Rozsudek s otazníky

Rozsudek s otazníky
02 / 04 / 2019, 17:00

V článku Rozsudek v Kabelíkově z 5.března 2019 jsem komentoval rozsudek Městského soudu v Brně nad obž. Shahramem Zadehem (dále jen SAZ) & spol., který téhož dne ústně vyhlásil předseda senátu Michal Kabelík. Zmínil jsem se také, že pan předseda vyhlásil také usnesení o propuštění pana obžalovaného z vazby, proti němuž na místě podal stížnost uhlazený kamarád obhájců, státní zástupce Robert Henzel.

Soudce Michal Kabelík pracoval rychle, takže písemné vyhotovení rozsudku o rozsahu 98 stran je již několik dní k disposici. Rychlý ale byl také Krajský soud v Brně, který vyhověním stížnosti státního zástupce opět prodloužil týrání pana obžalovaného nesmyslnou vazbou. Po seznámení s písemným vyhotovením rozsudku konstatuji, že obsah článku z 5.března  2019 vystihuje jeho obsah v podstatě správně.

Obhájci samozřejmě připravují odvolání ve prospěch svých klientů a doufají, že odvolací soud v horším případě rozsudek pouze potvrdí, v lepším dále sníží tresty. Zde ovšem nad rozsudkem visí první otazník. Krajský soud v Brně až dosud využil každou danou příležitost, aby SAZ uškodil. Důvody si vždy našel a sáhl účelově až ke lži. Rozsudek Městského soudu v Brně byl příjemným překvapením, protože se značně odchýlil od názorů žalobce. Jeho potvrzení nebo dokonce vylepšení odvolacím soudem by bylo dalším příjemným překvapením. Ale je moudré očekávat, že v jednom procesu zažijeme druhé příjemné překvapení ?     

Pokud se při čtení do podrobností pečlivě  propracovaného rozsudku oprostíme od právnického pohledu a začneme jej vnímat jako vyprávění o zvláštním dění, patrně se shodneme, že jde o příběh svým vyústěním velmi smutný. SAZ se v něm podobá hrnci medu, na který se slétají lační čmeláci. Lidé kolem něj vyvíjejí pod taktovkou Ondřeje Kučery spoustu aktivit: organizují schůzky, píší falešná svědectví, podávají trestní oznámení, telefonují si s pomocí speciálních aplikací, a v neposlední řadě vytahují ze SAZ obrovské finanční prostředky, z nichž podstatnou část jeho domnělí pomocníci odevzdávají policii. Výsledek celého tohoto hemžení lidské žoužele se nakonec scvrkne na  nepoužitelná  svědecká prohlášení tří problematických svědků. SAZ je koupil jako „zajíce v pytli“, zjistil jejich nepoužitelnost a nikdy je nepoužil, ani se k tomu nechystal. Na horu vynaloženého úsilí to je výsledek více než trapný.

Nezbývá, než se ptát, co účastníky tohoto mumraje vedlo k tomu, aby se do něj zapojili. Průhledná je motivace SAZ: usiluje o zvrácení obžaloby ve „velké daňové kauze“, v té souvislosti o vyvrácení svědectví Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby. Opatřuje si k tomu prostředky. Oklamán „dodavateli“ získané nepoužitelné prostředky nakonec založí ad acta. Na jeho  motivaci není nic nepochopitelného a nezákonného.

Martin Veselý a Ondřej Kučera jsou jasní: jdou po penězích. U posledně uvedeného svou roli  patrně hraje také potřeba po uspokojení pocitu vlastní důležitosti či touha vyniknout.

Eva Halamková chce pomoci Martinu Veselému z vazby. Věří, že pomocí Ondřeji Kučerovi si vyslouží reciproční pomoc.

Záviš Löffelmann a Jan Šebek jen vyhověli kamarádovi, aniž by měli tušení, do jaké hry se zapojují. Do hry se dostali náhodou, bez motivace.

Velký otazník visí nad motivací svědků Jana Doležala a Martina Valentoviče. Oba vyhoví poptávce SAZ, tlumočené Ondřejem Kučerou a Evou Halamkovou. Pracují na falešných svědeckých prohlášeních, Jan Doležal jde k policistovi Janu Šebkovi s trestním oznámením na policisty. Za služby požadují velké peněžní částky. Soud jim přičítá ziskuchtivost a považuje jejich jednání za trestné. To ale nesouhlasí se skutečnosti, že od vstupu do hry jsou ve spojení s policií, kterou informují o každém kroku svém nebo spoluobžalovaných a přijaté horentní odměny odevzdávají na policii. Jejich motivem tedy nebyla pomoc SAZ, ani ziskuchtivost. Nad tím, jaká tedy byla jejich motivace, visí další otazník.

Jasná je motivace policistů, kteří sledovali nezákonné počínání svědků a přijímali od nich vydělané peníze: chtěli mít úspěch a hodilo se jim rozšíření organizované zločinecké skupiny, protože čím větší skupina, tím je nebezpečnější a hlavně -  tím hůře pro SAZ. O zákonnosti a etičnosti jejich postupu si můžeme každý myslet co chceme.

 

Autor: Zdeněk Jemelík

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace