Zběsilý úprk generála MacArthura: Z japonského obklíčení na Filipínách pryč na torpédovém člunu

Zběsilý úprk generála MacArthura: Z japonského obklíčení na Filipínách pryč na torpédovém člunu
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Douglas MacArthur (uprostřed) se vrací na ostrov Leyte v roce 1944
07 / 01 / 2021, 16:00

Slavného amerického generála Douglase MacArthura asi nemusíme širšímu publiku dlouze představovat. Pětihvězdičkový generál byl během druhé světové války velitelem spojeneckých vojsk, která bojovala v Pacifiku. Není však na druhé straně příliš známým faktem, že v roce 1942 unikl z japonského sevření na Filipínách na torpédovém člunu PT.

Boje v Tichomoří představovaly během druhé světové války jednu z klíčových oblastí, kde probíhaly tvrdé boje s rozpínavými Japonci. Filipíny byly opěrným bodem, který měl odrazit plánovaný japonský útok. Právě generál Douhlas MacArthur byl pověřen úkolem připravit obranu Filipín proti japonskému úderu. Nicméně ani Američané a špatně vycvičení Filipínci nedokázali zabránit japonské invazi a sám MacArthur byl nucen se stáhnout na poloostrov Bataan a následně na opevněný ostrov Corregidor v Manilské zátoce.  

Poručík John Bulkeley 1. března 1942 tušil, že je něco ,,ve vzduchu". MacArthur ho pozval na informativní oběd na základně na ostrově Corregidor. Probírali nepříznivou situaci, kdy americké a filipínské síly byly obklíčeny na nedalekém ostrově Bataan. Neměly potřebné vzdušné krytí, postrádaly zásoby, munici a trpěly tropickými nemocemi. Naděje bylo vlastně tím posledním, co obránci ostrova Bataan měli. Nicméně v ohrožení byl i ostrov Corregidor a tedy samotný generál MacArthur.

Prezident Franklin D. Roosevelt, který sice neměl MacArthura příliš v lásce, protože jej považoval za potenciálního politického rivala po skončení války, nařídil, aby generál unikl se svou skupinou do Austrálie. MacArthur se rozhodl, že část z cesty se uskuteční na torpédovém člunu PT, o čemž byl zpraven i jeho kolega Bulkeley, jemuž generál zároveň oznámil, že se vrátí z Austrálie s posilami, které pomohou posádkám ostrovů, které nemohly samy odolat japonskému sevření. 

Torpédový člun měl MacArthura a další odvézt na ostrov Mindanao a odtud měl generál a jeho skupina odletět letadlem do Austrálie. Bulkeley však nemohl zprvu věřit svým očím, protože podle něho se jednalo o velmi nebezpečný podnik. ,,Pane, nebylo by pro vás bezpečnější se na Mindanao dostat ponorkou či letadlem?" ptal se až skoro vyděšeně Bulkeley generála. Předtím to ostatně udělal i admirál Thomas C. Hart, který se svou skupinou unikl ponorkou. MacArthur však pohotově Bulkeleymu s úsměvem opáčil, že Japonci nebudou čekat, že se na ostrov Mindanao dostane právě torpédovým člunem. Navíc se generálovi poněkud zajídala možná představa, že by zůstal uvězněn někde na cestě v ponorce. Bulkeley, který měl čluny pro MacArthurovu skupinu připravit, pak nakonec s odvážnou, avšak současně nebezpečnou akcí souhlasil.

pt boat

                 Na torpédovém člunu PT unikal slavný generál MacArthur z Filipín (Foto: public domain) 

 

Celkem měly být vypraveny 4 torpédové čluny (PT-32, PT-34, PT-35 a PT-41) z různých částí ostrova tak, aby nevzbudily japonskou pozornost. Malý konvoj se pak vydal na strastiplnou cestu a někteří členové posádky začaly poměrně brzy pociťovat žaludeční nevolnost. To se týkalo i samotného generála MacArthura v Suluském moři. Právě Suluské moře MacArthurově posádce ,,zatopilo" asi nejvíce. Podmínky na něm byly skutečně drsné, kromě toho ale v jeden okamžik hrozilo, že člun spatří japonský křižník, který plul opodál. Z břehů pak představovaly nebezpečí pobřežní japonské baterie, jimž se ovšem čluny do hledáčku nedostaly.

Nejen Suluské moře mělo ohrozit odvážnou misi 4 torpédových člunů. Nebezpečím byly i velké vlny, které mohly vpodstatě v mžiku smést posádky z člunů. Do toho se dostavila nespavost, celková únava a někteří začali ztrácet naději, že se na ostrov Mindanao a odtud do Austrálie skutečně dostanou.

Nakonec však posádky po několikadenní cestě zdárně dopluly do cílové destinace - ostrova Mindanao. MacArthur pak řekl Bulkeleymu, že ocení každého muže své jednotky Stříbrnou hvězdou za statečnost. Poručíkovi pak osobně poděkoval. ,,Dostal jsi mě ze spárů smrti a to ti nikdy nezapomenu," řekl mu. Na skupinu pak čekala cesta do Austrálie. Na letiště dorazily dva bombardéry B-17, jež měly dopravit MAcArthura a další do Austrálie, jak nařídil prezident Roosevelt. 17. března 1942 dva ,,napěchované" bombardéry odstartovaly po určitých potížích s motory a nabraly směr Austrálie. Když se letouny blížily k Darwinu, byly informovány, že letiště jsou napadeny Japonci, a tak bombardéry byly odkloněny na Bachelor Field.

Strastiplná a nebezpečná cesta však nakonec dopadla úspěšně a Austrálie mohla přivítat vyčerpaného MacArthura a jeho skupinu. 20. března 1942 pronesl generál svou řeč, v níž prohlásil, že se dostal z obklíčených Filipín, ale že má v plánu se tam vrátit. To se však v roce 1942, jak původně plánoval, nestalo, protože spojenecké síly o pár měsíců později kapitulovaly. Ostrov Bataan padl 9. dubna 1942 a Corregidor, kam se dočasně přemístil MacArthur, vzdoroval japonské přesile do 6. května 1942.

MacArthur se však vrátil na Filipíny na ostrov Leyte v roce 1944, a to doslova na ,,vítězné vlně". Byl to právě později proslavený generál, který převzal 2. září 1945 na vlajkové lodi USS Missouri s admirálem Nimitzem japonskou kapitulaci. Po válce stal MacArthur generálem okupační armády USA a generálem OSN na Korejském poloostrově. Jak předpověděl předtím Roosevelt, generál se snažil dostat i do politiky, ale nakonec neuspěl. MacArthurův bohatý život se uzavřel v roce 1964, kdy ve věku 84 let umírá v Norfolku.

 

Zdroj: National Interest

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace