Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Afrika
Docent Jan Klíma je českým odborníkem na dějiny Portugalska, dějiny portugalsky mluvících zemí, ale také na dějiny Afriky. Právě na černém kontinentě v oblastech Sahelu se v posledních měsících a týdnech udávají události, které mohou mít zásadní vliv nejen na bezpečnost celého regionu, ale i na Evropu.
Nevěřte měřítkům v atlasu a nástěnných mapách. Afrika je třikrát větší než Evropa až k Uralu, je tu 55 ("zhroucené" státy činí číslo nepřesné) státních útvarů a nesčetné množství etnik a kultur. Hovořit o "Africe" jako celku je tedy skoro nemožné.
Podle Jana Klímy má většina současných naléhavých krizí svůj původ v kolonialismu a neokolonialismu a nejčerstvějším motivem nynějších převratů je francouzská a anglická invaze do Libye s pomocí USA a NATO. „Zničení libyjského státu, který dodnes nefunguje, vyvolalo vlnu odporu a potíží v Sahelu, spolu se západními intervencemi v muslimském Iráku a Afghánistánu posílilo islamistické organizace a z Libye vytvořilo migrační koridor ohrožující Evropu. To, stejně jako fakt, že Afrika zůstala ve světovém řádu vedeném Západem nejchudším kontinentem, zkompromitovalo Západ, který nyní hasí požár, který sám způsobil,“ uvádí v rozhovoru pro Security magazín docent Klíma.
Pane docente, dá se spočítat kolik afrických spojenců za poslední roky Západ ztratil a kolik naopak získal?
Západ má v Africe stále mnoho spojenců. Jsou to zejména státy, které svou "otevřenou ekonomikou" dovolují podnikání nadnárodních společností a drží se doporučení Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Umožňuje to vyvádět odtud velké zisky násobené burzovními spekulacemi, placením daní v daňových rájích a jinými mechanismy ožebračujícími africké země. Část zisků pak v zemi spotřebovává spolupracující elita a na lid se toho mnoho nedostane. Jde většinou o země bohaté na ropu (Rovníková Guinea, Angola), diamanty (Botswana) nebo rudy (měď - Zambie). Západ má i vojenské a finanční kapacity, které Afrika potřebuje a často využívá. Ztrátu pozic zaznamenala v poslední době Francie, jejíž finanční a kulturní a politiku zvanou Françafrique pociťují bývalé kolonie jako nemístné vměšování. To se nyní projevilo v Sahelu a v Gabonu.
Situace v Nigeru se stále vyvíjí. Dojde podle Vás na vojenský střet? Prezident Alžírska varoval, že v případě propuknutí konfliktu „lehne Sahel popelem“ a Evropa pocítí další uprchlickou vlnu. Jaký očekáváte vývoj?
Niger je součástí pásma Sahelu. Obrovská pouští země měla v roce 1950 jen 2,5 milionu obyvatel, dnes jich má 26 milionů, musí řešit přelidnění, nedostatek potravin a vody. Do válečné zóny se Niger poslední dobou dostal v souvislosti s francouzskou vojenskou operací Barchan (= Duna), která od roku 2014 nepříliš úspěšně "čistila" Sahel od islamistů. Země se militarizovala, jedno z velitelství tu má i armáda USA v Africe (Africom). To všechno lidem nic nepřináší. Obrovské zásoby uranu, zlata, kamenného uhlí, fosfátů a rud mizí v cizině a lidé zůstávají ohrožení chudobou, klimatickými poměry a válkou. Všechny tyto faktory motivovaly převrat z 26. 7. 2023, kdy vojáci z Národní rady pro záchranu vlasti sesadili prezidenta Muhammada Bazouma. Nová hlava státu Abdourahman Tiani nevyhledává konflikt se Západem, jen hledá řešení obrovských problémů své země společně se stejně postiženými sousedy, jako jsou Mali nebo Burkina Faso. Vojenský střet je samozřejmě možný, protože společenství západoafrických států ECOWAS žádá návrat k předpřevratové politické sestavě a stejný postoj zaujala i Evropská unie. Takový konflikt by ovšem podstatně zhoršil životní podmínky v oblasti a určitě by z ní vyhnal další miliony lidí do emigrace, nejspíš do Evropy. Proto by bylo záhodno řešit "návrat k demokracii" jinými než vojenskými prostředky.
Ozbrojená junta se dostala k moci i v poměrně vzdáleném Gabonu, když anulovala výsledky voleb. Situace se ale zdá klidnější. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell uvedl, že ministři obrany zemí Evropské unie budou o situaci v Gabonu jednat. „Celá oblast, počínaje Středoafrickou republikou, Mali, Burkinou Faso, nyní Nigerem, možná Gabonem, je ve velmi obtížné situaci a určitě se ministři musí hluboce zamyslet nad tím, co se tam děje a jak můžeme zlepšit naši politiku vůči těmto zemím,“ řekl. „Pro Evropu je to velký problém,“ dodal. Co byste EU doporučil?
V Gabonu, pralesním státě u Guinejského zálivu, vyhrál 26. 8. 2023 potřetí Ali Bongo Ondimba, syn dlouholetého prezidenta Omara Bonga. Armáda se vzbouřila, převzala moc a uzavřela hranice. Představitel junty generál Brice Nguema je bratranec svrženého Aliho Bonga. Nestudoval na francouzských školách, nýbrž v marockém Meknésu. K armádnímu vystoupení vedl opět absolutní kontrast mezi kapacitami a sociálními podmínkami. V jednom ze států nejbohatších na ropu, mangan, rudy a vzácná tropická dřeva žije třetina obyvatel pod hranicí chudoby, roku 2020 tu byla 40 % nezaměstnanost. Ali Bongo jako jeden z nejvěrnějších přátel Francie doplatil na politiku Françafrique, která se obrátila proti jeho lidu. To je společný jmenovatel otřesu s převraty v oblasti Sahelu.
Před pár týdny navštívilo Prahu 19 mladých lídrů z afrických zemí, se kterými bude ČR, resp. EU dále spolupracovat. Ministr vnitra Vít Rakušan byl na jaře s delegací v Senegalu, Rwandě a Ghaně. Ministr zahraničí Jan Lipavský v Agole a Zambii. Lipavský v úterý na tiskové konferenci zdůraznil, že samotná strategická komunikace ale nebude úspěšná, pokud ji nebudeme doprovázet realizací konkrétních projektů. Dokáže ČR, potažmo Západ nabídnout Africe více než Čína a Rusko? Slyší vůbec Afrika na demokratické hodnoty?
Česká republika od svého vzniku nedokázala definovat své vztahy k africkým státům a regionům, rušily se ambasády a kontinent se chápal jen jako vzdálený a problematický. Migrační vlna od roku 2015 upozornila na nutnost věnovat Africe větší pozornost. Zdá se, že se nyní ve vztahu k Africe blýská na lepší časy. Naše vojenská angažovanost po boku "kolonialistických" mocností se neosvědčila, návštěvy ministrů jsou zatím jen jednotlivostmi. Vítám plán africké cesty premiéra Fialy, který však musí mít konkrétní obsah a nesmí příliš operovat evropskými politickými klišé, která Afrika nepotřebuje a mnohdy nechápe. Dokážeme nabídnout zajímavé produkty (často to budou poptávané zbraně), ale musíme při obchodu a obnově dalších kontaktů operovat skutečností, že jsme stát bez kolonialistické tradice, že jsme pomáhali odbojovým hnutím v době boje za nezávislost a že respektujeme názory a způsob života afrického partnera. Je třeba vzít v úvahu, že demokracie je euroamerický politický konstrukt, který se v Africe pod tlakem světového řádu uplatňuje velmi alternativně. Jejich vlastní představy o politické organizaci společnosti nikdy nikdo nevzal na vědomí, ačkoli byly v mnoha případech funkční. Pro Afričany (i jiné) nemá demokracie žádný smysl, jestliže nemají co jíst a postrádají elementární bezpečnost.
Bylo podle Vás chybou, že česká armáda opustila Mali? Jaká je situace v zemi dnes?
Česká armáda se nejvíce angažovala ve výcvikové misi EUTM. Bylo to v souvislosti s dlouholetou operací Barchan v Mali, kterou Malijci nakonec vyhodnotili jako ničivou a neúčinnou (na rozdíl od předchozí francouzské operace Serval 2012-2014, která Mali likvidací tuarežského vzdorostátu Azawad fakticky obnovila). Mnohem lepší renomé mívala v Mali textilní firma Veba Broumov, která tam prodávala svůj africký brokát. Nejnovější krize to všechno zrušila. Po dvou převratech z let 2020 a 2021 je v Mali situace podobná jako v Nigeru: nespokojenost s důsledky války a francouzské vojenské kontroly, vyjednávání s islamisty i vždy vzdorujícími Tuaregy v severní poušti. Vývoj směřuje k větší spolupráci G5 (Mali, Mauritánie, Niger, Burkina Faso, Čad) a k samostatnému postoji těchto zemí k problémům, které je pronásledují (zmiňuji obrovské oběti současných konfliktů v západosúdánském Dárfúru, které se přenášejí do uprchlických táborů v Čadu nebo humanitární problémy uprchlíků z Mali v utečeneckých táborech východní Mauritánie). Není divu, že Mali a státy Sahelu vůbec vítají jakoukoli pomoc bez výhrůžek a podmínek, což je spíš případ Číny a Ruska než Západu.
Jednou z hlavních tváří ruského vlivu na kontinentu byl i Jevgenij Prigožin. Ovlivní jeho smrt nějak diplomatické styky mezi Ruskem a africkými státy?
V Africe vedli téměř všechny války žoldnéři bez ohledu na barvu pleti a původ. Žoldnéřské armády západní provenience působily a působí v Kongu, pověstný Bob Denard prosazoval francouzský vliv v polovině Afriky a zcela ovládl Komory. Jestliže do Afriky pronikla i ruská žoldnéřská armáda, je to jen reakce na soudobou poptávku. Wagnerovci působili v dlouhé řadě afrických států a stále jsou tam vítaní v případě, že utlumí konkrétní regionální konflikt. Prigožin působil jako nepřímý advokát ruského vlivu, jeho odchod může ovlivnit akceschopnost wagnerovců, ale nezmění poptávku po žoldnéřích. Prigožin ovšem není zcela totožný s Ruskou federací. Nepříliš citlivá politika Západu vyvolávající opakovaně dluhy a chudobu dovedla africké státy k jednání s nekolonialistickými velmocemi. V roce 2019 se uskutečnil summit Afrika-Rusko v Soči, na začátku roku 2022 se jednalo na summitu Afrika-Čína v Dakaru, v živé paměti máme summit Afrika-Rusko uskutečněný v červenci 2023 v Sankt Petěrburgu. Afričané hledají cestu z chudoby a neustálého "otloukání" (viz Libye 2011). Pokud změní Západ svou ekonomickou a vojenskou politiku v jejich prospěch, zvítězí, jinak převezmou iniciativu jiní. Obrovské africké zdroje se nutně stávají předmětem zájmu, jde o to Afriku dále nerabovat, nýbrž povznést jako skutečného partnera a vyloučit tím další krize a migrace.