Zdeněk Jemelík: Ping pong pokračuje se souhlasem ministryně

Zdeněk Jemelík: Ping pong pokračuje se souhlasem ministryně
17 / 03 / 2020, 16:00

Opakovaně jsem psal o soudním „ping pongu“, který spolu již osm let hrají Obvodní soud pro Prahu 1 s Městským soudem v Praze. Obvodní soud vydal již šest zprošťujících rozsudků, odvolací soud šestkrát vyhověl odvolání státního zástupce a vrátil věc obvodnímu soudu zpět. Předmětem trestního stíhání je jednání obžalovaných, které proběhlo v r.2008.

Na straně nalézacího soudu nastoupil na hřiště již čtvrtý senát s předsedou Lukášem Svrčkem, u odvolacího soudu se hry  až  dosud zúčastňoval stále jen senát Jaroslavy Liškové, byť při posledním jednání v pozměněné sestavě (o to hůř!).

Trest má následovat co nejrychleji po činu. Tomuto požadavku zmíněný „ping pong“ zjevně nevyhovuje. Víceleté trestní stíhání je pro obžalované trestem svého druhu. Oba soudy trvají dlouhodobě na svém a nic nenasvědčuje tomu, že by měla přijít změna.

K odblokování řízení by mohlo dojít přezkoumáním posledního rozhodnutí senátu Jaroslavy Liškové Nejvyšším soudem ČR na základě stížnosti ministryně spravedlnosti pro porušení zákona. Byla by zde naděje, že Nejvyšší soud ČR zruší poslední usnesení odvolacího soudu a přikáže nové přezkoumání odvolání státního zástupce jinému senátu Městského soudu v Praze nebo přímo jinému odvolacímu soudu. Situace vyžadovala na straně paní ministryně rychlé rozhodování, protože po zahájení sedmého kola řízení nalézacího soudu by již zrušení usnesení senátu Jaroslavy Liškové nemělo smysl.

Spolek  Chamurappi z.s. proto podal dne 7. ledna 2020 podnět k podání stížnosti  pro porušení zákona proti šestému zrušení rozhodnutí nalézacího soudu. Do dnešního dne jsem se nedočkal vysvětlujícího vyjádření. Není to velké překvapení, protože ministerstvo s pracným přezkoumáním podnětu od občanské chátry tradičně nespěchá a nic nenasvědčuje možné změně v budoucnosti. Tak tomu bylo v minulosti a s příchodem Marie Benešové se nic k lepšímu nezměnilo.

Překvapení jsem se zato dočkal dne 9. března 2020, kdy do datové schránky spolku Chamurappi dorazila hned tři nedatovaná rozhodnutí paní ministryně Marie Benešové o zamítnutí žádostí obžalovaných v této kauze o zastavení jejich trestního stíhání cestou abolice. Sdělení neobsahují odůvodnění: samozřejmě, občanská chátra nemá na vysvětlení rozhodnutí vrchnosti nárok.  Žádný z obhájců ani z obžalovaných se nehlásí k podání žádosti o milost pro všechny tři obžalované. Ze skutečnosti, že rozhodnutí přišla do datové schrány spolku Chamurappi z.s. a obhájci je neobdrželi, jsem dospěl k podezření, že nějaký veleduch na ministerstvu „přehodnotil podání spolku Chamurappi podle obsahu“ a rozhodl, že nejde o podnět ke stížnosti pro porušení zákona, ale o žádost o milost (občanskému předkladateli je třeba do nekonečna vysvětlovat, že je hlupák). Je-li tomu tak, je to ukázka mizerné úrovně rozhodovací činnosti úředníků: zamítnutí podnětu ke stížnosti se samozřejmě rovněž podává bez odůvodnění, takže stejného výsledku jako zamítnutím žádosti o milost bylo možné dosáhnout jedním dopisem, který ani nemusela osobně podepsat ministryně.

Ať již je má domněnka o překroucení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona na žádost o milost správná či nikoli, v každém případě z ministerstva přišel důkaz, že paní ministryni zrůdnost chování soudců nevzrušuje a klidnou ji nechává strádání šestkrát zproštěných obžalovaných. Stejně jako ostatní příslušníci „věrchušky“ a většina jejích předchůdců zájem o trápení občanů této země pouze příležitostně předstírá.

Dne 10. března 2020 tedy zahájil předseda senátu Luboš Svrček sedmé kolo „ping pongu“.

Řízení vede svižně, dynamickým stylem. Podrobil se sice předepsanému rituálu nudného hlasitého předčítání dokumentace předchozích řízení, ale od počátku jej proložil výslechy svědků. Během tří jednacích dnů vyslechl šest svědků, a nebyly to výslechy jen tak ledasjaké: jen jeden byl kratší než 60 min. a nejdelší trval 205 min. přičemž mu naslouchaly i svědkovy dcerušky, jež covid-19 vyhnal ze školy a poslal tatínkovi „na krk“. Holčičky se chovaly způsobně a tatínkův nekonečný výslech přežily bez újmy na zdraví díky tomu, že si mohly potichu hrát s tabletem.

Hlavní příčinou časové náročnosti výslechů byl způsob jejich vedení předsedou senátu: žádal vysvětlení do nejmenších podrobností a svými otázkami vyplnil podstatnou část spotřeby času, zatímco dotazy státního zástupce, obhájců a obžalovaných zaplnily vždy jen několik minut. „Spoluvina“ přísedících byla zanedbatelná: sledovaly výpovědi svědků s napjatou pozorností a každá z nich dokonce položila aspoň jednu otázku. Tímto konstatováním se jim nevysmívám: v současných poměrech, kdy se lze setkat i se spícími přísedícími, je jejich výkon nadstandardní a určitě obě přesně vědí, o čem se vedla řeč. Je pozoruhodné, že svědci byli schopni s odstupem 12 let od souzeného dění odpovídat na všetečné otázky, jdoucí do podrobností. Někteří ovšem vypovídali již opakovaně.

Nevím, zda předvedený styl vedení hlavního líčení je v praxi  předsedy senátu obvyklý, či zda jej ovlivňuje vědomí, že jeho rozsudek bude podroben velmi důkladnému zkoumání, ať již rozhodne jakkoli, a také že pravděpodobnost odvolání kteroukoliv stranou je mimořádně vysoká. Nicméně je nepochybné, že pan předseda učinil vše pro to, aby mohl vinu či nevinu obžalovaných odpovědně posoudit.

Dokazování je prakticky na konci. Řízení bylo odročeno na dny 25. a 26. března 2020. Je velmi pravděpodobné, že hned 25. března předseda senátu prohlásí dokazování za ukončené a vyzve k závěrečným řečem. Rozsudek pak již bude na dosah. Pokud se žádná strana neodvolá, bude to velký svátek, neboť skončí ostudný „ping pong“. Na to, že se tak stane, bych se ale nesázel.

========================================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.

Kniha je dostupná na //www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389

 Autor: Zdeněk Jemelík

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace