Autor fotografie: YouTube/screenshot/HDTVmediathek|Popisek: hart aber fair | 01.02.2016 | Bürger in Angst, Polizei unter Druck
„My prostě nevíme, jak dál! Pokud občané nevěří policii, tak můžeme celý krám zavřít! Navíc, jak má policista zjistit totožnost pachatele, když ten u sebe nemá doklady? To máme volat do Bagdádu a ptát se na jeho jméno?!“ uvedl v televizní debatě policejní důstojník z Kolína nad Rýnem.
Krádeže, loupeže, sexuální obtěžování: Mnozí občané mají po kolínských útocích strach. Je ještě německá policie schopná je ochránit? Vrchní policejní komisař vyslovil pochmurnou prognózu.
Nastane situace, že se nedovoláte na linku 110? Nebo se dočkáte příjezdu záchranářů a policie možná za půl hodiny, možná za hodinu po ohlášení? Podle slov diskutujících v pořadu německé veřejnoprávní televize ARD jsou tyto katastrofické scénáře a obavy mezi občany velmi rozšířené a poukazují na tvrdou realitu současného Německa. Informaci zveřejnil německý deník Die Welt.
Podle svědectví jednoho z policistů, který si přál zůstat v anonymitě, to není fikce, ale v některých případech již běžná praxe na německých policejních stanicích. Je tedy oslabena „normální“ hlídková služba policie kvůli neustálým akcím a zásahům v souvislosti s uprchlíky v přijímacích a azylových zařízeních?
- „Budeme si my, občané, muset zvyknout na to, že se nedovoláme na tísňovou linku?"
- "Je schopen nás německý stát ochránit?"
- "Musíme si zvykat na to, že před odchodem z domova se budeme ubezpečovat, že sebou máme pepřový sprej?"
- "Nebo jsou tyto obavy, které nastaly po silvestrovských útocích v Kolíně nad Rýnem, jenom hysterií a zbytečnou panikou?“
Na tyto otázky se pokusili odpovědět diskutující v pořadu německé televize moderovaném Frankem Plasbergem, mezi nimiž byl bezpečnostní expert z německého ministerstva vnitra Wolfgang Bosbach, šéf kriminálky z Kolína nad Rýnem Rüdiger Thust, Emitis Pohlová, matka dvou dcer, sociální pracovník Samy Charchira a právník Ingo Lindemann, který obhajuje jednoho z údajných pachatelů z Kolína nad Rýnem.
Zatímco matka dvou dívek požadovala, aby se urychleně prošetřil celý incident v Kolíně, obhájce Lindemann uvedl, že "skutečný problém" leží někde úplně jinde, a to zejména v "nemožnosti pachatele trestných činů vůbec identifikovat ".
Podle Pohlové byli útočníky migranti – „typické válečné děti“a obává se, že sexuální útoky a krádeže budou pokračovat. V tom jí dal za pravdu komisař Thust a potvrdil, že mladé ženy se již nemohou cítit bezpečně. Moderátor tedy přitvrdil a požadoval odpověď na otázku, co bude dělat německá vláda pro bezpečnost svých občanů.
Kriminální komisař vysvětlil, že pokud jde o trestnou činnost v Kolíně nad Rýnem, tak největším problémem jsou přistěhovalci ze severní Afriky. Před tímto zjednodušováním varoval humanitární pracovník Charchira a konstatoval, že násilí prudce stoupá v celé německé společnosti a není možné veškerou vinu svalovat na uprchlíky.
Na to reagoval obhájce Lindemann tím, že zopakoval svoje slova, že "strach není dobrým rádcem," a varoval občany, před tím, aby brali právo a pořádek do vlastních rukou. Podle něj je nedotknutelný „státní monopol policie“ a je nepřípustné, aby si tuto moc přisvojovali sami občané.
Zástupce ministerstva vnitra podotkl, že „krádeže a vloupání existovaly vždy, ať byly páchány východoevropskými gangy zlodějů nebo dalšími zločinci. Skutečnost, že s touto trestnou činností musíme žít, ještě neznamená, že jí musíme akceptovat.“ Podle něj je směšné, když nechceme vidět, nakolik je německá policie a další úřady přetížené kvůli uprchlické krizi. Většina policistů i úředníků je často za hranicí svých možností. Politici by už konečně měli udělat krok správným směrem, vzít na vědomí zájmy a potřeby svých úředníků a nebagatelizovat jejich problémy.
K tomu se připojil policejní komisař, který řekl, „My prostě nevíme, jak dál! Pokud občané nevěří policii, tak můžeme celý krám zavřít! Navíc, jak má policista zjistit totožnost pachatele, když u sebe nemá doklady? To máme volat do Bagdádu a ptát se na jeho jméno?!"
Pohlová zmínila slova českého prezidenta Zemana, který řekl, že v žádné zemi nemají co dělat nelegální přistěhovalci bez platných cestovních dokladů. A Bosbach z ministerstva vnitra k tomu dodal: "My jako Spolková republika Německo, musíme přece vědět, kdo přichází do naší země." Na to reagoval moderátor Plasberg, který položil otázku: „Takže to je chyba uprchlíků? Máme jim říci: Přineste si sebou všechny svoje doklady?“
V tuto chvíli se diskuze dostala k podstatě věci, protože „Německo vůbec neví, kdo se pohybuje na jeho území. Úřady nemají informace o tom, zda se nejedná o zločince nebo pachatele trestné činnosti už v jejich domovských zemích. Jak mají tedy německé úřady tyto osoby deportovat, když neznají ani jejich národnost? A když se jejich popis hodí tak na Alibabu a čtyřicet loupežníků?!“ Tato tvrdá slova zazněla naprosto bez obalu z úst policejního komisaře Thusta.
Obhájce Lindemann zmínil další problém, a tím je, že mladí lidé především z Alžírska, Maroka nebo Tuniska, kteří jsou přistiženi při krádežích nebo loupežích, jsou sice zatčení, ale po nějaké době jsou propuštěni z vazby, protože nemají platné doklady. A to je také důvod, pro nemohou být deportováni.“
Každý přistěhovalec, který byl jednou přistižen při páchání trestného činu, bude repatriován. A to uprchlíci dobře vědí. Lindemann má také odpověď: "Protože uprchlíci vědí, že jakmile úřady budou znát jejich totožnost, tak jim neudělí azyl, tak tuto totožnost skrývají.“
Moderátor se v závěru diskuze ptá, zda je situace tak beznadějná. A Pohlová se ptá „Budou se vůbec tito lidé schopní a ochotní integrovat?“ Na to reagoval policejní komisař, který uvedl svoji každodenní praxi: „Každý den ráno máme v policejních celách osm až devět zadržených pachatelů „přistěhovaleckého původu“, všichni jsou násilníci a pod vlivem drog.“
Incidenty v Kolíně nad Rýnem probudily německou společnost a začínají se projevovat všechny dosud neřešené problémy. Řada německých občanů se cítí zrazena a opuštěna svými politiky v Berlíně.
Obhájce Lindemann tyto obavy vyjádřil se znepokojením: „Mezi oprávněným burcováním k přijetí opatření a všeobecnou hysterií je jen tenká hranice a jsme jen krok od toho, že tuto hranici překročíme.“
Všichni se sice shodli na tom, že v souvislosti s probíhající uprchlickou krizí není strach dobrým rádcem, ale nelze zpochybňovat, že právě strach je všudypřítomný po celém Německu, ve všech městech a obcích. Důsledkem těchto obav, se zdvojnásobily nejen prodeje pepřových sprejů, ale i počet žadatelů o zbrojní průkaz.