Popisek: Poslankyně Jana Černochová
"Stále zastávám názor, že došlo k prolomení jednoho ze základních lidských práv, práva na nedotknutelnost obydlí," tvrdí poslankyně Jana Černochová v rozhovoru pro Security magazín.
Začátkem května prošel Poslaneckou sněmovnou návrh novely zákona o zbraních a střelivu předložený vládou v reakci na výbuch muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 a na tragický útok psychicky narušeného střelce, který se odehrál minulý rok v restauraci v Uherském Brodě, kdy bylo usmrceno osm nevinných lidí. Poslankyně Jana Černochová patří k předním kritikům této legislativní předlohy. V rozhovoru nám objasnila, které změny zákona jí nejvíce vadí a jakým způsobem probíhalo jeho projednávání v Poslanecké sněmovně.
Byla reakce vlády a tlak na změnu stávající legislativy v oblasti legálního držení zbraní adekvátní?
Pokud jde o reakci na vybuchlý muniční sklad ve Vrběticích, pak ano. Totéž ovšem neplatí o úpravě zákona o zbraních v částech věnovaných legálním držitelům zbraní - běžným sportovním střelcům, myslivcům nebo jen nadšencům či lidem, kteří mají zbraň pro svou osobní ochranu. Tragédie v Uherském Brodě způsobená střílejícím šílencem, byla určitým excesem, který bohužel absolutně vyloučit nelze. Jsem přesvědčena, že paragrafy takovým excesům bohužel jednoduše zamezit nemohou, byť budou pravidla sebepřísnější.
Sněmovnou schválené znění zákona tedy podle Vás nepředstavuje žádnou zásadní změnu, která by zabránila podobným nešťastným událostem?
Jak jsem naznačila, já v tomto ohledu nevnímám problém v tom, že by naše legislativa byla nějak zásadně benevolentní. Opatření, která navrhla vláda, by tomu, co se stalo v Uherském Brodě, nezabránila, stejně jako ona mírnější verze tohoto návrhu, která byla schválena. Za daleko důležitější považuji důraz na osvětu v rámci stávajícího legislativního rámce. Důležitý je například zájem lidí o své okolí. Rodina, známí nebo lékaři nesmí být lhostejní k tomu, co vidí kolem sebe. A pokud u legálního držitele zbraně registrují např. nějaké změny psychického stavu, měli by na ně upozornit, případně s dotyčným pracovat. Zákon již dnes v takových případech umožňuje předejít riziku neštěstí, ať je bezprostřední nebo jen potenciální. Ta situace je přeci podobná jako u řidičských oprávnění, neboť automobil může být v důsledku také zbraní. A nikdo zde nenavrhuje, aby policie pro jeho zabavení na základě nějakého důvodného podezření mohla svévolně prolomit domovní svobodu.
Jakými legislativními změnami chtěla vláda podobným případům předejít?
K těm nejzásadnějším změnám předloženým vládou patřily návrhy na zkrácení doby platnosti zbrojního průkazu z deseti na pět let, umožnění nahlížet do centrálního registru zbraní bez omezení lékařům, finanční a celní správě a dalším subjektům a především umožnění svévolného vstupu do obydlí policii na základě důvodného podezření ze změny psychického stavu za účelem zadržení zbraně.
Ačkoliv se ministr vnitra tváří, že předložil skvělý návrh, který zvýší bezpečnost občanů, je tomu přesně naopak. Novela představuje jen další okleštění svobody občanů pod rouškou alibistického boje za větší bezpečnost. Změny jsou o to závažnější, že by k nim mělo dojít právě dnes, kdy je bezpečnostní situace velice nepřehledná a kdy se zároveň snažíme aktivně bojovat proti návrhu směrnice o zbraních z dílny Evropské komise, která by občany EU pod záminkou domnělého boje proti terorismu nejraději zcela odzbrojila. Nehledě na to, že by přijetí takového návrhu Komise mělo fatální následky pro zbrojařské firmy, což by mělo negativní dopad i na zajištění obranyschopnosti ČR. Pan ministr je tedy muž dvou tváří.
V průběhu projednávání ale byly tyto návrhy nakonec změněny. Můžete říci jak?
Ano, ale jen částečně. Na Bezpečnostním výboru jsem navrhla ponechat lhůtu platnosti zbrojního průkazu v délce 10 let, protože zastávám názor, že její zkrácení by nevedlo k odhalení více případů změn psychického stavu u držitelů zbraní. Tato změna byla přijata. Pokud se někdo zblázní, může se tak stát ze dne na den, třeba záhy po získání zbrojního průkazu. Navíc již dnes mají praktičtí lékaři, kteří prohlídku zdravotního stavu provádějí, možnost zkrátit lhůtu platnosti zdravotního posudku. Když tedy lékař dospěje k závěru, že se mu pacient nezdá v kondici, může povolení udělit na dobu kratší než deset let. Jak jsem uvedla, legislativa nemůže regulovat každý detail našich životů, a je tedy i na praktických lékařích a specialistech, aby mezi sebou více komunikovali a spolupracovali.
S kolegy jsme se dále shodli na vyřazení dalších subjektů, které mohou nahlížet do centrálního registru zbraní. Považovali jsme to za zbytečné, neboť stačí, že si mohou tyto subjekty informaci o držitelích zbraní ověřit u příslušného útvaru policie. Podařilo se také ze zákona vypustit pravomoc vlády odzbrojit společnost v krizových stavech, což mi přijde velmi nelogické. K pouhé kosmetické změně ale došlo v otázce pravomoci policie v případě zadržení a zajištění zbraně vstoupit do obydlí. Tato otázka je podle mě klíčová a ač můj návrh na vypuštění prolomení domovní svobody podpořil Výbor pro obranu, Sněmovna jej nakonec zamítla.
Ale zástupci některých organizací na ochranu práv držitelů zbraní přeci tvrdí, že se podařilo přijmout pozměňovací návrh, který dovoluje vstup policistům jen na základě rozhodnutí příslušného útvaru policie, tedy policejního odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál?
To je bohužel jen částečná pravda a vadí mi, že se okolo toho takto mlží a neřekne se pravda celá. Vstup do obydlí s účastí příslušného útvaru policie pro zbraně a bezpečnostní materiál se týká jen případu, kdy má být zbraň zajištěna. V případě, kdy má ovšem být zbraň zadržena, což je případ odlišný, může být domovní prohlídka provedena bez účasti tohoto specializovaného orgánu jakýmkoliv příslušníkem policie. Některé organizace na ochranu práv držitelů zbraní se projednávání návrhu zákona aktivně účastnily, organizovaly semináře a snažily se o osvětu, aby novela nebyla zbytečně zpřísněna. To se v mnoha ohledech podařilo, ovšem v této klíčové otázce prolomení domovní svobody bohužel nikoliv a já nerozumím tomu, proč někteří představitelé těchto organizací nyní šíří tyto zavádějící informace.
Takže se vlastně výsledné znění moc od původního návrhu neliší?
Ne, v této podle mě principiálně zásadní otázce nikoliv. A vyjádření, která onu drobnou změnu provedenou pouze v jednom ze zmíněných případů prezentují jako vítězství zvláště z úst některých zastánců práv legálních držitelů zbraní upřímně nechápu. Stále zastávám názor, že zde došlo k prolomení jednoho ze základních lidských práv, práva na nedotknutelnost obydlí. A stále jsem přesvědčena o tom, že by policie při výkonu správního rozhodnutí neměla svévolně na základě nějakého vágního podezření vstupovat komukoliv do bytu. V této otázce existuje značné riziko zneužití, a proto jsem navrhla spornou část zcela vypustit. Někteří z poslanců se ale nechali ukonejšit, že stačí pouze do jednoho z procesů zapojit „příslušný útvar policie“, a vše je v pořádku. Tento návrh jsem ostatně při projednávání zmínila původně já a nejedná se o nápad koalice, ale nakonec jsem rizika považovala za tak velká, že jsem setrvala na úplném vypuštění té kontroverzní části z důvodu absence kontrolních mechanismů, jež by bránily zneužití.
Zmiňujete, že nová pravomoc policie je zneužitelná. Kde toto riziko zneužití spatřujete?
Především zde vidím velké riziko neoprávněné šikany ze strany sousedů, s kterými může mít jakýkoliv legální a zákona dbalý držitel zbrojního průkazu určité třeba i jím nezaviněné spory. Policie by do obydlí pak mohla vstoupit na základě nepravdivého udání ze strany takového souseda, aniž by musela mít lékařský posudek. Přitom v těch krajních případech, kdy existuje opravdové bezprostřední riziko ohrožení života nebo zdraví osob, policie dnes již má právo vstoupit do obydlí, a nutno dodat, že jej využívá a umí s ním bez problémů pracovat.
Zarážející pak také je, že v zákoně o zbraních není při vstupu do obydlí ani zmínka o tom, že se tak musí dít za přítomnosti držitele zbraně nebo za přítomnosti nezúčastněné osoby, jak je tomu například v zákoně o policii. V důsledku může také platit, že kdokoliv legálně drží zbraň, vystavuje se paradoxně mnohem většímu nebezpečí, že bude čelit domovní prohlídce, než třeba terorista, při jehož stíhání je zapotřebí souhlasu soudu.
Nejsou slova o domovní prohlídce příliš silná? Policie přeci vstoupí do bytu jen kvůli zadržení zbraně.
Samozřejmě, že de iure se o domovní prohlídku nejedná. Nicméně představme si tu situaci. Nebudete se někomu líbit, bude na vás podávat různá lživá udání, že jste divný, že jste mu vyhrožoval legálně drženou zbraní atd. Vznikne tedy ono důvodné podezření, že se váš psychický stav zhoršil a zbraň by vám měla být zadržena. Vy se však cítíte zdráv a víte, že se jedná o mstu a že jste se ničeho nedopustil. Proto na výzvu policie řeknete, že je to nesmysl. Policie vstoupí do bytu, aby zbraň zadržela a nebude ji moci najít třeba proto, že ji máte řádně zabezpečenou v bytě jiného rodinného příslušníka. Policisté vám to neuvěří a začnou tedy prohledávat váš byt. O co jiného se pak fakticky jedná, než o domovní prohlídku, která navíc neprobíhá ani se souhlasem soudce nebo státního zástupce?
Nicméně v takovém případě by se přeci dotyčný mohl obrátit na soud, tudíž určitá kontrola zde existuje.
To je sice pravda, ale dobře víme, jak dlouhé to soudní jednání může být. A je nutné si uvědomit, co to pro legálního držitele zbraně znamená. V tu chvíli je poctivý a bezúhonný občan vláčen po soudech a nemůže disponovat svým majetkem, tedy legálně drženou zbraní, kterou měl třeba na lov, sportovní střelbu, pro sběratelské účely nebo pro svou vlastní ochranu. O společenské újmě ani nemluvě.
Jak chcete dál postupovat? Existuje ještě možnost, že zákon nebude v této podobě platit?
Legislativní proces ještě není u konce a je možné, že se senátoři rozhodnou sporné ustanovení vypustit a návrh zákona bez něj vrátit zpět do Sněmovny. Je zde samozřejmě i možnost, že zákon vetuje prezident, ale to je těžké předvídat. Pokud by však došlo ke schválení návrhu zákona v této podobě, ve které opustil Sněmovnu, vážně zvažuji možnost obrátit se na Ústavní soud, aby sporné ustanovení týkající se vstupu do obydlí na základě důvodného podezření prověřil. Ostatně jsem přesvědčena o tom, že bych tak jen předběhla budoucí právní spory, které by se postupem času dostaly právě až k Ústavnímu soudu.
Článek byl zveřejněn ve 3. letošním vydání SECURITY magazínu