ANO má alternativu k podpoře od SPD a Motoristů: velkou koalici

Na velkou koalici to zatím nevypadá – ale možná by to bylo nejlepší řešení. Pokud by ANO a ODS dokázaly svým voličům prodat, že strategické priority země jsou v ohrožení a že jiná možnost odvrátit rizika není, mohly by na tom i politicky vydělat.

ANO rozběhlo sérii rozhovorů a zatím není nic známo o tom, že by vybočilo z očekávaného a avizovaného scénáře. Andrej Babiš se stále snaží o „jednobarevnou vládu“ a hledá pro ni podporu u Motoristů a SPD.

Jistě, matematicky to vychází: 80 + 13 + 15 dává pro schválení vlády pohodlnou rezervu. Ale co potom? Jsou tři důvody, proč by Babiš měl hledat jiné řešení.

Za prvé, 108 hlasů vypadá na papíře hezky, ale poslanecké kluby SPD, a hlavně Motoristů, budou slepencem různorodých představ, zájmů a ambicí. Nepochybně se začnou velmi rychle drolit – a je těžko představitelné, že by to neohrozilo vládní většinu. To znamená, že domluva na úrovni vedení nebude znamenat mnoho: ANO by čekalo obtížné přemlouvání jednotlivých poslanců. Navíc, Babiše musí budit ze spaní představa požadavků, jimž by při tom čelil.

Za druhé, za podporu tak otevřeně antisystémových spolků jako jsou SPD a Motoristé by ANO tvrdě zaplatilo vystoupením z okruhu středových politických sil. Prosazování jejich požadavků by znamenalo permanentní střety s Ústavou, s mezinárodními závazky státu – a také se zdravým rozumem. To by ANO existenčně ohrozilo: nezapomínejme, že tato strana sice vyrostla do své dominantní velikosti tím, že vyluxovala ostatním stranám nespokojené voliče – ale nikoli ty, kdo chtějí extrémní, antisystémové kroky. ANO dosud dokázalo mistrně balancovat mezi požadavky různých skupin svých voličů – ale ti ve své většině nechtějí politiku v duchu SPD nebo Motoristů. Kdyby ano, volili by je.

Za třetí, Andrej Babiš musí začít přemýšlet nad svým politickým odkazem. Spoluprací s krajními silami by mohl vstoupit do dějin podobně jako někdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar. Také ten vybudoval dominantní hnutí – a pak ho sám, zaslepen mocí, zničil. Babiš by riskoval stejný osud: místo aby ANO přetavil ve stabilní politickou sílu, která posouvá Česko vpřed, zapsal by se do dějin jako škůdce, který stát oslabil a izoloval.

Alternativa: velká koalice s ODS

Zní to nepředstavitelně, po všech těch invektivách, které si vyměňovali Babiš s předsedou ODS Fialou – a hlavně poté, co obě strany povolební spolupráci vyloučily. Ale situace se změnila a co vypadalo ještě včera jako nemožné, to může být dnes nejméně špatným řešením.

Komunisté sice ve sněmovně nejsou, takže obávaná „osa zla“ se ztenčila na dva zmíněné subjekty a jejich 28 hlasů – ale SPD stejně většinu z komunistického programu pokrývá, takže fiasko komunistů věcně mnoho neznamená. Jinými slovy, je jedno, kolik partnerů vznáší nesplnitelné požadavky. Důležité je, že účast Motoristů a především SPD na vládě – v jakékoli podobě – by přinesla nestabilitu a nepředvídatelnost.

Tomu by mohla ODS zabránit.

Navíc, jsme v situaci, kdy hrozí ekonomické zpomalení a rostoucí tlaky na rozpočet. Takže i kdyby Babiš dokázal odolat těm nejdivočejším požadavkům SPD a Motoristů, spousta dalších by táhla stát do propasti také – jenom méně viditelně a pomaleji. Rozpočtovou odpovědnost bychom od takové vlády čekat opravdu nemohli.

Byť to pod nánosem ornamentů nevypadá, politici ODS i ANO by se nepochybně dokázali shodnout na většině klíčových otázek: rozpočet, energetika, průmyslová politika, vztah k EU. Bližší pohled ukáže, že tyto dvě strany mají podobné základy v ekonomickém pragmatismu – a zásadně se liší vlastně jenom v rétorice a představách o stylu vládnutí.

A to možná nejdůležitější: velká koalice by měla v Poslanecké sněmovně pohdlnou většinu, a tedy i velký manévrovací prostor pro nepopulární, ale nezbytné kroky.

Alibi je solidní pro ODS…

Pro voliče ODS by byla velká koalice šokem – ale motivace je zřejmá a voliči nejsou hloupí. Složení sněmovny opravdu nahrává silám, které typický volič ODS považuje za extrémní, a pokud se nestane něco mimořádného, jejich vliv na směřování státu by mohl být významný. Spojením dvou nejsilnějších sil by se prostor pro antisystémové projekty a populistické zkratky výrazně zúžil a zmizelo by riziko, že by stát ovládly síly mimo demokratický rámec. To samo o sobě stojí za nějakou oběť.

Navíc, pro ODS by velká koalice byla příležitost získat vliv na klíčové rezorty a korigovat autoritářské tendence ANO. A, mimochodem, byla by to i příležitost najít svou vlastní identitu. ODS byla až příliš posedlá antibabašismem – přestože v obou posledních volbách mohla zjistit, že to opravdu nefunguje.

…i pro ANO

ANO by se díky velké koalici mohlo definitivně posunout od osobního projektu k instituci schopné přežít svého zakladatele. Navíc by se tím tato strana mohlo zbavit velkého problému: její koaliční potenciál je ochromen. A není to jenom tím, že strany právě končící koalice (a dříve především Piráti) spolupráci s ní dosud odmítaly z ideologických důvodů. Problém je i historická zkušenost partnerů: dosud každý, kdo šel s Babišem „do holportu“, na to těžce doplatil odlivem voličů směrem k ANO. Extrémním případem byla sociální demokracie, ale „vyluxováni“ byli opravdu všichni partneři ANO (nemluvě o přirozeném přetahování voličů ostatní stranám).

Pokud by to nebyl případ ODS, pro ANO by to znamenalo legitimaci standardního středového politického subjektu, bez něhož se v dohledné době neobejde žádná vláda, bez ohledu na dílčí změny ve složení Poslanecké sněmovny.

A že by ANO dokázalo vyluxovat i ODS, je krajně nepravděpodobné. Je dokonce klidně možné, že by to bylo právě naopak, tedy že by ODS přetáhla pravicovější voliče Babišovi. Ono totiž: opravdu žádný strom neroste do nebe a žádná strana se nedokáže „rozkročit“ do nekonečné šířky. Oslovovat další a další skupiny voličů znamená ztrácet přitažlivost pro ty stávající. Proto také v politických podmínkách našeho stylu (tedy pokud nepočítáme ty, kde funguje systém dvou stran) prakticky neexistují strany, které mají dlouhodobě třetinu nebo víc voličů.

Pro ANO by byla velká koalice příležitostí, jak se po letech konfliktů vrátit k roli „normální“ vládní strany, schopné dohody a odpovědnosti. A Babiš osobně by tím mohl svůj obraz transformovat z populisty na státníka a zanechat po sobě konsolidovaný politický systém.

Podmínka: předsedové do pozadí

Dlouhodobě je zjevné, že animozity mezi ODS a ANO se koncentrují do osob jejich předsedů. Opravdu je těžké si představit – a to hlavně pro voliče obou stran – že by Fiala a Babiš přímo spolupracovali. Že by Fiala byl ministr v Babišově vládě? To je samozřejmě absurdní.

Podmínkou pro velkou koalici by bylo, že jak Babiš, tak Fiala ustoupí do pozadí a spolupráce poběží pod taktovkou dua Karel Havlíček – Martin Kupka. To jsou dva pragmatici, pro něž by určitě nebyl žádný problém se dohodnout.

Dávalo by to smysl jak pro Babiše, který by si tak prakticky zajistil prezidentské křeslo, tak pro ODS. Ono totiž, tato strana sice ve volbách úplně nepropadla – ale jejich výsledek se dá číst jako neúspěch Fialovy politiky. OSD pod jeho vedením sice volby „přežila“, ale politicky oslabila: přestala určovat tón a ztratila kontrolu nad středopravým prostorem. A nahrazení Fialy jako reprezentanta tohoto neúspěchu méně ideologickým a více manažerským Kupkou, který má navíc lepší instinkt pro veřejnou komunikaci, by straně pomohlo.

STAN by také mohl získat

Roli ODS by ve velké koalici teoreticky mohli převzít Starostové a nezávislí, kteří mají k ANO ideologicky ještě o něco blíž a na nižších úrovních s ním leckde úspěšně spolupracují. Obrovský programový koaliční potenciál je však jedna věc, a povolební matematika druhá. Získaných 22 mandátů STAN staví do role outsiderů – a prognózy, že právě toto de jure hnutí, de facto strana vytvoří koalici s ANO, se asi nenaplní.

Pro STAN by však velká koalice mohla znamenat velkou příležitost. Z opozice by se mohli vymezovat vůči ODS – a poukazováním na vlastní zásadovost by se mohli postupně vykoupit z kauzy Dozimetr. Vedle standardního okopávání kotníků by však mohli být konstruktivní opozice – a také to by mohli svým voličům prodávat jako důkaz politické dospělosti, tedy že umí být v opozici, aniž by sklouzli k populismu. Mohli by se profilovat jako rozumná, proevropská síla s důrazem na regiony, vzdělání a moderní správu státu – tedy témata, která budou v příštích volbách dobrou kartou.

autor: Petr Blažek

Tagy