Autor fotografie: IWMI Flickr Photos / Flickr|Popisek: Přehrada na řece Tekeze, Etiopie
Zatímco státy Afriky prožívají populační explozi, sladkovodních zdrojů je na Černém kontinentě stále stejně, či spíše méně, přihlédneme-li k vysychání jezer. Egypt se svými cca 107 miliony obyvatel je hospodářsky zcela odkázán na vody veletoku Nil. Ten mu ale může přiškrtit Etiopie. Ani poslední rozhovory nepřinesly konečné rozuzlení a obavy Egypta se tedy nerozptýlily.
Vnitřní bezpečnost a stabilita států Blízkého východu a Afriky je křehká a na pevnosti jí nepřidala ani stavba největšího vodního díla v Africe na Modrém Nilu – Velká přehrada etiopského znovuzrození (GERD). Tu se po letech napouštění konečně podařilo naplnit na požadovanou úroveň, a země tak nově pouští do sítě 6000 MW elektřiny. Egypt má nicméně k provozování stavby stále výhrady, a právem. Neboť nejsou vyřešeny jeho připomínky, jakož i připomínky sousedního Súdánu a země nemají mimo jiné třeba garance úrovně hladiny v období sucha. Celkový podíl vody pro Egypt zajišťuje řeka Modrý Nil z 85%!

Ačkoli Etiopie slibuje dodávky ekologicky čistého proudu jak Egyptu, tak Súdánu, může se s ohledem na probíhající změnu klimatu etiopská přehradní elektrárna klidně stát v budoucnu casus belli, příčinou války. Vědci před dvěma lety vydaly studii, kde problematiku rozebírají do detailu. Pokud by se kupříkladu snížil průtok řeky o třetinu, egyptská orná půda by se podle propočtů zmenšila asi o 72%, což by pro zemi, která už nyní musí 30% potravin dovážet, znamenalo katastrofu.
Kompromis se nenašel
Spor mezi Etiopií na straně jedné a Egyptem a Súdánem na straně druhé o stavbu přehrady se táhne už 12 let. Ani poslední schůzka, která se konala v etiopském hlavním městě Addis Abeba koncem roku nepřinesla žádné výsledky. A to kvůli trvalému odmítání Etiopie přijmout jakékoli technické nebo právní kompromisní řešení, které by chránilo zájmy všech tří zemí, tedy i Súdánu, jehož se stavba také dotýká,“ uvedlo v prohlášení egyptské ministerstvo pro zavlažování.
Ze zprávy OSN vychází, že kvůli narůstající populaci čelil Egypt už v roce 2014 "vodní chudobě" a pomalu se přibližuje k hranici absolutního nedostatku vody. Ta činí 500 tisíc litrů vody ročně na osobu. Pro srovnání jeden občan v USA disponuje devíti miliony litrů vody, což je nesrovnatelně více. Za deset let se navíc populace Egypta rozrostla o dalších 10 milionů a jsou čtvrti v Káhiře, kde třeba teče voda jen 1x za několik dní.
Geopolitický nástroj
Etiopie se v posledním desetiletí zcela dostala do čínské sféry vlivu. Část investic do přehrady hradila Etiopie sice sama, zbytek je ale zajištěn kofinancováním. Jen v roce 2017 čínské společnosti poskytly Etiopii půjčky ve výši 652 milionů USD. Ruku k dílu přiložili i čínští inženýři a prostřednictvím firem Gezhouba Group a Voith Hydro Shanghai se podíleli na výstavbě. Čína také sehrála další podstatnou roli při rozvoji rozvodné soustavy, když africké zemi poskytla další půjčku ve výši 1,2 miliardy USD. Překotný byl v roce 2023 také vývoj v Súdánu. Ten se dostal pod ruskou sféru vlivu. Súdánská vládnoucí junta umožní vybudování ruské námořní základny na strategickém pobřeží Rudého moře. Ruské síly tak získají „dozor“ nad Suezským průplavem, kudy proudí ročně až 30 procent světové kontejnerové dopravy.
Egypt i přes „kontrarevoluci“ a svržení demokraticky zvoleného prezidenta po Arabském jaru, zůstává velkým spojencem Spojených států na Blízkém východě. USA nepřerušily dodávky zbraní, a to mimo jiné kvůli obavám z nárůstu vlivu Íránu v regionu a vzhledem k racionálnímu postoji Egypta k Izraeli. Po Saúdské Arábii a Indii jsou největšími dovozci zbraní z Ameriky právě Egypťané.
Ruský vliv v Súdánu, který kontroluje Bílý Nil a čínský vliv v Etiopii, odkud pramení Modrý Nil jsou silným geopolitickým nástrojem. Egypt neponechává ale nic náhodě a ve snaze zajištění vodních zdrojů oznámil, že znásobí výstavbu odsolovacích zařízení.