Případ pořezané tenistky Petry Kvitové (II.díl) : Vybere si policie pod mediálním tlakem pachatele a pak mu ušije důkazy na míru?

Případ pořezané tenistky Petry Kvitové (II.díl) : Vybere si policie pod mediálním tlakem pachatele a pak mu ušije důkazy na míru?
14 / 08 / 2019, 17:00

Odsouzený Radim Žondra dostal před pár dny písemný rozsudek, podle kterého si má odsedět osm let. V rozsudku je podrobně vysvětleno, proč. Případ však vykazuje tolik zásadních pochybností, že je mu třeba v zájmu důvěry v nezávislost české policie a soudů věnovat bedlivou pozornost. Kdo věří v nezávislost českých soudů a policie, nemusí číst dál. Ostatní čeká velmi znepokojivé čtení. Výpověď tenistky obsahuje řadu sporných momentů, nesouhlasí popis pachatele, jsou zde znaky vysoce iracionálního jednání jak postižené, tak podle její výpovědi i chování pachatele. Informovali jsme o tom v I. díle analýzy rozsudku zde.

Pachová stopa? Tady to smrdí

V případě pořezané tenistky Petry Kvitové sehrál zásadní roli důkaz pachovou stopou. Jinak kromě výpovědi tenistky neměli na Žondru  nic. Žádný svědek, žádné otisky, žádné záznamy kamer, nenašla se zbraň, svědci tvrdili, že byl v době činu jinde atd.

Při analýze rozsudku soudkyně Dagmar Bordovské lze nabýt mrazivého dojmu, že když policie tápe a je pod mediálním tlakem, vytipuje si pachatele, a ušije mu na míru důkaz pachovou stopou. Aby to měly z krku.

Případy z poslední doby, které budí tento dojem, jsou:  kauzy Nečesaný, Šnajdr, Balhar a nyní i případ tenistky Petry Kvitové.

Bez pachové stopy by byl rozsudek opřen výhradně o přesvědčení soudu, že Kvitová mluví pravdu. Co když ale bylo všechno jinak? Nebo co když říkala pravdu a pachatelem byl někdo jiný?

Podle našeho názoru – důkazy pachovou stopou (a nesrovnalosti s tím spojené) zde hovoří spíše ve prospěch odsouzeného, respektive neměly být vůbec připuštěny.

Obecně však podle nových zkoumání platí, že důkaz pachovou stopou má tak vysoké riziko omylu, že by bylo vhodné nepoužívat ho vůbec (ústavní posudek expertů České zemědělské univerzity).

Základní slabiny pachových stop

V případě Petry Kvitové mají důkazy pachovou stopou tyto základní slabiny:

1)    Byly nalezeny na mikině, kterou Kvitová v době přepadení neměla na sobě

2)    Důkaz byl proveden až dva roky po činu

3)    Lokalizace pachové stopy (na krku) není možná

4)    Z výpovědi Kvitové nevyplývá, že by se jí pachatel dotkl

5)    Chybovost pachových stop je tak vysoká, že je ústavně znalecký posudek nedoporučuje používat

Ad 1) Mikina, kterou neměla na sobě

Při usvědčení  Žondry hrálo hlavní roli dva kusy oblečení: Triko, které měla tenistka v době údajného útoku na sobě, a mikina s nápisem Niké, kterou však na sobě neměla. Oba kusy oblečení byly v den napadení odňaty vyšetřovateli tenistce Petře Kvitové v nemocnici a vloženy do dvou plechovek. Zde setrvaly dva roky.

Petra Kvitová v nemocnici sestavila s policisty podobu pachatele a bylo jí předloženo několik desítek fotografií, mezi nimi i snímek budoucího odsouzeného Žondry.  Jednoznačně neoznačila nikoho jako útočníka, u dvou snímků jiných osob uvedla jistou podobu.

Ad 2) Dva roky v plechovce

Po dvou letech, kdy policie případ odložila a vyšetřování se chopil jiný tým (Tempus), došlo k zázračnému obratu. Petra se po sérii konfrontací se snímkem Žondry nakonec rozhodla, že to byl určitě on.

Tehdy se vrací na scénu pachové konzervy a policejní pes. Při tzv. pachové rekognici vyčuchal jak u trika, tak u mikiny pachovou stopu Radima Žondry.

Má to menší problém: Petra v době napadení neměla mikinu na sobě. Vzala si jí až při cestě do nemocnice, aby jí nebyla zima (událost se odehrála 20. prosince). Navíc z její výpovědi nevyplývá, že se jí pachatel byť jedinkrát dotkl. Byla v kontaktu pouze se střenkou nože.

S tímto problémem se policie (a následně soud) vypořádala následovně: Pachová stopa byla nalezena na triku i u mikiny v oblasti krku, přeskočila tedy z trika, které měla v době pořezání na sobě, na mikinu, kterou si oblékla přes triko. Absence kontaktu nebyla řešena vůbec.

„Takový důkaz považujeme za zcela vyloučený,“ říká Václav Peričevič ze spolku Šalamoun, který se případem dlouhodobě zabývá.

Ad 3) Jak pes označil přesné místo na mikině?

Jak pes označil oblast krku u obou kusů oblečení? Jako že u rukávů mlčel, u zipu mlčel, ale u krku zaštěkal? Tuto podivnou okolnost policie nijak nevysvětlila, ani nepopsala. Přesnou lokalizaci považují odborníci za krajně nepravděpodobnou, takřka nemožnou.

Ad 4) Pachatel se napadené nedotkl

Kvitová ve své výpovědi neuvedla, že by se jí pachatel dotkl. Vypověděla pouze, že odstrčila nůž. Nepamatovala si ani, zda měl údajný útočník rukavice. Uvedla, že po odstrčení nože (chytila ho za střenku) upadla na zem, ale nezmínila se o nějakém zápase, při kterém by došlo ke kontaktu.

Jak tedy mohlo dojít k přenosu pachu (bývají to drobné částečky kůže) z údajného útočníka na napadenou?

S tím se soud (a policie) vypořádal tak, že se tomuto rozporu nevěnoval žádnou  pozornost.

Ad 5) Vysoké riziko omylu

Metoda pachových stop je dlouhodobě terčem ostré kritiky – především ze strany spolku Šalamoun, který často pomáhá v případech, kdy policie používá jako důkazu metodou pachových stop.

Česká zemědělská univerzita provedla testy policejních psů s výsledkem, že důkaz pomocí pachových stop nedoporučuje. Pravděpodobnost, že se pes „trefí“ je přibližně 50 na 50.  Nic proti pejskům, ale jejich „postřehů“ musí být použito jen v případech, kdy jsou ostatní důkazy pevné. A případ Petry Kvitové není.

Ke zneužití metody pachových stop došlo například ve známém případě Michala Šnajdra, který byl za údajný únos odsouzen na deset let. K činu se pak přiznal někdo jiný, Šnajdr si ale odseděl dva roky.

Pachové stopy byly jako důkaz také použity v případě Nečesaný. Odseděl si několik měsíců, nedávno byl uznán za nevinného.

Na základě důkazu pomocí metody pachových stop sedí v českých věznicích asi 80 vězňů.

Pachové stopy byly použity také v případě Balhar, který sedí za údajnou vraždu pošťačky. Jinak na něj neměli nic, kromě zmatené výpovědi místního narkomana.

Pachovka, nebo trik?

Může to působit dojmem, že když policie tápe a je pod mediálním tlakem (jako v případě Kvitová, Nečesaný, Šnajdr, nebo Blahar), vytipuje si pachatele, a ušije mu na míru důkaz pachovou stopou.

Toto mrazivé tvrzení by znamenalo, že policejní vyšetřovatelé pod mediálním tlakem posílají (pomocí soudu) za mříže nevinné, aby měli případ vyřešen. Tomu se zdráháme uvěřit, ale tímto dojmem to bohužel působí.

V příštím díle o kauze pořezání Petry Kvitové se budeme věnovat záhadě, proč odsouzeného Radima Žondru nezachytila žádná z mnoha kamer z okolí domu tenistky a dalším nesrovnalostem.

 

Autor: hop

 

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace