Bezpečí vzdělávacích institucí v ČR i ve světě je jedním z nejcitlivějších témat pro politické diskuze i mediální a psychologické dopady v případě, že se prokáží selhání, nedostatky i chyby v zabezpečení těchto významných institucí.
Školské zařízení je samo o sobě ze své podstaty měkkým cílem pro spáchání potencionálního teroristického útoku nebo kriminálního jednání jakéhokoliv charakteru a druhu. Abychom správně porozuměli citlivosti, která bezpečnostní opatření na těchto zařízeních provází, je třeba porozumět právě chráněným hodnotám, v tomto případě tedy návštěvníkům vzdělávací instituce – školy, tedy převážně dětem. Děti jsou z hlediska potenciálních útoků nejen zranitelnější než dospělí, ale jakékoliv útoky proti nim efektivně a silně zasahují široké spektrum společnosti z hlediska psychologického dopadu útoku a s tím spojených politických dopadů na odpovědné osoby. Právě tímto ohledem je celospolečensky vymezena citlivost tohoto měkkého cíle na vysoké úrovni.
Zabezpečení škol je zejména v ČR, ale i jinde po světě, například v USA, stále často zmiňované téma. V zahraničí je to v souvislosti se spáchanými útoky a v ČR v souvislosti s jejich nedostatečným zabezpečením. Pro správné vnímání tohoto rozdílu je nutné připomenout, že ČR nemá velké zkušenosti s terorismem nebo explicitní násilnou kriminalitou ale i tak se lze ohlédnout za několika zásadními kauzami, jakou byl například útok nožem ve škole ve Žďáru nad Sázavou, který skončil smrtí jednoho z žáků. Právě tento incident vyvolal debatu na téma bezpečí českých škol a spustil celou řadu projektů, jež se soustředí na ujednocení bezpečnosti ve školách. Prvním konkrétním příkladem je zavedení normy ČSN 73 4400, která ujednocuje principy bezpečnosti školských zařízení a mnohem více reflektuje preventivní opatření a zapojení široké škály personálu školy do aktivních i pasivních opatření. Mezi další opatření můžeme řadit spuštění dotačního projektu „Bezpečná škola“ a vznik několika specializovaných společností, které aktivně působí při nastavování bezpečností prevence ve školských zařízeních.
Při sestavování opatření na zabezpečení školy je třeba nejprve správně identifikovat rizika, která škola nese. Těch je samozřejmě nepřeberné množství, ale jako vodítko nám poslouží jednotlivé skupiny rizik. V zahraničí to často bývá střelba, útok trha vinou, nožem nebo chemickou látkou. Podobné metody známe z ČR, ale zdaleka u nás nepatří mezi ty nejčastější. Je třeba začít osobou pachatele. Tou může být dítě, zaměstnanec školy, rodič nebo osoba bez vztahu k instituci. Dále je třeba počítat se způsobem možného útoku, tedy to, že například dítě vnese zbraň do školy a následně zahájí útok proti ostatním osobám. Máme tedy riziko nebezpečného předmětu jeho import dovnitř zařízení, což je pro všechny okruhy pachatelů stejné. Jako další je třeba zmínit nejen útoky proti osobám, ale i další trestnou činnost, která školy provází, jakou je šikana, vandalství, sexuální zneužívání, výroba dětské pornografie a v neposlední řadě nejčastější majetková trestná činnost, tedy zejména krádeže na majetku instituce i osob.
Mnoho těchto definovaných rizik má společné jmenovatele, které usnadňují jejich spáchání, tudíž je třeba se soustředit na omezení těchto jevů vhodnými opatřeními ze všech tří oblastí, tedy procedurální, technické a fyzické. Je tedy třeba postupovat od exteriérů školy, kde přijímáme první bezpečnostní opatření většinou technického charakteru spočívající v omezení vjezdu vozidel před areál školy, kde dochází ke koncentrování osob v případě začátku nebo konce výuky, abychom vymezili bezpečný prostor, kam technicky nebude možné vjet motorovým vozidlem. Dále se často hovoří o dohledovém systému exteriérů pro získání přehledu o dění v bezprostředním okolí školy a jejích venkovních prostorách. Dále je to perimetrické zabezpečení se signalizací na obvodu pozemků školy, které dokáže včas detekovat neoprávněný vstup na pozemky. Do venkovních opatření je třeba řadit i logistická opatření, například oddělení vjezdu zásobování, oddělený provoz a zásobování jídelny nebo jiných přidružených zařízení, např. tělocvičen. V rozsáhlých areálech je na zvážení zavedení nouzových hlásičů, zejména na místech, kde se pohybují v rámci vyučování děti, tedy např. venkovní sportovní areály, atp.). Poté přichází na řadu samotná budova, její perimetr a vstupy. Je třeba se zaměřit již na přesnou kontrolu vstupujících osob a materiálu. Zejména v kritických časech hromadných příchodů a odchodů je třeba počítat s vysokou kapacitou přijatých opatření, aby nedocházelo ke zdržení nebo dokonce k obcházení nastavených pravidel a bezpečnostního systému. Vstupní kontrola by měla být rozdělena do separátních proudů s rozdílnou kapacitou odbavení zvlášť pro zaměstnance, externí dodavatele, rodiče a návštěvy anakonec samotné děti. Jako efektivní se v tomto případě jeví fungující recepce, bezpečnostní pracovník a průchodové velkokapacitní rámy, známé například z veřejné hromadné dopravy. V některých zemích jsou k to muto vstupnímu kontrolnímu bodu ještě doplněny rentgenové scannery zavazadel, vnášených do školy. Vhodným doplňkem jsou bezpečnostní trezory a skříňky na objemná zavazadla. V některých zařízeních jsou instalovány prostory pro návštěvy, které tak nemají přístup do ostatních prostor školy. Další technická bezpečnostní opatření v budově školy jsou například paniková tlačítka a bezpečnostní hlásiče, uzamykatelné dveře tříd zevnitř, safe-haveny, bezpečnostní mříže, spouštěné v případě bezpečnostního poplachu, které oddělují prostory školy, samozřejmostí je školní rozhlas a definované hlášení v případě nebezpečí nebo krize. Technických opatření by bylo možné specifikovat celou řadu a liší se i dle lokality školy a dokonce i právní úpravy v jednotlivých zemích. Všechna technická opatření je třeba koncipovat do uceleného bezpečnostního systému, který navazuje i na další prvky bezpečnosti.
Všechna opatření propojují procesy a procedurální opatření, která definují, jak a kdy na jaké případy reagovat a jak vykonávat vhodně a efektivně prevenci. Procesy jsou děleny na preventivní a reakční, dále pak na konkrétní pracovní pozice a dále ještě na konkrétní situace. Přesné sestavení procesů do uceleného sytému dává jednoduché a přehledné nástroje určenému personálu a vhodně propojuje činnosti všech zúčastněných osob. Je tedy třeba specifikovat, kdy a jak provádět evakuaci, kdy se provádí invakuace, kdy lock-down, v jakých případech se kam přemístím, zda pečuji i o další osoby, jak postupovat při útoku osoby, jak postupovat v případě požáru nebo environmentální havárie a dalších rizik. Procedury mají být jednoduché, aby byly zapamatovatelné a docházelo tak snáze k jejich plnění. V opačném případě dojde k vysoké chybovosti nebo záměrnému zjednodušování a tím neplnění nastavených postupů. Tato systematizace má samozřejmě svá omezení daná například požárním řádem budovy, BOZP a dalšími legislativními normami. Považujeme tedy bezpečností systematizaci a procedury za interní akty řízení organizace a krizového managementu.
Dále je v neposlední řadě třeba všechna přijatá opatření a instalované technologie prověřit, zda fungují a zejména s ohledem na připravenost osob je třeba provádět pravidelná školení, nácviky a zpětná vyhodnocování. Nejčastěji se v ČR tato cvičná etapa omezuje na provedení evakuace, jež je předem avizována a vychází z povinností uložených požární legillativou. Nicméně je nedostatečné, pokud evakuaci provádíme pokaždé s avízem, je též nedostatečné, pokud provádíme evakuaci pouze z požárního důvodu a je naprosto nedostatečné, pokud neprovádíme nácviky ostatních modelových situací, jež vycházejí ze skutečných kazuistik spáchaných a uskutečněných útoků na školská zařízení. Často panuje mýtus, že tato opatření mají cvičit pouze odpovědní zaměstnanci školy. Je to však chyba, neboť v reálné situaci budeme muset začlenit všechny zaměstnance školy i děti a není tedy důvod je z nácviků vynechávat. Naopak, pro děti je třeba úměrně věku zpracovat postupy pro bezpečnostní události do školního řádu, vhodně vysvětlit a formou hry opakovat jejich nacvičování minimálně v ročních periodách.
Výše popsaný bezpečností systém tří skupin je třeba ještě doplnit o krizový management školy. Je třeba nastavit přesná pravidla rozhodování, krizové komunikace, a to ve směru k postiženým i ve směru k veřejnosti a ostatním rodičům, složkám IZS a zřizovateli. V případě vzniku krize je třeba se soustředit na její zvládání, ale bezprostředně poté přichází na řadu právě krizový management, který pověřuje konkrétní zaměstnance pracovními úkoly, zavádí krizovou linku pro rodiče, linku pro zaměstnance, zřízení krizového štábu a kontaktní osoby pro složky IZS.
Všechna výše popsaná opatření ilustrují nejčastější pohled na zabezpečení školských zařízení v českých podmínkách. V zahraničí se setkáme s naprosto rozdílným přístupem k této problematice. V USA je například pro tyto účely zřízen speciální department školní policie v jednotlivých státech, někde jsou velmi přísné kontroly vnášených předmětů, včetně kontrol na omamné a psychotropní látky, atp. Je tedy třeba vždy brát v úvahu celkové posouzení lokality a úměrnost přijatých bezpečnostních opatření. Stejně jako všude, platí pravidlo, že není možné zajistit 100% bezpečnost. Při rozhodování, která rizika jsou přijatelná, hraje roli i typologie školy a jejích studentů, například orientace na konkrétní náboženství, nebo převažující etnikum dětí, socioekonomické zařazení dětí a další faktory. Úměrně tomu je třeba koncipovat efektivitu a adekvátnost bezpečnostních opatření.
Z vývoje bezpečností situace ve světě lze usuzovat, že útoky ve školských zařízeních mají rostoucí tendenci, a proto je třeba věnovat těmto měkkým cílům speciální pozornost odpovědných osoba politiků, abychom dokázali zajistit základní míru bezpečí pro naše nejmenší spoluobčany.
Autor: David Rožek