Trumpův nebo Spaceyho Dům z karet? Na americkou ruletu Putin nenaletěl ani Migem

Trumpův nebo Spaceyho Dům z karet? Na americkou ruletu Putin nenaletěl ani Migem
16 / 04 / 2018, 11:00

Asi nejsem jediný, kdo si všiml do očí bijící politické strategie Donalda Trumpa, která až nápadně kopíruje scénář jednoho z divácky nejúspěšnějších seriálů všech dob. Dům z karet, kde zazářil Kevin Spacey v roli machiavelistického intrikána, co spolu se svou vykutálenou ženuškou neváhá sáhnout ke všem prostředkům za hranou zákona, jen aby získal a následně udržel post amerického prezidenta, je velmi aktuální. Moc je opojná v seriálu i v reálném životě.

Pro ty, kteří seriál neviděli, jen připomenu, že Spacey, stejně jako Trump, musí od doby své inaugurace odvracet jeden mediální „průser“ za druhým. Milenky, daňová přiznání, otevřené zpovědi blízkých „zhrzených pracovníků“, úniky tajných informací, atd. Když už se zdá, že se Bílý dům musí zhroutit jako domeček z karet, najde se zahraniční nepřítel. Vrtěti psem. Válka, hlavně co nejdál od hranic USA. Mávnutím vojenského ukazovátka přepnout pozornost lidí z domácí zpravodajské žumpy na  hrdinnou americkou armádu, která ve jménu svobody a demokracie, nasazuje životy na velmi vzdáleném Blízkém východě.

Mediální tlak na Trumpa se poslední dobou stupňuje. Novinář Michael Wolff nechal čtenáře už v minulém roce nahlédnout v knize Fire and Fury do špinavé kuchyně Donalda Trumpa, kterého podle posledních zpráv ohrožuje prý i vrátný, nesoucí důkazy o prezidentově levobočku s uklízečkou. A co teprve, když se před několika týdny Trump dozvěděl, že jím vyhozený šéf FBI James Comey se jal psát své paměti, které se právě distribuují mezi čtenáře. Comey v knize tvrdí, že Rusové mají kompro na amerického prezidenta, kterak řádí v roce 2013 v Moskvě na hotelovém pokoji s prostitutkami.

Více zde: Comey: Rusové možná mají na Trumpa kompromitující informace

A co může být pro amerického voliče více k popukání, než vidět nejmocnějšího muže, kterak se potí při „lokomoci“ až se mu nadzvedává přehazovačka. Trump prostě zahraniční vojenský konflikt potřeboval, ale položme si na základě důkazů a časové souslednosti událostí otázku, zda ho nezbabral.   

Už před dvěma týdny Trump oznámil, že stáhne vojska ze Sýrie,  že vyklidí životní prostor Bašára Asada, mocně podporovaného Vladimirem Putinem. Bašár Asad v tento okamžik vyhrává a může slavit, stačilo by mu jen časem „dotlačit“ zbytek povstalců konvenčními zbraněmi. Místo toho, se však podle tvrzení Velké Británie, USA a Francie rozhodne pro chemický útok. Proč? Proč by to dělal, když ví, co bude následovat.  Stejnou otázku položil redaktor Michal Kubal, mimochodem jeden ze dvou českých moderátorů, kteří dělali rozhovor přímo s Asadem, v pátečním speciálu ČT Ireně Kalhousové z London School of Economic.  Analytička odpoví, že Asad chtěl buď urychlit válku, která zemi ekonomicky a lidsky vyčerpává nebo že chtěl světu dokázat, že si nyní může dělat, co chce. Variantu, že by útok zinscenoval někdo jiný, si Kalhousová vůbec nepřipouští ani na Kubalův dotaz.  Když se pak znova podívám v titulku na jméno instituce u jejího jména - London School of Economic, spokojím se s mým soukromým vysvětlením, že se nenechá vyhodit z práce za nevhodné, byť hypotetické názory.

Tomahavky vzlétly, dopadly na cíl a naštěstí nikoho nezabily. Přes dřívější výhrůžku Moskvy, že zničí odpalovací místa, se nic neděje. Naštěstí pro celou zeměkouli. Chladnokrevný Putin nevypustí 20ti machovou raketu Sarmat ani nejrychlejší torpédo Škval. Čeká. V domácím tisku je popotahován a nazýván zbabělcem, ale přesto nebo snad právě proto, mediální porážku vytrpí a namísto vojenské odvety nabídne Asadovi protiraketové systémy. Volí v podstatě diplomatické řešení. Putin moc dobře ví, že odvetná reakce v předvečer fotbalového mistrovství světa, za nějž Rusové zaplatili 240 miliard korun, by mohla skončit bojkotem reprezentací. Pamatuje si olympiádu v Los Angeles a v Moskvě. On chce Rusko ukázat v lepším světle, má k tomu příležitost a nechce si ji nechat vzít neuváženým řešením.      

Mezitím se dovídáme, že francouzský prezident Macron považuje za důkaz o chemickém útoku nahrávku z televize. Ta mu stačí, aby poslal svou „Grande Armeé“ k syrským břehům. Svět potřebuje vidět, že to nejsou zase jen Američané s Brity, kteří posílají letadlové lodě na Blízký východ jako v případě invaze do Iráku, aby se o několik let potupně omlouvali, že nic nenašli a svalují vinu na zavádějící informace CIA. Francie převáží jazýček na vahách ve prospěch útoku. To je prostě fakt. 

Závěrem mě napadá, co bychom jako obyvatelé planety země dělali, kdybychom na tajné nahrávce uslyšeli: „ Ahoj Donalde,“  „Ahoj Vladimire.“  „Vy jste největší producent ropy, my jsme druzí, co kdybychom na sebe udělali bububu třeba v Sýrii a necháme vystřelit cenu ropy?" "Fajn beru a kolik to hodí?“ "My zaplatíme stávkující učitele a vy zvednete důchody.“ „ Domluveno“.     

autor: Jan Blažek

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace