Zázračná a nepotopitelná loď - japonský torpédoborec přežil 100 válečných misí bez úhony

Zázračná a nepotopitelná loď - japonský torpédoborec přežil 100 válečných misí bez úhony
Autor fotografie: foto: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Torpédoborec Jukikaze v roce 1939
18 / 09 / 2022, 10:00

Osmá jednotka torpédoborců úspěšné japonské třídy Kageró, torpédoborec Jukikaze (Sněžný vítr) prošel celou válkou v Tichomoří, účastnil se desítky rozhodujících bitev a absolvoval více než 100 různých misí. Během celé války v důsledku činnosti nepřítele ztratil jen čtyři členy posádky a neutrpěl než velmi lehká poškození. Říkali mu "nepotopitelná loď" a přiléhavěji "zázračná loď". V sestavě kolem něj se ale potápěly a explodovaly bitevní lodě, křižníky, torpédoborce i doprovázené transportní lodě a tankery.

Jukikaze byl velký, moderní torpédoborec. Vstoupil do služby 20. ledna 1940 a byl zařazen jako vlajková loď 16. divize torpédoborců spolu se sestrami Tokicukaze, Amacukaze a Hacukaze, součást 2. torpédové eskadry 2. loďstva. Jeho operačními oblastmi v úvodu války v Tichomoří bylo Palauské souostroví, Filipíny, Jávské moře v jižním směru japonského postupu. Podporoval invazní síly, účastnil se bitvy v Jávském moři, kde Japonci rozdrtili 27.-28. února 1942 spojenecký britsko-holandsko-americký svaz. Doprovázel invazní síly při operaci proti Nové Guinei.

Během operace MI proti atolu Midway doprovázel svaz přepravující pozemní jednotky. V červenci 1942 byla 16. divize podřízena 10. torpédové eskadře 3. loďstva a Jukikaze se zapojil do intenzívních akcí v souvislosti s guadalcanalským tažením. Během léta doprovázel těžší jednotky námořnictva mezi mateřskými ostrovy a základnou Truk. Poté byl zařazen do úderného svazu viceadmirála Naguma a účastnil se bitvy u Santa Cruz (26. října 1942) a první námořní bitvy u Guadalcanalu (12.-13. listopadu), během níž torpédy zasáhl a potopil americký torpédoborec Laffey (DD-459) a podporoval americkým letectvem ochromenou bitevní loď Hiei. Všechny nepřátelské střely se Jukikaze vyhýbaly, byť některé velmi těsně a působily drobné šrámy. Podílel se poté na záchraně posádky řízeně potopené Hiei.

V únoru 1943 se účastnil evakuace japonských sil z Guadalcanalu a 1.-4. března bitvy v Bismarckově moři. Zachraňoval posádky několika potopených lodí včetně sesterského torpédoborce Tokicukaze, ale jemu samotnému se opět nic nestalo. Japonci v bitvě přišli o osm transportních lodí a čtyři torpédoborce.

12. července 1943 vedl v noční bitvě u Kolombangary japonský protiútok. Jeho cílem byly americké lehké křižníky a torpédoborce - svými torpédy přispěl k potopení amerického torpédoborce Gwin (DD-433) a poškození křižníků Honolulu (CL-48) a St. Louis (CL-49). Bitva byla jedním z posledních větších japonských úspěchů. Jukikaze z ní opět vyšel bez škrábnutí, ale Japonci přišli o vlajkový křižník eskadry Džincú.

Jukikaze v následujících měsících doprovázel dopravní i válečné lodě. Během doprovodu konvoje tankerů HI-31 převážejících životně důležité palivo z Moji do Singapuru byl v lednu 1944 americkou ponorkou Redfin torpédován a těžce poškozen sesterský Amacukaze.

Na konci března je pak 16. divize v důsledku utrpěných ztrát deaktivována a Jukikaze přeřazen k 17. divizi (spolu s Urakaze, Tanikaze, Isokaze a Hamakaze). Během bitvy ve Filipínském moři doprovázel 2. zásobovací svaz. Jeho úkolem bylo převzít posádku ochromené lodi Sejó Maru a potopit ji torpédem.

Během posledního japonského, a již zcela iluzorního, pokusu o vybojování rozhodujícího vítězství na moři, bitvy v Leytském zálivu, byl Jukikaze součástí Kuritova svazu. Jeho posádka byla svědkem zániku bitevní lodi Musaši 24. října. V bitvě u Samaru 25. října 1944 přispěl k potopení amerického torpédoborce Johnston (DD-557), a z bitvy, v níž Japonci přišli tři těžké křižníky a čtyři poškozené další lodě vyvázl beze škod a spolu s Isokaze pak doprovodil zbývající těžké jednotky v čele s bitevní lodí Jamato zpět do Bruneie.

Odsud pak doprovázel bitevní lodě Jamato, Nagato a Kongó při jejich přesunu do domácích vod a na základnu Kure. Bitevní loď Kongó byla 21. listopadu torpédována a potopena. Zbytek svazu dosáhl Japonska beze ztrát.

28.-29. listopadu Jukikaze doprovázel zbrusu novou letadlovou loď Šinano. Jediné, co pro ni mohl udělat, bylo pomoci se záchranou přeživších trosečníků, poté, kdy nedokončenou loď zasáhla a potopila čtyři torpéda ponorky Archerfish. Jukikaze se poté účastnil výcviku pilotů sebevražedných torpéd Kaiten jako jejich cílová loď, a ve finále se mu dostalo cti doprovázet bitevní loď Jamato při její poslední a sebevražedné operaci Ten-Gó, jejímž cílem byly vyloďovací pláže na Okinawě. Jamato zanikla v ohromném výbuchu po zásahu jedenácti torpédy a šesti bombami. Spolu s ní byl potopen lehký křižník Jahagi a čtyři torpédoborce z osmi. Jukikaze toho dne přišel o tři za celou válku první členy posádky zabité palbou amerických stíhaček. Patnáct námořníků bylo zraněno, ale loď se vrátila v pořádku na základnu a pokračovala ve službě. Čtvrtou a poslední obětí v řadách posádky přineslo další postřelování torpédoborce stíhačkami, tentokrát 30. července 1945 v zálivu Mijacu.

15. srpna 1945 Japonsko složilo zbraně. Jukikaze byl jedním z mála přežívajících a plně bojeschopných torpédoborců. Stal se součástí 41. divize 31. doprovodné eskadry Spojeného loďstva, ale aktivní služba, během níž urazil 124800 km, skončila. Loď byla demilitarizována, využita při repatriačních plavbách a 6. července 1947 předána Číně v rámci reparací, kde pod jménem Tang Yan dosloužil do roku 1970, kdy byl sešrotován.

Zdroj: combinedfleet.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace