Autor fotografie: Thor Tactical|Popisek: Kurz slaňování
Další zajímavý kurz od Thor Tactical, tentokrát se jednalo o kurz taktického slanění, který probíhal v Milovicích ve středních Čechách.
Hned na začátku mě překvapilo, že jednou z účastníků kurzu byla i žena. Mezi muži, z nichž převážná většina byli vojáci, působila jako růže mezi bodláky. Nutno dodat, že v průběhu dne se mezi těmito medvědy neztratila.
Celý kurz byl veden „panem Šílencem“ (přezdívka jednoho z instruktorů). Již od začátku na něm bylo znát, že má s prací s lanem dlouholeté praktické zkušenosti. Během své policejní praxe spolupracoval nejenom s jinými policejními jednotkami, ale i s hasiči, záchranáři a horskou službou.
Po nezbytné teorii, kde nám ukázali vázání základních uzlů, seznámili se slaňovacími prostředky a lany, jsme se odebrali na střechu starého paneláku a začali s výcvikem. Když jsem se díval ze zdola na šesti patrový panelák, tam mě připadal malý, po příchodu na střechu jsem ale názor rychle změnil. Opatrně jsem se díval dolů, tak abych byl co nejdále od kraje. Pohled na tenké lano, na kterém brzy bude viset můj život, mě nenaplňoval optimismem.
Šílenec nám ukázal jak vytvořit kotevní bod a pak už se šlo na věc. Nejdříve jsme se učili navázat do lana a vystoupit z okna o patro níž. Což se později ukázalo mnohem jednodušším, než nastupovat do lana přes hranu střechy. Zkoušeli jsme slanění na „osmě, grigri a půlLoďáku“. Pak nás vzal Šílenec na střechu, znovu vysvětlil jak založit osmu, na co si dát pozor při překonávání hrany střechy, aby se osma „ nezaprusíkovala“ a nechal nás pracovat. Jestli se mi při výstupy z okna třásla kolena, tak nyní to bylo mnohem intenzivnější.
Sedíte na hraně střechy, pod sebou máte dvacet metrů hloubky, do lana se musíte „sklouznout“ a hlavně ho nepustit z ruky. To co se při teorii zdálo jako jednoduchá věc, tak ve výšce dvaceti metrů se zdá mnohem složitější. A příliš mě neuklidnil ani druhý instruktor, který nás ze země jistil. Po základním slanění šílenec přidal taktické prvky intervenčního slanění, které byli více zajímavé pro přítomné vojáky než pro mě „ civila“. Ke konci dne, kdy už jsme nabrali alespoň malé zkušenosti, se Šílenec rozhodnul, že nás naučí jak vytvořit kotvící bod pomocí těla vašeho kolegy. Na můj dotaz, kde je to použitelné mi vysvětli, že se to běžně používá tam, kde je nutno rychle slanit a v místě nejsou vhodné kotvící body nebo není čas je vyvázat. Princip tohoto kotvícího bodu spočívá v tom, že jeden člověk si lehne na zem, lano má připnuto do sedacího úvazku, volné konce se hodí dolů a můžete slanit. Jedná se trochu o „ morál“ pro obě strany. Ti co slaňují, musí věřit, že člověk na střeše je udrží a ten na střeše si musí věřit, že slaňující jej nestrhnou. Doporučuji si vyzkoušet, když to zvládnete, tak si vaše ego povyskočí. Zvládli jsme to všichni, včetně zástupkyně něžného pohlaví.
Po zdařilém dni jsem se vracel domů s pocity, že jsem se naučil něco nového, dokázal si, že strach z výšky se dá překonat a začal přemýšlet, jestli si lano, sedák a osmu nepořídím domů. Bydlím v šestém patře a v případě požáru by se mohlo hodit. Je to jeden z možných prostředků jak uniknout z hořícího domu, když už stavitel jaksi pozapomněl na únikové požární žebříky nebo schodiště.
Chcete si ho zkusit taky? Tak se můžete přihlásit tady.