Autor fotografie: Pixabay
Podle zveřejněného článku redaktorů iRozhlasu zničil Hrad narychlo dalších 32 utajovaných dokumentů. Jak vyplývá z textu, podle jakési „skartační knihy” měly být dokumenty zničené až v následujících letech. A podle oslovených nezávislých odborníků se jednalo o postup nezákonný. Je tomu ale skutečně tak?
Nakládání s utajovanými informacemi podléhá poměrně přísnému režimu stanovenému vyhláškou č. 529/2005 Sb., o administrativní bezpečnosti a o registrech utajovaných informací, kterou vydal dne 15. prosince 2005 Národní bezpečnostní úřad jako prováděcí předpis k zákonu 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. A skartace neznamená zničení písemnosti, jak se autoři textu domnívají, ale její vyřazení ze spisovny. A to je pořádně velký rozdíl.
“Skartační knihou”, na kterou se redaktoři odvolávají, je v tomto případě asi jednací protokol, jehož obrázky jsou součástí publikované zprávy. Jednací protokol představuje nejdůležitější administrativní pomůcku, ve které se zaznamenávají všechny utajované informace a další významná data, která dokument popisují. Jde například o údaje o tom, jak se dokument jmenuje, kdo, kdy a v jakém rozsahu ho zpracoval, a také o jeho skartaci a následném fyzickém zničení.
Do jednacího protokolu se vlastní nebo došlé dokumenty zapisují v postupné číselné řadě. Každý dokument má své jedinečné číslo a svůj řádek, ve kterém lze dohledat celou jeho historii. Na konci každého kalendářního roku se protokol ukončí. Všechny dokumenty se po jejich vyřízení vrátí správci jednacího protokolu, který před jejich fyzickým uložením ke každému dokumentu zapíše spisový znak (jakýsi ukládací znak, kde lze dokument před fyzickým zničením skutečně najít), skartační znak a rok, kdy bude provedeno skartační řízení.
Skartace se provede na základě rozhodnutí oprávněné osoby, většinou statutárního zástupce organizace, na základě tzv. skartačního řádu – ten je vnitřní směrnicí organizace a vychází ze všeobecně platných právních předpisů. V rámci tohoto skartačního řízení vznikne tzv. skartační návrh, který je písemným návrhem na vyřazení dokumentů. Je-li dokument označen značkou S, jedná se o dokument určený ke skartaci (sběr, stoupa ap.), písmenem A dokument určený k uložení do archivu a písmenem V dokument, u něhož je potřeba dalšího posouzení. Za písmenem S a V následuje číslice, která stanovuje, kdy má dojít ke zničení (nebo znovu posouzení) dokumentu.
Pořád ale nehovoříme o zničení dokumentu. K tomu dojde po vytvoření tzv. skartačního protokolu a následném záznamu o skartaci. Ta se projeví v jednacím protokolu například označením dokumentu „Zničeno”.
Z publikované zprávy iRozhlasu rozhodně nelze říci, že došlo ke zničení dokumentů. Tomu odpovídají i vyjádření Kanceláře prezidenta republiky prezentované v tiskových zprávách. Skartace zkrátka neznamená zničeno. Skartace znamená, že došlo k posouzení dokumentu a bylo v řádném řízení rozhodnuto o jeho dalším osudu. Nemohlo zároveň dojít k porušení zákona, a to dokonce ani tehdy, pokud by ke skutečnému zničení fakticky došlo – to se pravděpodobně týká dvou dokumentů, které byly zničeny omylem. Zde se jedná o porušení vnitřního předpisu organizace (v tomto případě směrnice, která v KPR upravuje skartační řád), nikoliv o záležitost, která by ohrozila utajovanou informaci. Rozhodně tedy nejde o protizákonné jednání.
Dlouholetá zkušenost říká, že mnoho dokumentů bylo skartováno omylem a prosté dotazy na bezpečnostní ředitele jednotlivých organizací tomu dávají za pravdu. Děje se tak zejména v těch organizacích, kde se pravidelně a běžně pracuje s utajovanými informacemi.
Nepřesně je také prezentován stav týkající se dokumentů, které byly zničeny jako podklad. Vyhláška totiž uvádí, že dokumenty, které nejsou určeny k uložení nebo dalšímu využití, lze komisionálně zničit. Zničení se provádí tak, aby nebyla možná rekonstrukce utajovaného dokumentu a identifikace utajované informace, kterou obsahuje. Tak se ničí všechny nadbytečné, nepodařené či neodeslané výtisky, koncepty, podklady ap.
A do archivu se ukládají standardně jen dokumenty vlastní, které navíc musí splňovat podmínku, že jsou trvalé hodnoty.
Co se tedy ve skutečnosti stalo?
Z prezentovaných ukázek na serveru iRozhlas nelze v žádném případě říct, že došlo k porušení zákona ze strany KPR. Zveřejněním protokolů ale bohužel naopak došlo k významnému precedentu doposud v české kotlině nevídanému. Z otištěných protokolů lze přečíst mnoho informací, například některá jména nebo podpisy. Tím zjevně došlo k porušení zákona o ochraně osobních údajů. A to dost významnému.
Ještě horší je ale dopad v případě ochrany utajovaných informací. Ze zveřejněných záznamů z jednacích protokolů lze vyčíst, jaké informace jsou poskytovány, jak často a v jakém rozsahu dochází ke komunikaci jednotlivých organizací (v tomto případě například Ministerstva zahraničních věcí, Vojenského zpravodajství atd.) s prezidentem republiky. Zcela zřejmý je způsob předávání informací a použitý spojovací prostředek Vega-D. To samé platí o tématech – zkušený zpravodajec vyčte z komunikace, kdy byly získány informace o popisovaných tématech a může přibližně (ale někdy i velmi přesně) identifikovat zdroj zaslaných informací, což v případě Vojenského zpravodajství (a úplně zásadně v případě uveřejněné informace ÚZSI) ohrožuje činnost zpravodajské služby a její zdroje. Také lze vyčíst, jak vypadají čísla jednací, neboť z nich lze zjistit informace o organizační struktuře, počtu zasílaných zpráv, někdy dokonce i ke konkrétnímu tématu. A v neposlední řadě poskytují návod, jak falzifikovat dokument příslušného původce nebo adresáta, aby vypadal věrohodněji.
Z provedené analýzy dostupných dokumentů vyplývá, že nedošlo k porušení zákona ze strany KPR, ale zveřejněním protokolů pravděpodobně došlo k porušení zákona o ochraně osobních údajů a možná i k porušení zákona o ochraně utajovaných informací.
Administrativní pomůcky, v tomto případě jednací protokoly, nejsou utajovanou informací. Ovšem to neplatí u zpravodajských služeb. Podle Nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, jsou například v příloze 18 uvedeny utajované informace, které se týkají zpravodajských služeb. A zde jsou uvedeny třeba administrativní pomůcky k evidenci utajovaných informací (kvůli informacím v nich uvedeným) či vyhodnocení nebo výstupy jejich činnosti. Z některých názvů z protokolů je jasné, co bylo předmětem výstupu zpravodajské služby. A také nezapomínejme na to nejdůležitější, na zákon 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací. Ten totiž říká, že utajovanou informací je každá informace, jejíž zneužití, vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné. A to se stalo.
Autor: Martin Svoboda