Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Finské lyžařské jednotky
Před 82 lety skončila tzv. Zimní válka mezi SSSR a Finskem, které, ač poraženo, způsobilo arogantnímu Sovětskému svazu mnohonásobné ztráty. Příčiny neúspěchů Rudé armády je třeba hledat ve špatném plánování vojenských operací, volbě nesprávných taktických řešení, nepřipravenosti na boj v zimě, špatném výcviku vojáků a nekvalitním vybavení a podcenění obranyschopnosti Finů. Na druhé straně Finové využili to, co měli k dispozici: dobře vycvičené vojáky s vysokou morálkou, mnohem lepší přípravu na povětrnostní podmínky a terén, pružnost v taktice. Co nám to dnes jen připomíná?
13. března 1940 v 11:00 hodin bylo na základě mírové smlouvy podepsané den předtím uzavřeno příměří a skončila tzv. Zimní válka mezi SSSR a Finskem. Zajímavostí je, že sovětská strana provedla ještě v 10:45 mohutný dělostřelecký úder na finské linie, který již neměl žádný vojenský význam. Při bombardování zahynulo nebo bylo zraněno několik set Finů, kteří již byli připraveni na ukončení bojů.
V důsledku Zimní války ztratili Finové přibližně 26 tisíc padlých a 44 tisíc zraněných z 300tisícové armády. Z toho 80 % tvořili vojáci základní služby a záložníci. Kromě toho bylo zabito 957 finských civilistů, především při bombardování. Velké materiální ztráty způsobily také sovětské nálety na finská města. Sověti shodili celkem 27750 tun bomb. Zničeno bylo asi 2050 budov a dalších 5000 bylo poškozeno. Materiální ztráty byly odhadnuty na 1,4 miliardy finských marek. Asi 1/4 zraněných finských vojáků a civilistů zůstala s postižením až do konce života. Asi 1000 finských vojáků bylo Sověty zajato, z nichž 847 se na jaře 1940 vrátilo do Finska. Finové nenávratně ztratili v boji 62 letadel, z toho 44 v důsledku nepřátelské palby, a 30 tanků Renault FT a osm tanků Vickers.
Cena za vítězství SSSR byla ovšem velmi vysoká. Sovětské ztráty lze jen těžko odhadnout. Předpokládá se, že v boji a na následky hladu a zimy zahynulo asi 200 tisíc vojáků Rudé armády. Není známo, kolik sovětských vojáků bylo zraněno. Finští historici odhadují počet zraněných vojáků Rudé armády na přibližně 200-300 tisíc. Chruščov ve svých pamětech napsal: "Ztratili jsme milion lidí". Na druhou stranu jeden ze sovětských generálů řekl: "Právě jsme dobyli tolik území, že budeme mít kde pohřbívat své padlé."
Asi 6000 vojáků Rudé armády padlo do finského zajetí. Po skončení války se vrátili do SSSR, avšak přímo do náruče NKVD. Zajímavé je, že asi 100 sovětských vojáků se odmítlo vrátit do SSSR.
Kromě toho SSSR utrpěl obrovské ztráty na vybavení. Sověti ztratili asi 900 až 1000 letadel (bojové i nebojové ztráty), z toho nejméně 758 letadel bylo nenávratně ztraceno, včetně asi 630 sestřelených Finy. Sověti ztratili také přes 3500 obrněných vozidel, z toho 1904 jako bojové ztráty. Kromě toho Finové získali a zařadili do svých řad značné množství ukořistěné sovětské techniky, mj: 162 obrněných vozidel (včetně 34 tanků T-26, dvou BHT-26, šesti HT-130, dvou T-28, 29 T-37A, 38 T-38, dvou T-20 "Komsomolec", 10 obrněných automobilů BA-6, 10 FAI, FAI-M, BA-20, jednoho D-8 a jednoho BA-27M), letadel (pět I-15bis, osm I-153, jeden I-16, osm bombardérů SB-2 a pět DB-3) a množství pušek, kulometů a děl.
Příčiny diskreditace Rudé armády je třeba hledat ve špatném plánování vojenských operací, volbě nesprávných taktických řešení, nepřipravenosti na boj v zimě, špatném výcviku vojáků a nekvalitním vybavení a podcenění obranyschopnosti Finů. Na druhé straně Finové využili to, co měli k dispozici: dobře vycvičené vojáky s vysokou morálkou, mnohem lepší přípravu na povětrnostní podmínky a terén, pružnost v taktice, jejímž příkladem může být taktika "motti", vyvinutá již za války finským velením.
Rozhodujícím faktorem konečného vítězství byla drtivá převaha vojenských zdrojů SSSR. Nepoměr sil velmi dobře ilustruje skutečnost, že v únoru 1940 Rudá armáda ke konečné porážce Finů shromáždila téměř milion vojáků, tj. asi čtvrtinu celkového počtu obyvatel Finska.
Podle mírové smlouvy ztratilo Finsko asi 10 % své rozlohy. Jednalo se o oblasti Karélie (včetně Viipuri, druhého největšího města po Heslinki), okresu Salla a poloostrova Rybachy. Kromě toho muselo Finsko na 50 let pronajmout SSSR poloostrov Hanko. Přibližně 12 % finského obyvatelstva (420 000 lidí) muselo opustit své domovy a přestěhovat se na území, která nebyla okupována SSSR.
Přestože Finsko tuto válku prohrálo, zachránilo si nezávislost a nesdílelo osud ostatních zemí, jejichž budoucnost zpečetila ustanovení paktu Ribbentrop-Molotov. V rozkazu na rozloučenou vojákům maršál Mannerheim napsal:
"V dějinách válek je neslýchané, aby tak malá a tak špatně vyzbrojená armáda uštědřila opakovaně silnějšímu nepříteli tak vážné porážky a znovu a znovu odrážela jeho útoky. Stejně tak je obdivuhodné, že finský lid, čelící zdánlivě beznadějné situaci, dokázal nepodlehnout zoufalství, ale povznést se na vrchol obětavosti a vlastní velikosti. Takový národ si zasloužil právo na život."
Zdroj: WWII & Military History