Šokující svědectví Francouzky, která žije v Calais. Její slova potvrzují to, co se děje v západní Evropě. To je multikulturní obohacení?
Ve včerejším pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou na téma uprchlíků a islámu také zazněla slova řidiče kamionu Leoše Franka, který jezdí často do Calais. Podle něj se uprchlíci chovají strašně. „Když je převezeme do Anglie, dostaneme pokutu. Kde to jsme,“ sdělil a nevěřil tomu, že by česká policie dokázala pomoci, neboť to francouzská policie nedokáže. „Ti lidé v Calais za sebou mají strastiplnou cestu,“ zastal se běženců předseda Strany zelených Matěj Stropnický.
V souvislosti se slovy Matěje Stropnického je ale nutné upozornit na svědectví rodačky z francouzského přístavního města Calais, která vylíčila život ve městě obleženém migranty. Server ParlamentniListy.cz zveřejnil video, ve kterém mj.uvádí:
"Jednoho dne k nám ale přišli migranti. Zpočátku jsem si říkala, že to jsou nešťastní lidé, kteří nic nemají, a my bychom jim měli pomoci. Po nějaké době jsme však zjistili, že jich tady jsou tisíce. Momentálně jich přebývá 18 000 v nechvalně proslulém uprchlickém táboře nazvaném Džungle...
Rozbíjejí automobily železnými tyčemi a útočí na zdejší obyvatele. Nezastaví se ani před dětmi.
Dochází tu ke znásilnění a značně se zvýšil počet krádeží. Nikdo si nedovede představit, jak tím vším trpíme. Migranti vstupují bez vyzvání do domů a dožadují se jídla. Chodí po skupinkách a navzájem si pomáhají. Něco ukradnou a zbytek rozbijí. Když se tomu chcete bránit, hned máte za zády policii.
Migranti zneuctili sochu generála Charlese de Gaulla, když na ni napsali, ať jde Francie do hajzlu, a navíc ji pokryli vlajkou Islámského státu. Oni neustále demonstrují za lepší podmínky v táboře. Jenže, čím více jim dáte, tím více požadují. Nikdy nemají dost. Nikdy, nikdy, nikdy..
Na pomoc od policie se již dávno nemůžeme spoléhat. Když vás napadnou a jdete s tím za nimi, tak se jen zeptají, co byste jako chtěli. Dodají, že s tím nic neudělají. Skutečně vám nelžu, takhle to tady chodí. Už se to tady nedá vydržet. Stačí vyjít do centra města a ocitnete se v ohrožení. Když se začne stmívat, nemohu chodit na místa, která jsem měla ráda. Nejde to, protože se tam prostě bojím. A nejsem rozhodně sama.
V Calais vládne chaos, zmatek a bezvládí. Migranti vyvolávají nepokoje kvůli tomu, že chtějí měsíční kapesné ve výši 2000 eur, domy a automobily. Chtějí brát, ale sami nic nenabízejí. A někteří naši politici a novináři to ještě nazývají kulturním obohacením. Nepochopím, jak je možné, že tomu všemu policie jen nečinně přihlíží. My jsme tady přece doma: je to naše země a naše město.“
Celý článek je zde.