Autor fotografie: OGLv3.0 |Popisek: HMS Astute
7. září 1997 magazín Sixty Minutes společnosti CBS vysílal alarmující zprávu bývalého ruského poradce pro národní bezpečnost, generála Alexandra Lebedě, který informoval o faktu, že ruská armáda postrádá ve svém arzenálu více než sto kufříkových jaderných bomb.
Co s těmito zbraněmi je, kdo je ovládá nebo zda byly zničeny, bývalý generál nevěděl. Na otázku, zda je možné, že by nevěděl o jejich likvidaci armádou, generál odpověděl, že ne. Zbraň schopná zabít přibližně 100 000 lidí není pod kontrolou a může se nacházet v rukou teroristů kdekoliv na světě. Kufřík o velikosti 60 cm x 40 cm x 20 cm může odpálit jedna osoba během půl hodiny. Zbraň vypadá jako 105mm náboj zabalený ve větším kufříku.
Ironií osudu vznikly tyto zbraně určené pro likvidaci amerických měst sovětskými agenty podle původních návrhů laboratoří v Los Alamos uniklých v šedesátých letech!
Generál Alexander Lebeď zemřel při nevyjasněné havárii vrtulníku Mi8.
Existenci těchto zbraní potvrdil i další ruský důstojník jménem Stanislav Lunev v lednu 2000. Ukázka, jak by mohla tato bomba vypadat, proběhla v americkém Kongresu 24. ledna 2000, kde byl ukázán kufřík s funkčními součástkami, pouze bez plutoniové náplně. Ruská vláda popřela, že takovéto zbraně kdy existovaly.
I v případě, že tyto zbraně neexistují, je pořád hodně jaderných zbraní, které se ztratily při haváriích ponorek nebo letadel USA a Sovětského svazu.
Američané přiznávají celkem 11 ztracených jaderných zbraní a to včetně vodíkových, ruská strana oficiálně nic, ale podle odhadů se sovětské a následnické ruské armádě povedlo ztratit více než 40 hlavic.
Palomares 1966
17. ledna 1966 se srazil americký bombardér B-52 s tankerem KC-135 nad Středozemním mořem. Bombardér byl na rutinní misi ze základny v Severní Karolíně a během tankování došlo ke kolizi s tankerem, který vybuchnul. Bombardér byl těžce poškozený a ztrácel palivo, čtyři ze sedmi mužů posádky B-52 stihli vyskočit s padáky. Jedna vodíková bomba spadla do moře na neznámé místo a nebyla nikdy nalezena, další bomba spadla do suchého koryta řeky. Poslední dvě spadly poblíž španělského města Palomares a při nárazu došlo k explozi výbušného materiálu bomb. Plutonium se začalo rozptylovat do okolí města. Americká armáda odvezla z oblasti na 1400 tun radioaktivní půdy k likvidaci do Spojených států.
Mezitím hledalo na moři 33 lodí amerického námořnictva ztracenou vodíkovou bombu. Došlo i k nasazení počítače IBM pro výpočet oblasti, kam mohla bomba spadnout. Oblast byla ale příliš veliká a až 7. dubna 1966 byla bomba vyzvednuta z moře.
Z bezpečnostních důvodů orgány Spojených států neupozorňují na havárie jaderných zbraní. Dvě vodíkové pumy leží kdesi v Georgii, další ve státech Severní Karolína a Washington.
Bermudský trojúhelník 1986
Sovětská atomová ponorka s označením K-219 (NATO kód Yankee I) s 16 balistickými raketami a 34 jadernými hlavicemi se po více než 30 dnech autonomní navigace vynořila pro komunikační relaci s velitelstvím. Při opětovném ponoru z periskopové hloubky došlo k výbuchu v raketovém silu na levoboku lodi, umírají první tři námořníci. Slaná voda pronikající dovnitř ponorky reaguje s raketovým palivem a produkuje kyselinu dusičnou, ponorka prudce klesá ze 40 metrů až do 300 metrů pod hladinou, kde dochází k stabilizaci stroje. Odstavení jaderného reaktoru provede dvacetiletý námořník podle instrukcí palubního inženýra, nicméně po úspěšné akci se udusí a je tak čtvrtým mrtvým ponorky K-219. Kapitán Igor Britanov ponorku pomocí elektrického pohonu dostává na hladinu a posléze nechává posádku evakuovat na nákladní loď, která má K-219 dostat do sovětského přístavu. Sovětské velení nespokojené s chováním Britanova zbavuje kapitána velení a dává příkaz nahnat námořníky zpět do pekla poškozeného stroje. Naštěstí pro ně, se 6. října 1986 ponorka plná vody potápí do hloubky 6 000 metrů. Kapitán Britanov je po návratu do SSSR obviněn ze sabotáže, zrady a nedbalosti.
V roce 1988 sovětská výzkumná loď Keldysh nalezla ponorku rozlomenou na dva kusy na pískovém dně. Raketová sila byla násilně otevřená a již bez raket.
21. století
8. listopadu 2008 došlo na nejmodernější ruské jaderné ponorce K-152 Něrpa (NATO kód Akula II) k nehodě kdy po nečekaném spuštění hasícího systému zemřelo 20 členů posádky. Pokračuje v ruském námořnictvu ono lajdáctví, jak trefně označil ruský prokurátor Vladimir Ustinov situaci v Severní flotile, která vedla k potopení Kursku?
Že v tom ale Rusové nejsou sami a provoz těchto drahých strojů je komplikovaný ukazuje i příklad USS San Francisco, která nabourala do podmořské hory v roce 2005, nebo kauza rezivějící a zatékající britské ponorky HMS Astute.
Zdroj: CBS