Amerika není černobílá

Amerika není černobílá
Autor: flickr.com (CC BY-ND 2.0)
22 / 07 / 2020, 09:00

Podle novinových zpráv zemře ročně při policejních akcích v USA více než 1000 lidí. FBI uvedla, že loni zemřelo při výkonu služby 48 členů policejního sboru, z toho jich 40 mělo bílou pleť.

Při svých toulkách Amerikou jsem se setkal s radostnými průvody, manifestacemi, parádními přehlídkami s alegorickými vozy, ale i s demonstracemi. To je v USA tradiční legitimní způsob jak vyjádřit svůj názor. Ovšem současná vlna nepokojů, jež zasáhla Spojené státy, vyvolává svou organizovaností řadu pochybností.

Při sbírání materiálů pro svou knížku reportáží a fejetonů Toulky s Karlem Amerikou jsem na vlastní oči viděl, jak některá média ve shodě s přáním určitých politiků a názorových skupin manipulují s veřejným míněním, překrucují fakta a někdy vysloveně lžou. Ať už je o nelegálních migrantech, islámských teroristech nebo rasistech.

Co umí média

V prosinci roku 2012 jsme byli v New Yorku na muzikálu a při návratu jsme na stanici metra viděli několik lidí ležících na zemi. Policisté je hlídali, aby na ně někdo omylem nešlápl. Doma jsme si pustili zprávy. Dozvěděli jsme se, že si v jedné stanici metra lehlo na zem asi 10 (deset!) odvážných demonstrantů a vykřikovali: Nemohu dýchat! Pak se zvedli a šli se nadýchat na vzduch.

Expresivní záběry opakovaly všechny televizní stanice celý večer. Nebyla to kritika špatného vzduchu v newyorském metru (což by si kritiku zasloužilo), ale odkaz na nedávnou smrt jednoho černošského dealera drog. Byl obézní, vážil nejméně 130 kg, měl slabé srdce a bránil se policistům, kteří jej chtěli zatknout. Zalehli ho, použili nějaké chvaty a tento otec šesti dětí zatýkání nepřežil. Policie tvrdí, že zemřel vinou svého špatného zdravotního stavu. Vdova na všech obrazovkách hořekovala, kdo bude živit její děti, jako by je ten dealer živil řádně!

Sem tam vypluje v americkém tisku na povrch pravda o inscenovaných záběrech z černošských demonstrací. Například emotivní fotka z jedné protestní akce kdesi v Lousianě. Dav tady zablokoval dálnici a napadal policisty, takže na pomoc jim přišli policejní těžkooděnci. Fotograf si v předstihu naplánoval působivý záběr, včas si pozval z New Yorku svou přítelkyni, zdravotní sestru, oblékl jí dlouhé splývavé šaty bez rukávů, jež se na černé kůži dobře vyjímaly, a v pravou chvíli ji poslal před zástup demonstrantů. Půvabná, křehká dívka v brýlích, symbol nevinnosti, najednou stála sama samotinká (rozbouřený dav demonstrantů bouřících opodál reportér nenafotil) proti kordonu po zuby ozbrojených odporných monster se samopaly. Snímek vzbuzoval silné emoce a obletěl celý svět. A o to šlo.

Smrt vzbuzuje emoce

Velký mediální zájem vyvolalo také drancování v roce 2015 v Baltimoru ve státě Maryland. Guvernér Larry Hogan vypočetl, že při násilnostech bylo 200 obchodů vypleněno, přičemž většina z nich nebyla pojištěna.

Spouštěčem násilností byl pohřeb pětadvacetiletého černocha Freddieho Graye, který zemřel údajně na následky policejního násilí. Byl zatčen 12. dubna při zátahu na drogové podsvětí. Policisté ho svázali a v policejním transportním voze mu nepřipnuli bezpečnostní pásy. Po převozu na stanici byl prý v bezvědomí a za týden v nemocnici zemřel. Státní žalobkyně Marilyn Mosbyová obžalovala tři bílé a tři černé policisty z vraždy a zabití. Krátce na to byli obvinění na kauci propuštěni.

Ihned se začalo hovořit o rasistickém násilí. Ale rasistické motivy se u soudu hledaly těžko. Připomeňme, že Baltimore má asi 700 tisíc obyvatel, z toho je jen třetina bílé pleti. V době incidentu měl černošskou starostku i černošského šéfa policie. Celkem 43 procent policejního sboru jsou černoši. Také Mosbyová je černé pleti. Vlastně bych měl podle americké korektnosti říkat Afroameričanka. Byla ve funkci teprve čtyři měsíce a potřebovala na sebe upozornit, protože má velké politické ambice. V Baltimoru totiž patří k perspektivním členkám Demokratické strany. Také její manžel Nick Mosby je politik a člen městské rady.

Kdo je v pozadí?

O několik dní později se v Baltimoru zase konala demonstrace, tentokrát podle slov organizátorů jako oslava vítězství. Nad tímto označením se opět vznáší otazník. Co se vlastně oslavovalo? Nikomu nebyla vina prokázána, nikdo ještě nebyl odsouzen. Nešlo o právo a spravedlnost, nešlo o fakta, ale o emoce. Hlavní slovo patřilo kontroverznímu prezidentovi spolku černých právníků, který býval také šéfem strany Noví černí panteři, jež navazuje na teroristickou organizaci Černých panterů. Vystupuje pod jménem Malik Zulu Shabazz, ale narodil se v roce 1966 jako Paris Lewis a vyrůstal v Los Angeles v Kalifornii. Podle jeho slov byl jeho otec muslim, který byl zabit, když byl Shabazz ještě dítě. Tento tzv. černošský aktivista objíždí demonstrace po celých Spojených státech. A provokuje, pobuřuje, hecuje své spoluobčany.

Takových je samozřejmě mnohem víc. Vytvářejí spolky, hnutí, seskupení, neziskové organizace, nadace. A přednášejí nejen mezi chudinou, ale i na univerzitách. Jako například i u nás neblaze proslulá černá komunistka Angela Davisová, jež se podílela na vraždách nevinných lidí, a která dokonce v době komunistické totality ve východní Evropě navštívila na pozvání východoněmecké a československé státní tajné policie Prahu. Ve velkém sále Lucerny ji tehdy nadšeně uvítalo několik tisíc členů Socialistického svazu mládeže. Nyní objíždí shromáždění mladých lidí po Kalifornii a podněcuje k nenávisti vůči bílým.

V pořádání nepokojů se nejvíce angažuje hnutí Black Lives Matter, česky Na černých životech záleží, jež si dala už do názvu svůj jednoznačný program. Už od roku 2013 pořádá po celých Spojených státech a v posledních letech i v Evropě různé demonstrace na podporu nevinných černých obětí údajné zvůle bílých policistů.

Z dalšího záznamu v mém americkém deníčku vyplývá, že podpora hnutí Black Lives Matter v americké veřejnosti silně poklesla poté, co její příznivec na její demonstraci 7. července 2016 v Dallasu zastřelil pět policistů. Navíc se ukázalo, že toto hnutí je finančně podporováno nadací Open Society Fond (OSF) miliardáře George Sorose. OSF prostřednictvím The Democracy Alliance, kterou v roce 2006 založili Rob McKay, dědic fastfoodových restaurací Taco Bell, a právě Soros, darovala 33 milionů dolarů několika hnutím propojeným s Black Lives Matter.

Na protest proti BLM se v té době objevily snahy založit organizaci Blue Lives Matter (Na modrých životech záleží), jež měla podporovat americké policisty, kteří nosí modré uniformy. Do té doby ještě nikdy nebyli zastřeleni policisté jen proto, že barva jejich pleti byla bílá.

Na všech životech záleží

Hnutí BLM, jež je některými kritiky považováno za rasistické, vytvořilo za sedm let dobře organizovanou profesionální síť spolupracovníků po celých Státech, kteří se zaštiťovali „bojem s rasismem“ i v době, kdy v čele USA stál první černošský prezident Barack Obama.

Nejen na černých, ale na všech životech záleží, domnívá se většina Američanů, především těch konzervativně smýšlející, tady voličů Republikánské strany. Odsuzují každý případ policejní brutality, ať už je její obětí kdokoliv. Tento postoj zastává také prezident Donald Trump.

Je tedy zřejmé, komu slouží nejnovější pouliční bouře v amerických městech. Demokraté ve vedení Minneapolisu mlčeli, když lůza drancovala obchody a zapálila policejní stanici. Keith Ellison, generální prokurátor Minnesoty a bývalý místopředseda Demokratického národního výboru, se odvolal na Martina Luthera Kinga ml. a prohlásil, že „nepokoje jsou hlasem neslýchaných“. Starosta Minneapolis Jacob Frey dovolil demonstrantům zapálit policejní stanici, protože prý „budova policie nemůže převážit důležitost života“. Když však demokratický guvernér Tim Walz povolal národní gardu, aby se vypořádala s nepokoji, rétorika Demokratické strany se změnila. Pohlaváři začali obviňovat bělochy ze zničení budovy. Ale na podporu svých tvrzení nepředložili žádný důkaz. Média z toho s radostí vyvodila, že to byli Trumpovi příznivci, kteří pálili auta a drancovali.

V Pittsburghu poškodili demonstranti sochu klubové legendy a spolumajitele Penguins Maria Lemieuxe stojící před halou. Podle ČTK na ni nasprejovali nápisy "Máme právo se bouřit" a "Nemohu dýchat". Na zádech jedné ze soch se také objevil sprejem nakreslený srp a kladivo.

Prezidentské volby jsou na obzoru a tak se protitrumpovský tábor rozhodl hrát „rasistickou kartu“. Hovoří dokonce o systémovém rasismu! A to přesto, že 8 let byl prezidentem USA černoch, že existuje tzv. pozitivní diskriminace zvýhodňující lidi tmavé pleti a že právě v těchto dnech se generál Charles Brown stal prvním černochem v dějinách Spojených států, který povede některou ze složek amerických ozbrojených sil. Senát USA potvrdil jeho nominaci na post šéfa amerického letectva. Ke schválení Brownovi pogratuloval prezident Donald Trump, který ho na funkci navrhl.

Jak dopadnou volby, není jasné, protože – jak praví slovník: Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce.

 

Autor: Karel Sedláček, publicista

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace