Popisek: Andrej Babiš
Andrej Babiš je horkým favoritem nadcházejících voleb. Na jeho vítězném marši do Strakovky mu pomáhají i objektivní faktory.
Když se v roce 2013 konaly předčasné volby do Poslanecké sněmovny, hnutí ANO se pro někoho možná nečekaně dostalo do vlády. Ještě rok dva předtím bylo považováno za outsidera, které mělo vymést cestičku vítězné ČSSD. V říjnu 2013 to bylo skutečně o fous a pokud by se volby konaly v řádném termínu v květnu 2014, ANO by ČSSD zcela jistě předstihlo.
Střih do roku 2017. Karta se za čtyři roky úplně obrátila. Nyní je outsiderem ČSSD a hnutí ANO má nakročeno do vlády jako nejsilnější parlamentní strana. O příčinách či důvodech už jsme hovořili vícekrát jinde. Co možná nezaznělo nahlas, je fakt, že odhlédneme-li od programu, charismatu lídrů stran či politického marketingu, je nutné konstatovat, že od roku 2010 ,,tradiční" strany, jak je Andrej Babiš nazývá, jsou objektivně na ústupu. Nejde o nějaké úplné vyčerpání jejich myšlenkového potenciálu, ale pokud se podíváme do Evropy na její frakce, je jasné, že pozice levice jsou oslabeny, což ovšem platí i o pravici, a to i v českých podmínkách. Lidé jsou jimi tak nějak za 28 let od listopadu 2017 unaveni.
Hnutí ANO navíc zvolilo nesmírně chytrou taktiku. Záměrně se politicky nezařadilo ani na pravici, ani na levici, aby mohlo sbírat prakticky všechny hlasy. Zvolilo si do čela charismatického lídra, který mluví jednoduchým, srozumitelným jazykem, který prostě pochopí každý. Nehledě na jeho kauzy si stále drží drajv a strategickou iniciativu, zatímco ČSSD a další strany mu vyklízí pole.
psali jsme: Sobotka udělá vše, aby nevládl Babiš. Spojí se i s komunisty na vládní úrovni
Unavenost s tradičními začala po parlamentních volbách v roce 2010, kdy se do parlamentu dostalo první hnutí Věci veřejné, a pokračovalo v roce 2013, kdy do poslanecké lavice zasedl Tomio Okamura a jeho hnutí Úsvit přímé demokracie.
Strany, které jsou v parlamentu od roku 1990 nedokázaly adekvátním způsobem na tyto výzvy reagovat, neumějí se vůči hnutím jakožto novým politickým formacím dostatečně ideově vymezit, a proto zatím prohrávají. Nepřicházejí s novými ideovými podněty, programovými náměty, točí se víceméně ve stejném kruhu se stejnými lidmi. Hnutí či nové politické formace mají tu výhodu, že s tímto vším (zatím) přicházet nemusejí, stačí jim permanentní kritika polistopadových poměrů, zkorumpovaného politického prostředí a potřeba nových pořádků. Na druhou stranu je jasné, že s touto ,,výbavou" si hnutí dlouhodobě nevystačí.
To ale zatím nemění nic na tom, že hnutí, v tomto případě ANO, válcuje tradiční politickou scénu způsobem, jakým to před čtyřmi lety nikdo nečekal. Je právě nyní na zavedených stranách, aby se z této defenzivy dostaly a byly ANO i dalším hnutím, které třeba přijdou v budoucnu, důstojnými soupeři.