Pařížské útoky jsou vyplněnou noční můrou zpravodajců po celém světě

Pařížské útoky jsou vyplněnou noční můrou zpravodajců po celém světě
20 / 11 / 2015, 09:00

Od teroristických útoků v Bombaji se tajné služby a bezpečnostní odborníci obávali, že se podobné útoky odehrají v některém evropském velkoměstě. Jejich obavy se naplnily.

Článek experta na terorismus a islámský stát Lorenza Vidina z Univerzity George Washingtona v USA zveřejnil 16. listopadu 2015 prestižní deník The Washington Post. Zveřejňujeme volný překlad.

V listopadu 2008 provedla v průběhu čtyř dnů islamistická militantní skupina Lashkar-e-Taiba po celé Bombaji sérii koordinovaných útoků, při kterých zabila 164 lidí a zranila jich více než 300. Od té doby se protiteroristické policejní složky v celé Evropě bály, že by se dříve nebo později mohla podobná komanda pomocí polovojenské taktiky pokusit o něco podobného v některých evropských velkoměstech.

Tato noční můra se nyní stala skutečností. Lednové útoky na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo a na pařížském trhu byly prvními, kdy jsme byli svědky využití této polovojenské taktiky v plném rozsahu. Odborníci nyní namítají „ještě nevíme všechno, probíhá rozsáhlé vyšetřování všech okolností a dynamiky útoků“. Přesto je možné už nyní uvést alespoň tři základní fakta.

Islámský stát se rozhodl zaútočit na západ přímo

Jak postupně posilovala teroristická skupina islámský stát, bezpečnostní odborníci doufali, že si IS zachová vůči Západu pragmatický přístup a zaměří se primárně na oblast Blízkého a Středního východu. Nebezpečí ze strany IS však narůstalo a v oblasti tzv. chalífátu zaútočila koaliční vojska vedená USA. Islámisté v reakci na tento zásah slíbili Západu svojí odvetu. Analytici věděli, že islamističtí teroristé mají „pozoruhodné vojenské schopnosti“, ale věřili, že na rozdíl od Al-Kájdy, nemá IS rozsáhlou síť teroristických buněk a dostatek schopných atentátníků, kteří by byli schopni účinně a koordinovaně zaútočit. Přesto existovaly obavy, že by se IS mohl inspirovat individuálními teroristickými útoky jako třeba v Ottawě v říjnu 2014. Islámisté příležitostně podněcovali k útokům proti cílům na Západě – např. když se dva Američané, Elton Simpson a Nadir Soofi z Arizony, pokusili letos v květnu zaútočit na výstavu karikatur proroka Mohameda v Texasu. Oba dva zaútočili až na základě intenzivní komunikace s bojovníky IS na sociálních sítích.  

Bezpečnostním složkám v Evropě se podařilo úspěšně zmařit několik teroristických útoků IS – ke konci roku 2014 ve Velké Británii a začátkem roku 2015 v Belgii. Ale jen málo analytiků předpokládalo, že by IS mohl zahájit tak masivní útoky, jakými jsme byli svědky v pátek 13. listopadu. Nikdo tomu až do současnosti víceméně nevěřil a IS teď tvrdí "toto je teprve začátek." Ano, můžeme oponovat, že je to propaganda, která má vyvolat strach a paniku. Ale musíme předpokládat, že mluví pravdu a že se podobné útoky odehrají kdekoliv jinde v Evropě nebo USA.

Evropské bezpečnostní orgány nejsou schopné tuto hrozbu zvládnout

Podle současných odhadů odcestovalo do Sýrie a Iráku bojovat asi 5000 evropských občanů, kde se připojili k islámskému státu a dalším džihádistickým skupinám. A nezapomeňme, že Francouzů je nejvíc – přibližně 1200. Samotné francouzské úřady připouštějí, že vědí zhruba o 11.000 podezřelých radikálů. Pokud by chtěly tajné služby všechny sledovat 24 hodin denně, je to reálné? Sledování vyžaduje osm agentů ve třech osmihodinových směnách a při tomto počtu by potřebovala Francie neuvěřitelných 264.000 tajných agentů.

S tímto problémem se nepotýká jenom Francie. Evropské bezpečnostní orgány musí průběžně rozhodovat a určovat priority, koho budou sledovat a koho nikoliv. A bohužel řada těchto rozhodnutí není správných a ta vedou k tragickým důsledkům, kterými jsme nyní svědky.  Současně se tajné služby potýkají s právními problémy, protože legislativní rámec je v různých evropských zemích rozdílný. Liberální demokratické režimy neumožňují zatýkat osoby, které se otevřeně hlásí k teroristům nebo o teroristických útocích jen mluví. Příkladem může být fakt, že není snadné zadržet ty evropské občany, kteří se vrátili z bojů v Sýrii nebo Iráku.  Zpravodajské agentury se zoufale snaží získat informace o zapojení radikálů a plánovaných teroristických akcích, ale tyto důkazy nemusí stačit pro jejich zatčení a následné obvinění z trestných činů.

Evropské zpravodajské a donucovací orgány v posledních několika letech mnohem lépe koordinují svoji práci a vzájemně sdílí důležité informace. To nic nemění na faktu, že v jejich spolupráci stále existují překážky. Vždyť ani v USA neexistuje perfektní spolupráce mezi FBI, ministerstvem vnitřní bezpečnosti, CIA a federálními i místními policejními orgány, a o to komplikovanější je to v evropských zemích s rozdílnou legislativou.

Ale pro teroristy neexistují žádné evropské hranice. Každý občan EU, tedy i terorista, může snadno cestovat z Paříže do Bruselu, aniž by musel jednou jedinkrát zastavit a ukázat pas nebo jiný doklad totožnosti.

První zprávy zmiňují, že vedle těla jednoho z útočníků byl nalezen syrský pas. Zjištění vyvolává spekulace o tom, že útočník nebo útočníci se dostali do Evropy mezi uprchlíky. Pokud by se tato informace potvrdila, vyvolalo by to politické zemětřesení v Evropě. Je jasné, že není možné mezi několika stovkami tisíc uprchlíků detekovat skryté islamistické teroristy.

Spojené státy nejsou vůči těmto útokům imunní

Teroristické útoky v Paříži se staly největší bezpečnostní výzvou pro evropskou bezpečnost, ale stejný problém se týká i USA. Podle amerických úřadů odcestovalo na Blízký východ bojovat po boku IS asi 250 Američanů a úřady vyšetřují už přes 900 aktivních sympatizantů IS ze všech padesáti amerických států.  Podle údajů zveřejněných Univerzitou George Washingtona ve zprávě o aktivitách IS v USA, je uvedeno, že 71 osob už bylo obviněno z protistátní činnosti, což je rekordní počet obviněných od útoků 9/11/2001.  Dalších nejméně dvanáct Američanů padlo při bojích v teroristických skupinách jako jsou IS, nebo Al Nusra.  

Lorenzo Vidino, Ph.D., ředitel programu o extremismu na Univerzitě George Washingtona.

Tagy článku