Zkouška, co ještě vydrží člověk. Leonid Rogozov si sám za extrémních podmínek vyoperoval slepé střevo

Leonid Ivanovič Rogozov byl ruský chirurg, který si sám sobě v kritický okamžik vyoperoval apendix. To vše v odříznuté polární stanici v Antarktidě za extrémních podmínek.

Byla to těžká zkouška lidské psychiky i toho, co vše dokáže (sovětský) člověk snést. A mladý 27letý chirurg Leonid Rogozov v ní uspěl. Rogozov byl součástí šesté expedice, která měla namířeno na sovětskou polární stanici Novolazarevská do nehostinné Antarktidy. Expedici tvořilo 12 lidí a Rogozov byl v ní jediným lékařem. Stanice Novolazarevská byla v důsledku zimních bouří zcela odříznutá od vnějšího světa.

Kdyby se výprava dostala do potíží, na pomoc musela čekat velmi dlouhou dobu, protože v březnu 1961 opustila místo zásobovací loď, která však připlouvala pouze jednou ročně. Vzhledem k podmínkám, které touto dobou vládly v Antarktidě, v případě vážného problému ani nemohl v důsledku bouří přiletět záchranný tým.

A potíže skutečně přišly - ty zdravotní. Koncem dubna 1961 se Rogozovův život ocitl v bezprostředním nebezpečí. Za normálních okolností by byl dopraven do nemocnice, nicméně na izolované polární stanici si jako jediný lékař byl nucen pomoci sám.

Rogozov si začal koncem dubna kolegům stěžovat na silnou bolest v podbřišku. Nejprve tomu nepřikládal až tak velkou pozornost, ale bolesti se zhoršovaly, až začaly být zcela nesnesitelnými. Rogozov jako lékař posléze stanovil diagnózu - akutní apendicitida. ,,Otec byl konfrontován s velmi obtížnou situací mezi životem a smrtí. Mohl čekat na pomoc, která by stejně nepřišla, nebo učinit pokus se sám operovat," prohlásil později Rogozovův syn Vladislav. Rogozov tak neměl na vybranou a musel přikročit k riskantnímu a současně ojedinělému kroku, který pro něho byl jedinou záchranou. Kdyby tak neučinil, mohl podle něho apendix během jednoho dne prasknout.

Takovou operaci bylo potřeba rychle, ale i pečlivě naplánovat. Rogozov určil dva asistenty - meteorologa a řidiče, kteří mu měli při samotném výkonu pomoci - podávat nástroje, držet zrcátko, aby vůbec mohl vidět operační oblast. Vedoucí stanice měl být také přítomen, pokud by někdo z přítomných omdlel.

,,Otec byl tak systematický, že řekl ostatním, co mají dělat, pokud sám ztratí vědomí, jak mu píchnout injekci s adrenalinem, jak poskytnout umělé dýchání," dodal k velmi náročné situaci syn Vladislav. Rogozov si poznačil do deníku, který si vedl, že se operace obává, ale jakmile si píchl první injekci, tak se ,,přepnul" do operačního módu. I když taková operace probíhá běžně v celkové narkóze, tato musela být uskutečněna pouze za pomoci lokální anestezie.

Samotná operace, která začala 1. května, trvala 1,5 hodiny a Rogozov během ní dvakrát omdlel. ,,Krvácení je masivní. Byl jsem stále slabší a moje hlava se začala motat. Každých 4-5 minut jsem musel 20-25 sekund odpočívat," Rogozov si později zaznamenal do deníku.

Operace byla nakonec úspěšná a Rogozov si mohl po náročných chvílích konečně odechnout. Poté instruoval své asistenty, jak mají umýt nástroje, vzal si antibiotika a prášky na spaní. Jeho čin bezpochyby vstoupil do dějin lékařství. Rogozov se zotavoval z operace zhruba dva týdny, než se vrátil ke své práci na polární stanici.

V Sovětském svazu byl mladý chirurg oslavován a jeho čin přispěl také k tomu, že na před odjezdem na expedice se více dbalo o vstupní zdravotní prohlídky, aby se mohlo předejít podobným případům. V roce 1962 se Rogozov vrátil do Leningradu a sloužil zde jako lékař v různých nemocnicích. Zemřel v roce 2000 ve věku 66 let na rakovinu plic.

Zajímavá je v Rogozovově příběhu i česká stopa. Po návratu z Antarktidy se Rogozov podruhé oženil, jeho ženou se stala česká lékařka Marcela, s níž měl již zmiňovaného syna Vladislava, rovněž lékaře. Ten působil i na Klinice anesteziologie a resuscitace v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Potom se přesunul do Velké Británie.

 

 Zdroj: BBC, Wikipedia

Tagy