Neuvěřitelný příběh údajné přípravy vraždy paní bytné

Neuvěřitelný příběh údajné přípravy vraždy paní bytné
Autor: pixabay.com
29 / 09 / 2020, 09:00

Čím víc se zabývám různými rozsudky českých soudů, tím víc ztrácím iluze o tom, že budou rozhodovat správně a spravedlivě. Dělají neuvěřitelné chyby. Např. jsem si myslel, že zajistí, aby neslyšící rozuměl procesu. Nezajistily...

Mezi případy, kde můžeme vidět opravdu ostudné selhání české justice, bezesporu patří odsouzení neslyšícího Martina van Fabiána. Tento osmadvacetiletý muž ohluchl po prodělání meningitidy ve 4 měsících svého života a od té doby neslyší. Mladík byl odsouzený na 15,5 let vězení za údajnou přípravu vraždy své bytné, u které bydlel od roku 2013.

Soud rozhodl o tak přísném rozsudku jen na základě nepřímých důkazů. Navíc, a to mě na celém případu zaráží úplně nejvíce, nebylo prakticky žádným způsobem zohledněno postižení obžalovaného, který byl při mnohahodinových soudních jednáních odkázaný jen na odezírání ze rtů, což mu úplně znemožnilo reagovat na výpovědi svědků a znáte to – kdo mlčí, prý souhlasí. Jsem zcela přesvědčený, že když už nic jiného, došlo v tomto případě k porušení práva na spravedlivý proces a má smysl se mu více věnovat.

Trestní oznámení až po dvou letech, co se dcery snažily kvůli dědictví prohlásit matku za nesvéprávnou

Nejprve k údajné vraždě bytné, o níž i otevřeně informovala různá média. Paní J., které odsouzený pomáhal s domácností a staral se o její byt i chatu, se dlouhodobě potýkala s problémy s alkoholem. Zemřela v říjnu roku 2015 při svém pobytu na chatě v Táboře-Horkách právě na následky intoxikace, když před smrtí měla vypít nejméně 0,7 litru tuzemského rumu. Případ proto ani nebyl vyšetřován jako trestný čin. Z lékařské zprávy jasně vyplynulo, že se zemřelá upila k smrti a cizí zavinění nebylo zjištěno. Zdálo se, že tím celá nešťastná kauza skončí.

Jenomže po dvou letech se případ znovu otevřel. V tu dobu se Martin van Fabián a dcery jeho paní bytné přeli o majetek, který darovala právě Fabiánovi. Ten se o ni na rozdíl od jejích čtyř dcer poctivě staral. Dcery bytné se ale s vůlí matky nedokázaly smířit a pokoušely se proto prokázat její nesvéprávnost. Ukázalo se však, že zřejmě nebudou úspěšné. A pak najednou přišlo trestní oznámení na základě upozornění údajného svědka, Fabiánova dřívějšího známého, který měl s odsouzeným spor o dívku, a navíc mu dlužil peníze.

Odsouzení pouze na základě nepřímých důkazů

Původně byl Martin Fabián obviněn z úmyslného ublížení na zdraví. Když si ale advokát dovolil stěžovat státní zástupkyni na nezákonné postupy policie při výsleších, čin byl náhle překvalifikován na vraždu. U údajné vraždy nebyli žádní svědci a vraždu se prokázat nepodařilo. Všichni by v takovém případě asi čekali osvobození obžalovaného podle zásady in dubio pro reo – při pochybnostech ve prospěch obviněného. Martina van Fabiána ale následně odsoudili za údajnou přípravu vraždy, za kterou se dává stejná trestní sazba.

Fabián prý měl připravovat vraždu, přičemž jejímu uskutečnění měla zabránit právě neplánovaná smrt paní J. A údajným motivem vraždy mělo být získání majetku odkázaného paní bytnou. V médiích to bylo vykreslováno až jako „ambiciózní podnikatelský záměr“ hluchoněmého.

Rozsudek byl postavený pouze na nepřímých důkazech. Jednalo se většinou o konverzace na sociálních sítích, které byly úplně vytržené z kontextu a také tvrzení již zmíněného známého, který byl v té době ve výkonu trestu a dlužil velkou sumu peněz. Soudce u krajského soudu se nechtěl případem příliš zabývat a chtěl ho mít co nejrychleji vyřešený. Nepřipustil výslechy důležitých svědků a rozsudek měl připravený ještě před závěrečnou řečí advokáta.

Proces nebyl a nemohl být spravedlivý

A jak už jsem zmiňoval v samotném začátku, u soudu nebyl vůbec zohledněný hendikep obžalovaného. Odsouzený nerozumí znakové řeči a z pochopitelných důvodů proto musel odmítnout tlumočníka. Žádal o simultánní přepisy či artikulačního tlumočníka. To mu ale vůbec nebylo poskytnuto a byl proto odkázán jen na vlastní odezírání ze rtů, kdy se soud vymlouval na to, že když s ním někdo chvíli mluví z očí do očí, Fabián rozumí. Jenže soudní procesy přece takto vůbec neprobíhají...

Martin van Fabián dokáže odezírat, rozhodně to ale není spolehlivý nástroj porozumění. Kvalitně je možné odezírat maximálně 20 minut, a to pouze za ideálních podmínek, tj. při správném světle, úhlu pohledu, znalosti slovní zásoby, správné artikulaci či nepřítomnosti řečových vad atd. Poté schopnost prudce klesá a je třeba přibližně stejně dlouhý odpočinek. Adekvátní podmínky obžalovanému soudem vůbec nebyly poskytnuty i z dalších důvodů, ať už z neznalosti problematiky sluchových vad nebo prostě z nezájmu.

Minimálně jednou označili mlčení prostě za souhlas

Jen pro celkovou představu, obžalovaný seděl po levé straně z pohledu senátu krajského soudce. Svědky, znalce a další důležité lidi viděl jen z profilu, protože svědek či znalec vždy hovoří směrem k soudu. Neměl tedy možnost sledovat, o čem se vlastně hovoří, protože mu bylo prakticky znemožněno odezírat. Martin van Fabián se pak musel spoléhat na to, že si vše přečte později v zápisu. Jenže to mu nebylo nic platné, protože nemohl reagovat a okamžitě se bránit. Neslyšel původní znění, a tudíž musel věřit jen zápisu. Jak se v několika případech ukázalo, ten byl dosti zkreslován v jeho neprospěch.

Nikomu nepřipadalo divné, že se Martin van Fabián k ničemu nevyjadřoval a nebránil se. Soudce dokonce oficiálně v rozsudku přinejmenším jednou jeho mlčení označil za souhlas s tvrzením svědka. To samozřejmě nebyla vůbec pravda. Soud vůbec nezajímalo, do jaké míry je obžalovaný schopen porozumět dlouhým procesům, při nichž mluví z více stran více lidí, na něž ani pořádně nevidí.

Srovnání: opilý dostal za ubodání bezdomovce 19 ranami jen 5 let

Neslyšící mladík dostal 15,5 roku vězení, přestože se neprokázala vražda a nevyvratitelně ani úmysl. Nepomohla odvolání k vrchnímu a dovolání k nejvyššímu soudu a neuspěl ani se stížností k ústavnímu soudu. Na porušení svých práv přitom upozorňoval odsouzený ve všech opravných prostředcích. Soudy však přistupovaly k posouzení porušení práv jen po formální stránce. Nechtěly se vůbec zabývat otázkou, zda bylo zasaženo právo odsouzeného. Takový postup je v příkrém rozporu s pojetím základních práv a svobod v právním státě. Za odsouzeného Martina van Fabiána se ale zcela pochopitelně postavil Svaz neslyšících a nedoslýchavých.

A nedá mi neuvést zde jedno srovnání s jiným případem, který nedávno také řešily české soudy. Opilý dvacetiletý muž zcela prokazatelně devatenácti ranami ubodal bezdomovce, který na následky toho vykrvácel a zemřel. Pachatel prý ale jednal v silném rozrušení, ze strachu a v úleku. Původně dostal 15 let vězení, načež mu trest snížili na pouhých pět! Neuvěřitelné, jakým způsobem dokážou rozhodovat české soudy, že?

Fabián má problémy i ve vězení

Nikoho pak už nemůže vůbec překvapit, že problémům kvůli svému postižení musí Martin van Fabián čelit i ve vězení. Minulý rok byl surově napaden dozorcem ve Valdicích za to, že nevstal na budíček, protože ho logicky neslyšel. Byl zraněn na hlavě, a to v místě, kde proběhla operace kochleárního implantátu a na noze. Lékařské ošetření mu poskytli až po více než dvou týdnech. Jeho matka předtím musela zalarmovat vedení věznice, úřad ombudsmana a ministerstvo spravedlnosti. Odsouzenému přitom vážně hrozilo např. krvácení do mozku či záněty vnitřního ucha. Přestože byly podniknuty veškeré kroky, které měly vést k vyšetření situace, výsledek šetření GIBS byl šokující: Nikdo nepochybil a zranění si prý způsobil schválně sám.

Neslyšícímu obžalovanému byla znemožněna adekvátní obhajoba, a došlo tak k naprosto šokujícímu porušení práva na spravedlivý proces. Bohužel zde navíc vůbec nepomohl advokát přidělený ex offo, u kterého bylo mnohdy vidět, že se dokonce soudce bojí a ustupuje mu. Jak se ukazuje, kdo nemá dostatečně dravého (a drahého) advokáta, nemá u českých soudů šanci.

Odsouzení za takových okolností vrhá černý stín na celou českou justici. Selhaly české soudy i náš vězeňský systém. Podal jsem proto stížnost paní mistryni spravedlnosti, aby se celou záležitostí začala zabývat. Pořád chci věřit ve spravedlnost a tomu, že jednou zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí.

 

Přeji hezký den a veselou mysl!

 

Autor: Tomáš Zdechovský (europoslanec za KDU-ČSL)

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace