Úder na solar

Úder na solar
14 / 11 / 2018, 11:00

V posledních týdnech Andrej Babiš vychutnával plnými doušky svůj politický úspěch. Přecházel z jedné diplomatické akce na druhou, a když už byl ve vlasti, bylo jej vidět na nejrůznějších veřejných shromážděních. Ustalo otravné připomínání jeho postavení obviněného. Působilo to dojmem, že se na jeho stíhání snad zapomnělo.

KOMENTÁŘ

Ale ukázalo se, že jeho protivníci neusnuli a nehodlají se vzdát naděje, že jej dostanou aspoň před soud, ne-li přímo „do tepláků“, a v každém případě z politiky. Pokud mu nedokáží konkurovat v politickém boji, musí to jít jinak. Vůle voličů je nezajímá: výsledky voleb chtějí zvrátit.  Útočí ze zálohy prostřednictvím nastrčených figur: jen policisty a státní zástupce pro  tuto chvíli nahradili novináři.

Svědčí o tom sled mediálních událostí z posledních dnů. Ticho kolem kauzy Čapí hnízdo nejdříve přerušil článek Ondřeje Golise na serveru iRozhlas.cz, který jsem komentoval článkem „Konečně jsme se dočkali“, a v poněkud jiném duchu prakticky současně Marek Přibil na Ppmagazinu. Pro obě vystoupení je příznačné, že pracují s informacemi, ke kterým by autoři neměli mít přístup: Ondřej Golis s neveřejnými poznatky z trestního spisu, Marek Přibil s výroky neanonymních policejních důstojníků, usvědčujících z účelového vyvolání trestního řízení proti Andreji Babišovi bývalého ministra vnitra Milana Chovance. Vsadil bych se, že Ondřeje Golise se nebude nikdo ptát, kdo mu otevřel přístup k trestnímu spisu a ani policisté nebudou mít potíže, protože vše, co škodí Andreji Babišovi, příslušní odpovědní činitelé považují ne-li za neškodné žertování, tak jistě za záslužnou činnost.

Skutečným úderem na plexus solaris ale byla až reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, odvysílaná 12. listopadu 2018 na TV Seznam Zprávy. Investigativci se v ní pochlubili neobvyklým „úlovkem“: podařilo se jim vypátrat místo pobytu Andreje Babiše ml., kterého za účelem výslechu ke kauze Čapí hnízdo prý již dva roky hledá policie. A nejen to: díky jeho překvapivé vstřícnosti se jim podařilo natočit s ním rozhovor a následně navázat i e-mailovou komunikaci. Jako příspěvek k vylepšení důkazní situace v kauze Čapí hnízdo jejich akce mnoho nepřinesla, ale jistě je pro Andreje Babiše velmi nepříjemná, neboť nešetrně zasáhla do citlivé oblasti jeho soukromí: jako otec nesl nelibě zveřejnění informace o synových zdravotních potížích.

Jako odezva reportáže zaznívají nejrůznější názory včetně hrozeb vyvoláním pádu vlády. Nevšiml jsem si ale, že by se někdo pídil po zdroji financování putování novinářů po stopách Andreje Babiše juniora. Jistě to byla velmi nákladná akce. Přirozeně nepadla ani otázka přiměřenosti  vynaložených nákladů dosaženým výsledkům.

psali jsme: Černochová: Nejlepší nápad Andreje Babiše, Čapí hnízdo

Ve vztahu ke kauze Čapí hnízdo jsou výsledky skutečně hubené a je namístě otázka, zda vůbec ospravedlňují neomalený průnik do soukromí rodiny Babišových. Andrej Babiš ml. nebyl na setkání s novináři připraven, proto jeho výstup byl spontánní a lze mu důvěřovat. Je zřejmé, že jde o narušenou osobnost, jejíž svědectví by nebylo oporou dokazování ať již ve prospěch nebo v neprospěch obviněných. Vyšetřovatel jej může s klidem jako možného svědka odepsat. Ke všemu je švýcarský občan, takže nepřijede-li dobrovolně do ČR, naše orgány mohou pouze žádat o jeho výslech švýcarskou policií. Je ale málo pravděpodobné, že jeho zdravotní stav výslech umožní.  Obviňovat kohokoli z maření vyšetřování je přehnané, pokud uvážíme, že hlavní překážkou je zdravotní stav svědka. Nabízí se pouze otázka, jakou váhu mají právní úkony, které případně činil jako spolumajitel společnosti Čapí hnízdo.

Významná je jeho výpověď o způsobu, jakým se dostal na Krym a pak dále. Popis jednání psychiatričky Dity Protopopové s ním nebezpečně připomíná vydírání: dostal na vybranou, zda chce být zavřen v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech, nebo raději odjet „na prázdniny“ s jejím manželem Petrem Protopopovem. Jeho péče o svěřence při putování po světě pak nebezpečně připomíná omezování osobní svobody. V neprospěch pečovatele hovoří skutečnost, že Andrej Babiš ml. se jej bojí a nakonec mu utekl do Švýcarska. Také jeho pokus o navázání spojení s PČR svědčí o tom, že se „na prázdninách“ necítil svobodně. Z mediálních zpráv, které odezněly během 13. listopadu vyplývá, že policie tuto část osudu Andreje Babiše ml. prověřovala a nedospěla k názoru, že by došlo k trestnému činu. Bude zajímavé sledovat, jak se nyní vypořádá s informacemi z reportáže.

Bude jistě na místě, aby policie prověřila, zda Protopopovi jednali z vlastní vůle nebo na pokyn Andreje Babiše. Jeho syn se v reportáži vyjádřil, že si myslí, že jeho převoz na Krym nebyl výsledkem otcova rozhodnutí.

Ať vyšetřování domnělého nebo skutečného únosu Andreje Babiše ml. dopadne jakkoli, je to samostatný bulvární příběh s nádechem laciné senzace, který zřejmě výsledek trestního stíhání kvůli dotačnímu podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie nijak neovlivní.

psali jsme: Konečně jsme se dočkali

Jako celek  všechny zmíněné mediální události plní pouze úlohu nástroje, který má zvrátit výsledek voleb, aniž by při tom došlo k posunu ve vývoji trestního stíhání Andreje Babiše a jeho spoluobviněných. Přesto způsobily přímo pozdvižení mezi politickými pidižvíky, kteří se už už vidí v křesle předsedy vlády, uvolněném případným pádem Andreje Babiše, po němž by se mezi sebou poprali jako trhovci. Protože žijeme v roce 100. výročí vzniku republiky, měli by se rozpomenout na Masarykovu zásadu „rozčilení není program“. Když je omrzelo předhazovat  Andreji Babišovi jeho trestní stíhání, pojali jako nový popud k hysterickému  rozčilování skutečnost, že předseda vlády má nemocného syna, který si ve Švýcarsku užívá klidný život pod ochranou matky. To ale není důvod k resignaci. Protibabišovská fronta by za těchto okolností ráda dosáhla vyslovení nedůvěry vládě. To se jí ale může podařit pouze v případě, že se k opozici přidá vnitřně rozháraná sociální demokracie. Nebýt nebezpečí pádu vlády, mohli bychom celé toto mediální skotačení odbýt slovy „mnoho povyku pro nic“.

 

Autor: Zdeněk Jemelík

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace