foto: GoodFon / Public domain/M1A1 Abrams
Válka na Ukrajině měla vyjít na pár dní, ale dnes se blíží třetí rok jejího trvání. S vojenskou pomocí napadené zemi je to po celou dobu všelijak. Otázka zní, jak hodně značná liknavost západu přispívá k délce konfliktu.
Asi těžko někdo spočítá, kolik je celkový úhrn pomoci napadené Ukrajině. Vzhledem k tomu, že dodávky zbraní a humanitární pomoci začaly takřka ihned po počátečním šoku, už se jedná ze strany západních zemí o obrovskou částku. Hodně se řeší dopady západních sankcí na Rusko, ale velmi málo sanace ukrajinské ekonomiky, která trpí zásadním způsobem velkým úbytkem pracovní síly v důsledku útěku milionů Ukrajinců na západ, odvodů do armády a v neposlední řadě také systematickým bombardováním ukrajinské infrastruktury ze strany agresivního Ruska. V nadcházející zimě budou mít Ukrajinci k dispozici elektřinu asi jen deset hodin denně.
Ruské sny ohledně T-90M a Su-57 na Ukrajině
Nemá smysl si nic namlouvat, západní vojenská pomoc Ukrajině je dlouhodobě zoufale pomalá. Z jedné strany je samozřejmě velmi dobře, že vůbec je a žádná by také být nemusela. Z druhé strany ukrajinské obranné potřeby jsou naplňovány v podstatě tak, že země je větší část času tak tak schopná ustát ruské útoky. Přístup západu je z jedné strany celkem pochopitelný. Rusko je jaderná velmoc, byť prakticky v ničem jiném velmocí není. Na počátku agrese stále panovalo přesvědčení, že Armáda Ruské federace prošla hlubokou modernizací a strukturálními změnami. Rusové zdánlivě podle moderních doktrín vytvořili útočné prapory, které ale na Ukrajině zcela selhaly.
Testování modernizovaných zbraní v Sýrii se značnou pompou vytvářelo dojem, že ruské konvenční síly opět něco znamenají. Modernizované MBT T-90M, T-80BVM nebo T-72B3 se zdály plně konkurenceschopné. Prezentace Armaty, Su-57 nebo systémů S-400 a Pancir S-1 vytvářely dojem, že s Ruskem se musí opět počítat. Jenže válka na Ukrajině postupně ukázala realitu zkostnatělé ruské armády i vojensko-průmyslového komplexu. Uralvagonzavod, který vyrábí T-90 a T-72 je doslova symptomatický. Konglomerát je prolezlý korupcí a neschopností, což se odráží na nemožnosti vyrábět sériově Su-57 nebo třeba i Su-34. Jenže tato fakta na počátku konfliktu nikdo nevěděl a počítalo se s tím, že Ukrajina padne během několika dnů.
Kyjev se brání již třetím rokem. Na straně západu se dá pochopit obava, že Putin použije zbraně hromadného ničení. Jenže Putinovy červené čáry byly překročeny mnohokrát. Sice to neznamená jistotu, že ruský diktátor jaderné hlavice nepoužije, ale o lecčems to vypovídá. Ukrajina nemá síly porazit Rusko sama. Jenže dlouhodobá pomoc západu prakticky jen pomáhá vytvářet určitý status quo, který stojí desítky tisíc životů a přináší nezměrné utrpení milionům lidí. O zničené zemi nemluvě. Rusko se samo dostalo do stavu, kdy konflikt nemůže vyhrát, ale Putinova moc i život už jsou s válkou pevně spojeny. Šílený agresor neustoupí.
Ukrajina trpí
Je celkem jasné, že pokud by napadená Ukrajina dostávala zásadní vojenskou pomoc od začátku, situace by asi vypadala jinak. Jenže 152mm střely do exsovětských dělostřeleckých kompletů již došly. Země je závislá na dodávkách 155mm granátů do samohybných houfnic Bohdana, PzH 2000, Archer, AS-90 nebo třeba Caesar. Obrněnou techniku si prakticky Kyjev nevyrobí. Letadla a kvalitní systémy protivzdušné obrany také ne. Nemluvě o zásadním nepoměru v živé síle. A klasickým případem jsou F-16. Dodání se táhlo dva roky a i tak jich mají Ukrajinci k dispozici maximálně dvanáct. Stejně jako mají zoufale málo Abramsů, Challengerů 2 nebo třeba PT-91 Twardy.
Nejnověji po dlouhých peripetiích Austrálie oznámila, že Ukrajině předá své vysloužilé M1A1 Abrams. Podle WPtech by se mělo jednat o 49 kusů. Jenže MBT jsou opotřebené a Kyjev je dostane až po generální opravě ve Spojených státech. Takže kdy? Za dva roky? Rusové aktuálně intenzivně pronikají do Charkovské oblasti, Pokrovsku. Tlačí kolem Časiv Jaru a v dalších lokacích. Ukrajinci mají nedostatek všeho a obránci umírají na frontě. A liknavá pomoc západu vše prakticky jen prodlužuje, protože nedává Ukrajině šanci na vítězství. Jen jí umožňuje se velmi těžko bránit. Rusové už také vykazují, že mají potíže s kvantitou techniky. Ale nikdo to nechce opravdu ukončit.
Tagy