Zapomenuté memento mori českých královských válečníků

Zapomenuté memento mori českých královských válečníků

Před 741 lety, 26. srpna 1278, na Moravském poli padl český král Přemysl Otakar II. A zároveň si dnes připomínáme i 673 let od smrti dalšího českého krále - Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku.

Přemysl Otakar II. nejprve připojil k našemu království Rakousko, později Korutany, Kraňsko a Štýrsko. Hegemonem střední Evropy se stal po bitvě u Kressenbrunu, kde porazil uherského krále.

Král železný a zlatý byl nejen velkým válečníkem, ale i zakladatelem desítek královských měst, které přinesly čekým zemím hospodářský rozkvět a bohatství, stejně jako Kutnohorské stříbrné doly. Přemysl Otakar II. podnikl s papežským požehnáním dvě křížové výpravy až do dnešního Pobaltí.

Dvakrát byl na dosah císařské koruně, ale proti šířící se moci českého krále se postavila většina volitelů - kurfiřtů řimského císaře. Proti Otakarovi zvolili císařem Rudolfa Habsurského, bezvýznamného šlechtice, který však uchopil příležitost ,,za pačesy". Nejprve zbavil Přemysla rakouských zemí a nakonec právě v bitvě na Moravském poli ho připravil i o život.

Nebyl to osobní souboj dvou králů, ale krvavá řež dvou armád rytířů z celé střední Evropy. Přemysl byl od začatku oslaben tím, že jej do bitvy nedoprovázeli Rožmberkové, Lichtenštejnové a další významné české rody. Na Moravském poli se naopak zrodila habsburská monarchie, která nakonec české království pohlitila skoro na 400 let.

Jan Lucemburský padl, ale vládu získal Otec vlasti Karel IV.

Jestliže Moravské pole přineslo úpadek, bitva u Kresčaku Českému království vlastně pomohla. Hrdinský král zemřel s dnes již věčnou větou zapsanou do historie rytířstva i naší vlasti: ,,Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.” Pro mnohé by to mohlo znít jako chvástání, ale Jan Lucemburský bojoval pod korouhví Přemysla Otakara II. a sám rozšířil pověst českých válečníků tak, že se v celé Evropě říkalo za jeho panování: ,,Bez Boha a krále českého nesvede se v boji ničeho”.

Jan Lucemburský svou evropskou politikou a spojenectvím s Francii pomohl svému synovi získat vládu nad tehdejším křesťanským světem. Karel IV. se za vlády svého otce stal králem římským. V Bitvě u Kresčaku však právě za své spojenectví s Francii Jan Lucemburský padl.

Rytířství Jana Lucemburského dodnes přípomíná znak princů z Walesu

Anglický král Eduard III. po bitvě u Křesčaku přikázal ještě dýchajícího Jana přinést do svého stanu,. Když král zemřel, sňal z jeho přilby tři pštrosí péra a nápis "Ich dieu" latinsky "sloužím". Daroval je svému synovi přezdívanému Černý princ. Péra se stala součástí jeho erbu a dodnes ho užívají příslušníci britské královské rodiny, kteří nesou titul princ waleský.

Autor: V2

Tagy