmi odlišný od těch britských.

Konstrukcemi obou námořních velmocí se inspirovala i rakousko-uherská KuK Kriegsmarine, která vytvořila řadu návrhů lodí, jež obsahovaly převážně návrhy bitevních křižníků, ale také několik bitevních lodí. O historii těchto návrhů není známo nic jiného než to, že byly připraveny pro poválečnou flotilu.

Typickým prvkem pro německé a rakousko-uherské lodě byl pancéřový pás pokrývající téměř 100% délky vodorysky s hlavní tloušťkou pásu 225 mm a na koncích lodi 100 mm, který je srovnatelný s pancířem bitevních křižníků britského královského námořnictva. Hlavní výzbroj se skládala kanónů ráže 350 mm, které měly být použity v plánované třídě Ersatz Monarch a měly se stát standardem jak v rakousko-uherském námořnictvu, tak v říšském německém námořnictvu.

V roce 1915 byl námořní štáb KuK Kriegsmarine ohromen útěkem německého bitevního křižníku SMS Goeben z dosahu britských sil, jakož i účinností bitevních křižníků HMS Invincible a HMS Inflexible v bitvě u Falkland v roce 1914, a vyžádal si od MTK (Marinetechnische Komitee - Námořní technická komise) vytvoření návrhů pro poválečnou flotilu a na přelomu let 1915 a 1916 tu byl první návrh rakousko-uherského bitevního křižníku.

Byl to bitevní křižník odvozený od plánovaných bitevních lodí třídy Ersatz Monarch (vylepšená třída Tegetthoff z roku 1912).

Technické parametry:
Rozměry: 220 x 29 x 8,65 m
Výtlak: 30 000 t (standardní), 34 000 t (plný)
Pancéřování: 40 mm paluba, 225 mm pás
Motory: Parní turbíny o výkonu 100 000 shp, 4 hřídele
Rychlost: 56 km / h (30 uzlů)
Dosah: 14 800 km při 28 km / h (8 000 nm na 15 uzlů)
Výzbroj:
4x2 350 mm (3x3 u varianty a)
18x1 150 mm
12x1 88 mm
Protiletadlové zbraně 6 x 1 88 mm (8 x 1 u variant b,c a 4 x 1 u varianty f)
Torpédomety 6x1 530 mm

Varianta 1a z prosince 1915 měla 3 třídělové věže, varianta 1b z roku 1916 měla 4 dvoudělové věže, kdy v dalších subverzích si konstruktéři hráli s umístěním jednotlivých věží.

V půlce roku 1917 vznikla nová konstrukce s označením II, která získala nová děla s ráží zvětšenou na 380 mm, kdy se vycházelo ze zkušeností bitvy u Jutska a z návrhů německých bitevních lodí třídy Bayern, které měly mít tuto ráži. Stejně tak se podobně velká děla ráže 15“ / 381 mm objevila u britské třídy QE a Revenge či bitevních křižníků Renown.

Děla hlavní ráže u tohoto návrhu byla rozmístěna ve třech dvoudělových věžích, délka lodi zůstala stejná jako o varianty I.

Konstrukce označená číslem III byla kratší a širší s rozměry 200 x 30 x 8,75 m a o něco menším výtlakem, děla ráže 380 mm byla ve čtyřech dvoudělových věžích.

Podle pravidla „Větší zbraně jsou vždy lepší“ vznikla konstrukce s označením IV z prosince 1917, kdy konstruktéři vyhodnotili, že zbraně s ráží pod 100 mm jsou proti nepřátelským křižníkům neúčinné a kasematy jsou v konstrukci lodí nebezpečnými místy s možností průniku nepřátelských granátů.

Čtyřka měla tři dvoudělové věže s ráží 380 mm a 18 děl ráže 150 mm a narostla na délku 230 metrů a úctyhodný plný výtlak 36 000 tun.

Finálním návrhem rakousko-uherského bitevního křižníku byla konstrukce, kterou předložila Námořní technická komise v Pule v prosinci 1917. Bitevní křižník s označením VI pokračoval ve výše uvedené strategii čím větší zbraň, tím lepší a hlavní výzbroj lodi byla tvořena děly ráže 420 mm! Tato ráže byla plánována i pro budoucí lodě německé Hochseeflotte po vítězné válce.

Dvouvěžová konstrukce odpovídá britské třídě lehkých bitevních křižníků Courageous a plánované německé třídě GK 4021 a 4221, které měly stejnou výzbroj, ale byly rychlejší (32 uzlů proti plánovaným 30 u rakousko-uherských) a mnohem mohutněji pancéřované s 80 mm pancíře na palubě a 320 mm pancéřovým pásem, což znamenalo výtlak o 10 000 tun větší než u rakouských.

Trup lodi byl dále vylepšen a upraven pro těžké dvojité dělové věže 420 mm, zatímco protiletadlová výzbroj a děla sekundární ráže se posunula více ke středu lodi, dále od masivních dělových věží hlavní ráže.

Technické parametry:
Rozměry: 230 x 29 x 8,82 m
Výtlak: 32 000 t (standardní), 36 000 t (plný)
Pancéřování: 40 mm paluba, 225 mm pás
Motory: Parní turbíny o výkonu 112.000 shp, 4 hřídele
Rychlost: 56 km / h (30 uzlů)
Dosah: 16 700 km při 28 km / h (9 000 nm při 15 uzlech) nebo 5 500 km při 56 km / h (3 000 nm při 30 uzlech)
Výzbroj:
2x2 420 mm
18x1 150 mm
Protiletadlové zbraně 4x1 150 mm
Torpédomety 6x1 530 mm

Jak ale všichni víme, Rakousko-Uhersko a jeho historická role měla brzy skončit, a už nikdy se nemělo stát námořní velmocí. Samotná konstrukce bitevních křižníků se ukázala ruku v ruce se špatným použitím jako minimálně problematická, protože z důvodu nedostatečného počtu bitevních lodí se střetu s lépe vyzbrojeným protivníkem nedalo zabránit. Na příkladech bitevních křižníků Royal Navy, které v soubojích s lépe pancéřovanými loděmi Německa končily pravidelně na dně, se ukázala konstrukce jako zbytečná a v budoucnu byla nahrazena rychlými bitevními loděmi.

Zdroj:
www.artstation.com/tzoli
//www.viribusunitis.ca/preliminary-designs---bb-bc-1915-17
//www.deviantart.com/tzoli/art/Austro-Hungarian-Project-VI-Battlecruiser-Design-697768680

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace