Boží morálka – Alláh a ti druzí

Boží morálka – Alláh a ti druzí
07 / 08 / 2016, 08:15

KOMENTÁŘ: Proč bychom se měli snažit pochopit o čem je Islám, respektive jeho politická část, která se týká nás, nevěřících?

Jednoduše: ačkoliv nás samotné možná nemusí zajímat, Politický Islám se rozhodně zajímá o nás a říká svým následovníkům, jak se k nám má chovat. Pokud ovšem porozumíme základům, tak nás nebude lehké zmást.  

Na úvod je důležité si krátce shrnout nezbytný základ. Až poté se lze zabývat důsledky, které to pro nás má.  

Co myslíme tím, když se řekne Politický Islám?

Z pohledu nás, nevěřících se nebudeme zabývat náboženskou složkou Islámu (jak se má muslim modlit a jeho vnitřním duchovním životem). Zabývejme se pouze tím, co se dotýká nás, nevěřících.

Politický Islám je jasně definovaný termín, založený na statistické analýze základních kořenů celého Islámu (těmi jsou: Síra, hadísy a Korán). Politickými nároky vůči nevěřícím (přesněji Káfirům) se zabývá 51% této Trilogie – je to tedy dominantní část Islámu. Reference: www.cspii.org/cz/

Držme se tedy dále pouze ověritelných faktů a pojďme se blíže podívat na jeden z velmi častých omylů – překládání "Allah akbar" jako "bůh je veliký" namísto správného "Alláh je veliký".

Toto zvolání je používano jako vyznání víry, ale také jako akt politiky. Připomeňme si desetitisícové demonstrace na podporu Tureckého prezidenta Erdogana v Německu a Rakousku, během nichž dav skandoval „Alláh je veliký“. Reference: idnes.czrozhlas.cz

Média pro jednoduchost i korektnost často tyto termíny bez pochopení podstaty přejímají.

Na první pohled se uvedený překlad z arabštiny může zdát jako laciné slovíčkaření - vždyť se často, i mezi učenci, opakuje, že Islám i Křesťanství (případně Židovství) mají stejného boha a lidé si proto myslí, že je to ten samý.

I přes náboženské termíny nám jde pouze o jednoduchý princip: Věřící přebírají morálku a hodnoty svého boha.

Klíčem je základní znalost doktríny 

Islám totiž striktně rozlišuje jak má muslim ke komu přistupovat. Neexistuje zde princip toho, že všichni jsou si rovni, který vychází v západních civilizacích z antického "Zlatého pravidla", aneb „chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě“.

Politický Islám se vás první ptá, kdo jste a až podle toho se k vám chová různými způsoby.

Na jedné straně škály máme tedy muslimy a na druhé Káfiry (něvěřící).

Podle textů Trilogie jsou ti první nejlepší lidé, protože následují proroka Mohameda a uctívají Alláha. Ti druzí jsou zjednodušeně řešeno "ti nejhorší, protože popírají existenci Alláha a ten je za to nenávidí". Reference: Korán verše 40:35, 33:60, 9:29 a další

Někde mezi těmito extrémy jsou Křesťané a Židé tak, jak je definuje samotný Islám (Hlásí se k Alláhovi, věří, že Mohamed byl posledním prorokem, neuznávají ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše a kdo navíc nebyl Boží syn ale prorok Alláha, atd.). Tito mají status Dhimmí = poddaných s minimem práv a spoustou povinností vůči muslimům. Reference: Umarova smlouva z roku 637 n.l., The Reliance of the Traveller o11.0.

Stejného boha mají s muslimy tedy pouze ti Křesťané a Židé, kteří splňují definici dle základních textů Islámu. Takoví Křesťané a Židé ale na světě neexistují - museli by své náboženství prakticky odmítnout, aby splnili požadavky Islámu.

Ti, které známe jsou proto pro muslimy na úrovni Káfirů a podle toho je s nimi nakládáno - příkladem může být desetiletí probíhající potlačování a zabíjení křesťanů na blízkém východě i Africe a islamizace těchto regionů. Reference: blesk.czrcmonitor.cz

K jakým závěrům nás tato stručná analýza tedy vede a proč se tolik zabýváme náboženstvími?

Je důležité si připomenout, že celá naše civilizace stojí na kořenech antických ideí a křesťanských hodnot. Tyto kořeny nás, ať už se nám to líbí, nebo ne, provází na každém kroku v našem světě, naší výchově a tím i přístupu k bližním i k naprostým cizicům. Vede nás schopností debatovat, respektovat druhé a v neposlední řadě i uměním sebereflexe a tolerance vůči druhým.

Když někdo tedy tvrdí, že jeho bůh je ten samý, jako ten „náš“, říká prakticky, že sdílíme stejné hodnoty, morálku a pohled na svět.

Jak jsme si ovšem ukázali, Islám a Křesťanství / Židovství nemají stejného boha – proto i základní hodnoty těchto civilizací nejsou stejné.

Je velmi důležité tomu rozumět a umět rozlišovat, protože:

1) Rozdílní bohové jsou nositeli naprosto odlišných morálních hodnot (které přejímají následovníci té které víry). Zaměňování "Alláh" a "bůh" vede ke zmatení nás - nevěřících. Ukolébává nás, že jsme "kolegové" a máme stejné morální hodnoty, ačkoliv to vůbec není pravda.

2) Vyhýbání se pojmenování podstaty vytváří zmatek a nepochopení. Zvlášť tento bod je důležitý, protože nám umožní sledovat linku, vedoucí napříč historií až do dnešní doby a spojující zdánlivě odlišné události s pravou podstatou Politického Islámu.

“Allah akbar“ nám jasně říká, že daný čin vykonal následovník Alláha, nikoliv nějaký ateista, křesťan, rybář, Íránec, Němec nebo Peršan.

Jisté formy překladů nebo pojmenování jsou v médiích používány kvůli nepochopení esence problematiky a z politicky korektních důvodů - obejít nepříjemnou, byť pravdivou, podstatu problému.

Dalším ohebným a značně používaným termínem bez jasného obsahu je “Islamismus " cspi-cz.blogspot.cz. Ale o tom až příště.

Poznámka pro zvídavé:

Je překvapující, že Politický Islám je ve své podstatě velmi jednoduchý a předvídatelný. Vždy se obrací ke svým nejvyšším autoritám: činům a slovům protoka Mohameda a jeho boha Alláha.

Pro podrobnějí vysvětlení termínů a zajímavých faktů, doporučujeme například stručnou a jednoduše psanou knihu od autora Billa Warnera: Samostudijní kurz politického IslámuNa pár stránkách shrnuje výsledek statistických analýz Islámských základních textů, kterými se řídí celý muslimský svět.

Poznámka pod čarou: Islámská logika velí, že všechno, co je v Trilogii, je pravdivé. Jinak by celek nemohl být dokonalý a věčný. Co ale s tím, když texty obsahují i naprosto protichůdné tvrzení? Je to jednoduché – oboje je pravdivé. Toto je princip Dualismu v Islámu. Proto lze nalézt mírumilovné verše i nenávistné. 
Které jsou pravdivé? Oboje.

 Autor: LZ 

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace