Soud poslední naděje

Soud poslední naděje
18 / 05 / 2019, 09:00

Obecně se tvrdí, že elektrárny v době vydání licencí nebyly dokončeny. Žalobce Radek Mezlík dokonce v obžalobě vědomě lhal, že nebyly dokončeny ani zčásti, což soudce Aleš Novotný s chutí převzal. Slova „ani zčásti“ vypustil z výrokové věty rozsudku Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací. Pravda je ale taková, že krátce před obhlídkou elektráren, po které následovalo vydání licencí, nad elektrárnami přeletěla družice NASA a vyfotografovala je. Na fotografiích s vysokým stupněm rozlišení lze přímo počítat panely. Mělo jich tam být 65 tis., ale v okamžiku fotografování jich chybělo cca 170. Fotografie nebyly provedeny před soudem jako důkaz, neboť o to nestál ani žalobce, ani obhájce.

Dále se tvrdí, že trestnost jednání žadatelů o licence je dána předložením padělaných revizních zpráv. Do licenčního spisu se skutečně dostaly padělané zprávy, které nevyhotovil příslušní revizní technik, jenž vykonával průběžně technický dozor na staveništi. Revizní zprávy jsou povinnou přílohou žádosti o vydání licence. Energetický regulační úřad jako vydavatel licencí pouze bere na vědomí jejich založení do spisu, aniž by byl oprávněn je zkoumat. Investor si určitě padělky neobjednal, rovněž nebyl oprávněn je zkoumat a o jejich použití nevěděl. Padělání revizních zpráv je jistě protiprávním jednáním, ale považoval bych za porušení ústavních práv obžalovaných, pokud by se jim kladlo za vinu protiprávní jednání někoho dalšího.

Novinářům ale běžně uniká, že Alexandr a Zdenek Zemkovi byli ve skutečnosti odsouzeni pouze za to, že podepsali protokoly o převzetí elektráren od subdodavatele, ačkoli v den podpisu ještě nebylo zařízení hotové. Měli tak jednat s úmyslem oklamat Energetický regulační úřad a vylákat od něj licence, na které neměli nárok. Toto tvrzení ale ignoruje logistiku licenčního řízení a skutečná pravidla posuzování nároku na licence. V obchodní praxi není úplně neobvyklé, že objednatel z jakýchkoli formálně právních důvodů převezme nedokončenou zakázku. Žadatel o licenci musí mimo jiné prokázat, že je majitelem zařízení. Doklad o tom je přílohou k žádosti. Protože v r. 2010 stát prudce změnil podmínky pro poskytování finanční podpory obnovitelných zdrojů energie, mezi budovateli elektráren vypukla panika. Na sklonku roku se neúnosně zvýšil počet žádostí o licence a prodloužily se lhůty čekání na provedení licenčního řízení. Žadatelé podávali žádosti s předstihem, aby měli jistotu, že přijdou na řadu ještě v r.2010. V našem případě nebylo tedy nic divného na tom, že si bratři Alexandr a Zdenek Zemkovi připravili doklad o vlastnictví elektráren s předstihem.

Podsouvání úmyslu oklamat tímto způsobem Energetický regulační úřad je příkladem postupu podle zásady „in dubio contra reo“ (v pochybnostech v neprospěch obviněného), hodného autora lživého výroku o nedokončenosti elektráren „ani zčásti“. Z nějakého důvodu měl žalobce silný zájem „dostat Zemky do tepláků“, proto lhal o nedokončenosti „ani zčásti“, a proto ze dvou možných výkladů skutkových zjištění vždy důsledně volil ten nepříznivý. Kdyby žalobce úmyslně nezdramatizoval hodnocení předávacích protokolů a přijal prostý výklad jejich vyhotovení jako pouhého dokladu o vlastnictví, nebylo by za co bratry soudit.

K vydání licencí obvykle dochází po komisionelním posouzení stavu zařízení, při němž se pouze konstatuje úplnost formálních náležitostí žádosti. Rozhodnutí o vydání licencí v tomto případě padlo na základě posouzení stavu elektráren komisí pracovníků Energetického regulačního úřadu s přihlédnutím k mínění externích znalců, kteří se obhlídky rovněž zúčastnili. Kdyby stav elektráren nárokům posuzovatelů nevyhovoval, Energetický regulační úřad by licence nevydal, i kdyby žadatelé předložili ke každé elektrárně deset nepravdivých potvrzení o dokončenosti.

Případ je smutnou ukázkou nemilé skutečnosti, že výchozí myšlenkové schéma výkladu skutkových zjištění policií může projít všemi následnými stupni jejich hodnocení, aniž by si jeho chybnosti kdokoli všiml, a to často i navzdory velmi kvalitní obhajobě. Jednou si vyšetřovatel a žalobce vzali do hlavy, že bratři Zemkovi podepsali protokoly o převzetí zařízení elektráren do vlastnictví jejich firem za účelem oklamání Energetického regulačního úřadu, a tak to zůstalo, i když k prokázání dokončenosti elektráren sloužilo ve skutečnosti posouzení jejich stavu na místě. V dovolání k Nejvyššímu soudu ČR byla tato záležitost objasněna přesně a srozumitelně, ale na prolomení ustálených myšlenkových schémat to nestačilo.

Osud Alexandra a Zdenka Zemkových je o to smutnější, že krátce po podepsání zmíněných protokolů odcestovali do zahraničí. Dalších etap jednání o získání licencí se vůbec nezúčastnili a soud je s problémy nedokončenosti elektráren a padělanými revizními listinami nespojuje.

 

Autor: Zdeněk Jemelík

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace