foto: Raffaello/ Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 /Muslim cemetery near Cazin, Western Bosnia-Herzegovina
AKTUALIZOVÁNO / Ministerstvo pro místní rozvoj souhlasí a chce umožnit tradiční muslimské pohřby. Za posledních 25 let se dle odhadů Muslimské Obce v Praze realizovalo v České republice zhruba sto muslimských pohřbů. Tato náboženská obec dlouhodobě plánuje zřízení neveřejného pohřebiště na vlastním pozemku.
Včera vydalo ministerstvo pro místní rozvoj tiskové prohlášení, ve kterém popírá, že umožní pohřby bez rakve. Ale samo přiznává, že pohřby bez rakve budou umožněny na neveřejných pohřebištích, ale až po schválení krajským úřadem. Tedy odpovědnost ministerstvo "přehodí" na kraj:
"Pohřeb mimo rakev bude i nadále zakázán.
Ministerstvo pro místní rozvoj upozorňuje, že informace některých médií o uvažovaných změnách v různých typech pohřbívání (např. mimo rakev) v připravované novele zákona o pohřebnictví, se nezakládají na pravdě.
Nic takového se v žádném případě netýká 6 000 veřejných hřbitovů v ČR. V žádném z těchto veřejných pohřebišť, které lidé znají a kam chodí, se nebude pohřbívat podle jiných, než zavedených tradic, protože by to byl přestupek. U soukromých pohřebišť tomu ale samozřejmě může být jinak, i zde ale podmínky pohřebiště schvaluje příslušný krajský úřad.
Zákon o pohřebnictví není jen o technických parametrech pohřbívání. Proto jeho navrhovaná důvodová zpráva hodnotí jiné typy pohřbívání, pokud nejsou v rozporu např. s hygienickými normami, v případě neveřejných pohřebišť, jako slučitelné s dobrými mravy. Rituály pohřebnictví se vyvíjejí, například pohřeb žehem povolila plně Římskokatolická církev až v roce 1969.
Ztráta blízké osoby patří k velkým životním tragédiím a my všichni bychom měli být maximálně vstřícní k soukromým rituálům těch, kdo prožili tragickou ztrátu a vyrovnávají se s ní podle svého charakteru, kultury či náboženských rituálů."
4.4.2016 / Islám muslimům předepisuje, aby jejich pohřby probíhaly za určitých podmínek. České zákony to však neumožňují. I proto chce ministerstvo pro místní rozvoj novelizovat zákon o pohřebnictví. Informaci zveřejnil server Týden.cz a dodává: "Podle pravidel by měl být každý muslim po smrti co nejdříve pohřben, omyt a pochován. Až potud ničemu zákony nebrání. Problém ovšem je, že ve velké většině muslimských zemí jsou mrtví pohřbíváni bez rakve přímo do země. To je ovšem v Česku zakázané."
České ministerstvo pro místní rozvoj připravilo novelu zákona o pohřebnictví a uvádí "Předložený materiál reaguje na problémy a nedostatky, které vyvstaly během patnáctileté aplikační praxe uvedeného zákona a současně uvádí do souladu zákonnou úpravu pohřebnictví se změnami, k nimž došlo v uplynulých letech v právním řádu ČR."
V Důvodové zprávě popisuje i problematiku pohřbívání zemřelých muslimů:
Navrhovaná právní úprava umožňuje provozovatelům neveřejných pohřebišť (zpravidla registrované církvi nebo náboženské společnosti) upravit v řádu pohřebiště podmínky pro pohřbívání lidských pozůstatků do hrobu bez konečné rakve. Dle předpokladů se tato navrhovaná změna se uplatní pouze na „multikulturních“ neveřejných pohřebištích nebo jen na částech veřejných pohřebišť, která jsou v ČR zatím pouze tři (Praha, Brno, Třebíč). Zatímco „pohřbení“ je z právního hlediska zákonným procesem, (právní událostí v podskupině složených právních skutečností s vůlí i bez vůle), je z pohledu náboženské obce pohřeb aktem náboženským.
Muslimské pohřební zvyklosti, ať už se jedná o rituální omývání a odívání těla zemřelého, přinesení a doprovázení mrtvého k hrobu, pohřbívání bez rakve nebo omezení exhumace, nepovažujeme za rozporné s dobrými mravy nebo dokonce za hanobení lidských pozůstatků nebo ostatků ani za dotčení jejich důstojnosti.
Je na rozhodnutí jednotlivých provozovatelů neveřejných pohřebišť (a místně příslušných krajských úřadů schvalujících řády pohřebišť), zda alespoň částečně povolí např. islámská náboženská pravidla. Takovéto povolení ale musí mít v řádu neveřejného pohřebiště stanovené podmínky, které schvaluje místně příslušný krajský úřad.
Záleží také na soukromoprávní rovině, k jakým právům a povinnostem se pozůstalý muslim zaváže v nájemní smlouvě k hrobovému místu. Je třeba i z jeho strany přistoupit ke kompromisům a pokusit se o nejvhodnější řešení a zároveň neopomenout seznámit se s potřebnými instancemi, aby bylo možné pochovat zemřelého nejen dle jeho přání, ale i pozůstalých. Zároveň je nutné uvážit, zda se u pohřebních zvyklostí, jichž je třeba se vzhledem k právní situaci vyvarovat, jedná o povinné rituály nebo pouze o tradice, kterých je možné se vzdát."
Tagy