Autor fotografie: Pixabay, Free for commercial use|Popisek: Římské legie
Masakr legií v bitvě u Karrh byl jednou z nejhorších porážek v historii Říma, kromě římského triumvira Crassa a jeho syna Publia zahynulo přes 20 000 vojáků, Řím přišel o sedm orlů, symbolů římských legií. Přeživší Římané skončili v daleké Číně.
Největší životní chybou Marka Lucinia Crassa bylo napadení Parthské říše roku 53 př.n.l. Nejslabší z římských triumvirů chtěl posílit své postavení, a proto vytáhl se sedmi legiemi proti nepříteli. 45 000 příslušníků římských legií proti asi 11 000 Parthů se zdálo jako poměrně jasný výsledek. Armáda Parthů vedená vojevůdcem Súrénem ale byla jiného názoru a legie skončily zmasakrované nejlepšími jízdními lučištníky tehdejšího světa a elitními jednotkami Parthské říše.
Parthové obvykle válečné zajatce zaměstnávali jako stráže na svých hranicích, a tak asi 10 000 Římanů skončilo na východních hranicích Parthské říše, což jim mělo mimo jiné zabránit v cestě domů. Na 17 let pak mizí jakékoliv záznamy o těchto Římanech. Další zmínka o legionářích se objevuje, když byla vybojována bitva u Zhizhi. Tehdy napadla čínská armáda pod velením Chen Tanga pohraniční město známé nyní jako Taraz v dnešním Kazachstánu na hranicích s Kyrgyzstánem.
Čínští historici zaznamenali obránce města bojující v sevřené formaci, tedy ve formaci, kterou Římané nazývali Testudo (želva). Město bylo nakonec čínskou armádou dynastie Han dobyto, a Číňané překvapení těmito cizími bojovníky a jejich válečnými schopnostmi, přemístili Římany na hranice mezi Čínou a Tibetem, do města zvaného Liqian/Li-Jien. Jméno města se vyslovuje jako „legion“. Tito muži byli známí používáním katapultů, či přestavbou místa do čtvercové pevnosti.
Známky římské přítomnosti jsou v Ligianu vidět dodnes, a to včetně modrých, či zelených očí, římského nosu, kavkazské DNA, či větší průměrné výšky. Lidé v malé vesnici si toho jsou vědomi a jsou pyšní na své vzdálené předky, oslavují Římany a projevují zájem o býky, uctívané zvíře římských legií.
Mnoho moderních historiků ale považuje tento příběh za pouhou pohádku, jiní ale považují tuto posloupnost událostí za nejpravděpodobnější příběh osudu zajatých legionářů u Karrh.
Jinou možností, než ztracené římské legie je blízkost tzv. hedvábné stezky, kdy mohly být díky cestujícím dovezena DNA ze Středomoří, případně jiné teorie mluví o zbytcích armády Alexandra Velikého. Proti této teorii ale mluví fakt, že armáda ve Zhizhi bojovala moderním západním způsobem.
Jediné zbývající důkazy potřebné k ověření římské verze příběhu, by byly římské mince nebo jiné artefakty u Liqian. Pokud je příběh pravdivý, je to úžasný příběh o tragické ztrátě, ale i udržování profesionální vojenské kariéry těchto bojovníků. V době, kdy se usadili v Liqiánu, byli tito vojáci čtyřicátníci či padesátníci těšící se na odchod z armády. Podle DNA svých potomků byli ve své snaze o udržení půdy úspěšní.
Zdroj: thatsmags.com, War History Online