Absurdní návrhy Energetického regulačního úřadu na řešení energetické krize

Absurdní návrhy Energetického regulačního úřadu na řešení energetické krize
Autor: Pixabay
07 / 03 / 2022, 09:00

Po loňském debaklu Bohemia Energy vyzval ministr průmyslu a obchodu, Jozef Síkela, Energetický regulační úřad (ERÚ), aby navrhl opatření k nápravě energetické krize. Tato opatření ERÚ předložil, ministr Síkela je vyhodnotil a spolu s ministrem práce a sociálních věcí, Marianem Jurečkou, se rozhodli, jaká opatření nakonec budou aplikována. Celý návrh v této podobně naprosto jednoznačně zvýhodňuje velké společnosti, které jsou energeticky náročné a vypouštějí nejvíc skleníkových plynů a škodí životnímu prostředí. Ty dostanou fakticky dar. Malé firmy, co s energiemi při výrobě hodně šetří, nedostanou nic. Menší firmy, které šetří méně, dostanou půjčku, kterou pak budou muset splatit.

Na počátku února se objevily zprávy, že ERÚ, jenž zcela selhal při plnění svých kompetencí, jak se ukázalo po pádu Bohemia Energy, předložil ministrovi Síkelovi na základě jeho žádosti z loňského prosince, seznam možných nápravných opatření, která by mohla vyřešit tristní situaci na českém energetickém trhu, resp. opatření, jež by zajistila, aby se loňská situace na trhu s energiemi neopakovala.

Pomineme-li že ERÚ žádné návrhy v zásobě neměl, a proto je ministrovi předložil se zpožděním až na konci ledna po horečnatých přípravách, pak pokud jde o náš odborný názor, nemůžeme říci, že by se jednalo o kvalitní návrhy. Z čistě odborného pohledu jde o návrhy alibistické, naprosto odtržené od reality, navíc neřešící akutní energetickou chudobu občanů ČR. Obecně lze konstatovat, že ERÚ předložil návrhy, které neřeší aktuální problém, svými návrhy, resp. jejich řešením a designem (o dopadu ani nemluvě) se vůbec nezabýval, nadto opět tento energetický regulátor prokázal, že ani nezná aktuální legislativu, podle které má fungovat.

Jedním z navrhovaných opatření je provádění neohlášených razií, tedy namátkových kontrol u energetických společností na místě. Toto opatření, které se ERÚ snaží prezentovat jako novinku, ale není nic nového, je to něco, co ERÚ již dělat mohl, kompetence k tomu měl, jen ve své pohodlnosti a útulné ulitě filozofie „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ zkrátka nedělal. Stále dokola slyšíme, že ERÚ nemá kompetence, ale dokud nebyl problém, ERÚ nic neřešil, na nedostatečné kompetence si nestěžoval. Zjevně držitele licencí na obchod nikdy nekontroloval ani se nezabýval myšlenkou namátkovou kontrolu provést, protože jak jinak si vysvětlit, že s tvrzením o neexistenci kompetence přichází až nyní. Pro ERÚ je pohodlné se na údajně nedostatečné kompetence vymlouvat, možná by ale stačilo změnit přístup a snažit se vymyslet cestu, jak by to šlo provést, než vymýšlet argumenty proč to nejde.

Další novinkou, kterou ERÚ navrhl, je zákonné pojištění energetických firem. Dodavatel by měl být několik měsíců pojištěn na takovou částku, která pokryje rozdíl mezi původní smluvní cenou a tou vyšší v režimu dodavatele poslední instance (DPI). K tomuto návrhu máme několik jednoduchých dotazů (ale odpověď zjevně jednoduchá nebude): Jak by se takové situace likvidovaly? Existuje vůbec pojišťovací ústav, který by takovou pojistku nabízel? Jak by se poškození hlásili o náhrady? Kdo by jim škodu vyplácel – zkrachovalý obchodník, který bude mít pohledávky i jinde? A na kolik měsíců (a kterých) by měl obchodník takové pojištění uzavírat? A jak se toto pojištění promítne do cen?

Další možností, jak zajistit fungování trhu, je podle ERÚ ovlivnění, resp. zvýšení základního kapitálu energetických firem. Zde ale musíme uvést, že výše základního kapitálu obecně negarantuje, že bude použit pro poškozené spotřebitele, bude se z něj v první řadě hradit pohledávky vůči státu a největším věřitelům. Navíc cílem tohoto návrhu je podle vyjádření ERÚ odstranění menších obchodníků, ale ti nutně nemusí být špatní. Ostatně i Bohemia Energy byl velkým obchodníkem a kam to dovedl…Odhlédneme-li o toho, že podobný návrh může být i potenciálně v rozporu s hospodářskou soutěží, když zpětně monopolizuje liberalizovaný trh, resp. omezuje počet soutěžitelů na trhu, pak ale navýšení základního kapitálu nic neřeší. Právě firmy jako Bohemia Energy by měly minimální finanční problém se zvýšením základního kapitálu.

Další údajně zázračným nástrojem mají být finanční záruky státu za překlenovací úvěry. Tento návrh byl možná míněn dobře, ale je naprosto nedotažený, a navíc odtržený od reality. Zde musíme jen konstatovat – snažili se a dopadlo to jako vždycky. Realita je v zásadě taková, že dluhy, co nasekají neseriózní obchodníci, budeme platit z našich daní. O narovnání situace na trhu tak nelze v žádném případě hovořit.

Očekávat sebereflexi od ERU nemá smysl. Ze zveřejněných návrhů není ani jeden, který by znamenal práci pro ERÚ – očekávali jsme, že jedním z návrhů bude například provádění důslednějšího prověřování žadatelů o licenci a provádění kontinuálních kontrol plnění podmínek udělené licence v době, kdy je už licence udělena. To je něco, co by ERÚ dělat mohl – resp. měl dělat naprosto automaticky, prověřování podkladů k licenci by nemělo být pouze formální, ale konkrétní a hlavně důkladné, a samozřejmostí je následná kontrola po dobu trvání licence. Nic z toho ale ERÚ nedělá, tudíž očekávat, že se situace nebude opakovat je naivní. A zde opakujeme, že přitom jde o nástroj, který ERÚ už má a nemusela by se ani nijak měnit legislativa.

Z předložených návrhů je naprosto zřejmé, že vedení ERÚ vůbec neví, co má ERÚ jako úřad dělat, jak to mají dělat, jaké k tomu mají nástroje a kompetence. A z toho plyne, že nejsou kompetentní tento úřad vést a je k diskuzi, zda vůbec plní podmínky energetického zákona na členy rady.

Ministr Síkela po obdržení návrhů od ERÚ nejprve prohlásil, že si chce návrhy ERÚ prostudovat a vyhodnotit a následně se údajně rozhodne co dál.

Z výše popsaných návrhů, předložených národním regulátorem, si již Ministr Síkela zjevně vybral a společně s ministrem Jurečkou oznámil jaká konkrétní opatření budou přijata.

Jako pomoc menším podnikům vnímají oba ministři možnost požádat o státem zvýhodněný úvěr pro firmy, u nichž náklady na energie překračují desetinu celkových nákladů. Oba pánové však zapomínají, že problém je výše cen, a tím, že podnikatelům stát „zajistí“ státní úvěr, se krach těchto podniků jen oddálí, toto opatření tedy naprosto nic neřeší. Nemluvě o tom, že menší podniky budou moci požádat o zvýhodněný úvěr, ale jistotu, že takový úvěr dostanou nemají.

Velké podniky možná nebudou muset platit za emisní povolenky. Zde jen na okraj dotaz, když bude udělena takováto výjimka pro velké podniky, nebudou tak poškozeni ti malí? A proč odpouštět emisní povolenky těm, kteří znečišťují životní prostředí?

Pro chudé domácnosti má vzniknout státní obchodník s elektřinou, který by jim ji prodával za speciální „sociální tarif“. Příslib sociálního tarifu je natolik vágní, že pravděpodobně ani na ministerstvech řízených zmíněnými ministry neví, jak ho nastavit, a hlavně jak ho aplikovat.

Poslední z oznámených opatření pak směřuje na obchodníky s energiemi – ti mají nabízet pouze takový objem energií, na který mají dostatek financí. To znamená, že buď se bude dodávat elektřina jen na základě okamžitých cen, které vedly k současné energetické krizi, nebo s ní bude obchodovat jen pár obřích finančně silných firem. Což v důsledku opět zvedne její ceny. O tom, že státní obchodník pro konkrétní skupinu odběratelů (chudé domácnosti) je bezprecedentně diskriminační ani nemluvě.

Před ministrem Síkelou stojí úkol záchrany českého průmyslu a nastavení energetické politiky státu. Tím, že návrhy připravené ze strany ERÚ přijal, akceptoval tím současný stav a posvětil ERÚ jeho nečinnost a nekvalitní práci. Sám sobě tím zlikvidoval jakoukoli možnost získat si důvěru jak občanů, tak průmyslu. Zcela jasně tak ukázal, jak moc bude o český průmysl a české spotřebitele energií bojovat.

 

Autor: Anna Binderová (dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství)

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace