Básník Magor Jirous: Více než osm let ve vězení kvůli svému břitkému humoru

Básník Ivan Martin Jirous (1944, †2011), přezdívaný Magor, byl ve vězení pětkrát, většinou kvůli výtržnictví. Odseděl si 8,5 roků z toho polovinu v nejpřísnější nápravně výchovné skupině ve Valdicích.

Jirous jako publicista a výtvarný kritik a vůdčí duch českého undergroundu znamenal pro tehdejší režim problém. Proto byl paragraf o výtržnictví používán mnohdy jen jako záminka, což ovšem neznamená, že by se Jirous nepral, neprovokoval, nebo nedělal ostudu.

Poprvé byl ve vězení v letech 1973–1974 kvůli potyčce v hostinci U Plavců, kde byl Jirous na pivu. V hospodě též náhodou seděl majorem Státní bezpečnosti ve výslužbě. Magor po slovní potyčce s majorem nejprve zazpíval hodně nahlas píseň „Zahnat Rusy - vrahy do pekel, kam patří“.

Pak Jirous snědl střed výtisku Rudého práva, prostrčil jím hlavu a prohlásil: „Dnes jsem snědl Rudé právo, takhle jednou sežereme bolševiky“.

Jirous byl opilec, ale také duch, pohybující se na prahu geniality. Jeho schopnost tvořit a stmelovat – a to vše jako by mimochodem, byla mimořádná. Mimo jiné je autorem tohoto výroku:

„Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment. Kultury, která nemůže mít za cíl destrukci establishmentu, protože by se mu tím sama vehnala do náruče.“

Podruhé byl Jirous ve vězení v letech 1976–1977 za svou hudební činnost v hudební skupině Plastic People of the Universe.  Soudní proces byl režimem medializován jako odstrašující případ buřičů a chuligánů.

V televizi byl o „Plastikům“ vedených Jirousem vysílán dokument „Atentát na kulturu“. Je jim věnován i nejslavnější díl z televizního seriálu „30 případů majora Zemana“ s názvem „Mimikry“. Tento soudní proces poprvé spojil původně apolitický underground s důsledně politickým disentem a vyústil v založení Charty 77.

Měsíc po návratu z vězení byl Jirous opět zatčen, tentokrát za proslov na výstavě , když mluvil o nepřekonatelném rozdílu mezi oficiální a neoficiální kulturou. Byl znovu vězněn v letech 1977-1978.

Čtvrtý trest odnětí svobody byl Jirousův nejdelší a všechno mu v něm sečetli. V roce 1981 dostal oficiálně čtyři roky za výtržnictví a držení drog (údajné nalezení marihuany při domovní prohlídce). Skutečným důvodem však bylo vydávání a rozšiřování časopisu Vokno, ve kterém byly uveřejněny články údajně neuctivé vůči společnosti.

Jirouse pustili v roce 1985, ale musel být dva roky pod ochranným dohledem, když se musel denně v určenou hodinu hlásit na služebně Veřejné bezpečnosti v Telči.

Popáté a naposled seděl Jirous ve vězení v létech 1988–1989 za účast na protestní petici ke smrti disidenta Pavla Wonky. V revoluční době  byl Jirous ve vězení, ale zbytek trestu mu byl prominut, tak byl 25. listopadu už na svobodě.

Ani po revoluci 89 nepřestal být rebelem, rád urážel své přítele, a pokračoval v tradici „Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu“ kterou kdysi založil. Například: „Jo, a dej tam taky prosím tě, že mi vadí, když Kubišová jí psy“.

 

Autor: hop

Tagy