Autor fotografie: UCLA Library - Los Angeles Times|Popisek: Mexičtí imigranti 1954
Problémy s nelegální imigrací řešily Spojené státy již v 50. letech minulého století a to v souvislosti s mexickými migranty, kteří odešli z Mexika za prací do USA.
Hnutí Úsvit na dnešních demonstracích navrhlo, aby byli ilegální imigranti deportováni z Evropy do svých domovských zemí a řečníci přitom odkazovali na americkou Operaci Wetback. Jak vznikl problém s nelegálními běženci a jak se s ním vypořádala americká vláda?
Za druhé světové války americká vláda v rámci programu Bracero legálně přijímala z Mexika levnou pracovní sílu – dělníky, kteří byli hlavně určeni pro práci v zemědělství. Cílem bylo jednak snížit nelegální migraci Mexičanů do USA, a jednak „vypomoci“ americkým farmářům, kteří raději zaměstnávali levnou „nelegální“ pracovní sílu, než Američany. I přes existenci tohoto programu se ale do USA ilegálně dostávaly desítky tisíc imigrantů - především sezónních dělníků v zemědělství.
V polovině 40. let jich bylo jen kolem 55 tisíc, ale ke konci 40. let již 850 tisíc. Začátkem 50. let se v USA začaly ozývat hlasy, které tvrdily, že takové množství migrantů není možné absorbovat. Navíc díky industrializaci zemědělství opoziční politici tvrdili, že již není nutné mít na manuální práci tolik Mexičanů.
Svojí roli sehrála v té době i skutečnost, že se vraceli veteráni Korejské války a Spojené státy začaly mít problémy s jejich integrací do americké společnosti. Korejská válka a strach z komunismu byl rovněž jedním z důvodů, proč se americká vláda snažila zavést větší bezpečnost na svých hranicích, aby se zabránilo komunistické „infiltraci“. V té době se odhadoval počet nelegálních imigrantů až kolem jednoho milionu ročně.
Vláda prezidenta Eisenhowera postupně došla k závěru, že je situace kolem nelegální imigrace natolik závažná, že začátkem roku 1954 spustila Operaci Wetback. Připravil ji ředitel americké imigrační služby (United States Immigration and Naturalization Service, INS) Joseph Swing ve spolupráci s mexickou vládou.
Wetback („mokrá záda“) byl tehdy poměrně běžný termín pro ilegální pracovníky z Mexika, který naznačoval, že se při ilegálním přechodu hranice brodili v Rio Grande. Dnes je tento termín považovaný za degradující a urážlivý.
Oficiálně byla operace spuštěna 9. června 1954 ve státech Kalifornie a Arizona. 800 agentů americké pohraniční stráže postavilo severně od mexických hranic zátarasy. Prováděli důkladné kontroly vlaků a aut, agenti měli k dispozici 300 džípů, osobní automobily, autobusy a sedm letadel.
Postupně se kontroly rozšířily do celého státu Kalifornie a byly kontrolovány i průmyslové a zemědělské oblasti, kde se předpokládala největší koncentrace migrantů. V polovině července 1954 byla operace rozšířena do Texasu.
Speciální mobilní jednotky postupně působily i ve velkoměstech, např. ve Spokane, Chicagu, Kansas City a St. Louis, kde odhalily 20.174 ilegálních mexických běženců, především v průmyslových podnicích.
Mexičané byli deportováni zpět do Mexika pomocí nákladních automobilů, autobusů, letadel a lodí. Zvlášť "oblíbená" byla lodní přeprava, protože je bylo možné deportovat daleko od americko-mexických hranic. Od lodní přepravy bylo na nátlak mexické veřejnosti upuštěno poté, co se sedm deportovaných utopilo, když skočili přes palubu lodi Mercurio. Část ilegálů byla deportována také letecky.
Deportace probíhaly ve spolupráci s mexickými úřady a uprchlíci byli převáženi až do centrální části Mexika, kde byl dostatek pracovních příležitostí. Podle oficiálních údajů mělo být v prvním roce operace zatčeno 1 078 168 Mexičanů. Při celé operaci Wetback bylo nakonec násilím deportováno přibližně osmdesát tisíc Mexičanů, kteří neměli v pořádku dokumenty. Do Mexika byly repatriovány i jejich děti, byť se narodily na území USA a podle tehdy platných zákonů byly teoreticky americkými občany.
Některé zdroje uvádí, že celkem se podařilo repatriovat kolem 1,3 milionů nelegálních pracovníků, z nichž ale větší část odešla dobrovolně. Od května do července 1954 bylo zachyceno 170 tisíc ilegálních imigrantů a jejich počty postupně klesly na pouhých 242 608 v roce 1955. Od roku 1962, opět došlo k mírnému nárůstu počtu zadržených dělníků.
Před zahájením operace překročilo mexicko-americké hranice asi 3000 imigrantů denně a v roce 1955 se jejich počet snížil "pouze" na 300 denně.
Zajímavé je, že přes probíhající operaci Wetback pokračoval ze strany amerických farmářů nábor nelegálních pracovníků v Mexiku. Operace byla úspěšná víceméně pouze v prvních několika měsících, ale nakonec se nepodařilo zcela omezit počet ilegálních pracovníků z Mexika. Akce však vedla k tomu, že podél celé americko-mexické hranice byly trvale zavedeny hraniční kontroly.
Jedním z největších problémů byla násilná deportace Mexičanů na jim neznámá místa, více než 25 % zadržených Mexičanů bylo převezeno na lodích do přístavu Veracruz, zatímco další byli transportováni až na jih Mexika. Deportovaní migranti neměli možnost kontaktovat svoje rodiny, byli vězněni, byla jim upírána strava. V mnoha případech čelili mimořádně nepříznivým podmínkám, byli například ponecháni svému osudu uprostřed pouště. Je zaznamenána smrt 88 deportovaných Mexičanů, kteří v červenci 1955 zemřeli v 45 stupňovém vedru.
Dalším problémem bylo opakované nelegální překračování amerických hranic imigranty již jednou vyhoštěnými. Mezi roky 1960 a 1961 se až 20 % deportovaných opakovaně dostalo do USA. Některé americké pohraniční hlídky vyholovali recidivistům hlavy, aby si je „označili“. Byly zaznamenány zprávy o bití a věznění ilegálních přistěhovalců před tím, než byli deportováni.
Zdroje:
Foto: "MexicaliBraceros,1954" by Los Angeles Times photographic archive, UCLA Library - Los Angeles Times. Licensed under Public Domain via Commons - //commons.wikimedia.org/wiki/File:MexicaliBraceros,1954.jpg#/media/File:MexicaliBraceros,1954.jpg