Třetím dílem díl přednášky Doc.Ing. Pavla Zahradníčka, CSc. z Vysoké školy Karla Engliše v Brně zakončujeme třídílný cyklus o aktuální bezpečnostní situaci ve světě, s tím souvisejícím radikálním islámem a dalším aspekty.
Obecně-bezpečnost systému je stav, kdy míra rizika je přijatelná a zásadně nenaruší funkci systému. Stát je systémem. Tedy – má-li stát plnit své funkce ( ekonomickou, sociální, zdravotnickou, školskou, obrannou, atd.), je třeba analyzovat bezpečnostní hrozby, stanovit rizika a provádět preventivní aktivity, být připraven na řízení krizové situace a disponovat schopností odstraňovat následky krize. Nejaktuálnějším bezpečnostním problémem pro ČR je masová migrace islámského obyvatelstva.
MIGRACE ( IMIGRACE) A EU
V roce 2015 jsme byli svědky masové migrační vlny, její průběh a důsledky jsou neustále diskutovány politickými představiteli EU i jednotlivých států. Znakem této politické diskuse je nadstandardní politická korektnost. Je známo , že určitá míra kulturní a civilizační koheze je pro zajištění funkčnosti a stability jakéhokoliv lidského společenství nezbytná. Vytváří se lidský kapitál, bez něhož není zdravý a přirozený vývoj státu možný. Politikové EU nenastolují problém – zastavit migrační vlnu. Řeší „technické“ problémy tzn. zajistit ubytování, peníze, apod. Názor Jiřího Wiegla z Institutu Václava Klause (2015), že migranti dle sociálních inženýrů EU mohou být tmelem jednotné Evropy , je problematický. Předpoklad, že se z migrantů stanou motivovaní, inteligentní, vzdělaní pracovníci je však mylná. Historické zkušenosti toto vylučují, viz. Francie apod. První generace v nové civilizaci „přežívá“. Zpravidla však již druhá generace migrantů odmítá jakoukoliv integraci do společnosti a začíná být odmítavá k západní civilizaci jako celku. Proč nastala tato vlna právě teď? Migranti byli do Evropy „ pozváni“ a to cestou výroků politiků a cestou značné míry ekonomické (sociální) podpory . Je zřejmé, že flustrace migrantů z dění v domovských zemích je značná, ale proč jim poskytovat pomoc na území Evropy? Je to proti přijatým bezpečnostním principům NATO i EU, které lze shrnout takto – řešíme bezpečnostní problémy tam, kde vznikly, ne na území euroatlantické civilizace.
Z naznačeného lze usoudit, že v EU byl spuštěn ohromný sociální experiment, s velkými riziky a obtížně představitelnými důsledky. Mezinárodní bezpečnostní politika v tak zásadních věcech však nikdy není vedena sentimentem a jemnocitem. Jde o zájmy a zcela konkrétní politické cíle. Namísto toho, aby migrace různorodou Evropu spojovala a tmelila, může ji přeměnit na oblast nestability, etnických, náboženských a sociálních konfliktů, ne vzdálených těm, před kterými migranti prchají.
Souvislosti migrační ( imigrační) krize a problémy EU jsou zřejmé. Těmito problémy byly a jsou :
1. Jistá míra krize politického, ekonomického a sociálního systému EU
2. Shovívavost k útoku na tradiční evropské hodnoty
3. Evropské institucionální uspořádání
4. Byznys, založený na migraci
Lze říci, že krize EU, která byla spíše latentní a relativně snadno řešitelná, není způsobena migrací, ale pouze zesílená a zviditelněná masivní migrační vlnou. Migrační vlna nezasahuje pouze do ekonomiky a financí, ale do každodenního života obyvatel Evropy. Představy o své budoucnosti musí Evropané korigovat a zpravidla je naplňují velkými obavami. Migrační potenciál vytvořily ty státy, které vojensky intervenovaly v arabském světě , podněcovaly a podporovaly tzv. arabská jara. Vývoz západní demokracie byl neúspěšný, neboť v těchto zemích nebyly vytvořeny předpoklady a podmínky pro implementaci. Tzv. demokratické volby sice vedly k výměně autokratických režimů, ale životaschopnější jsou místní teokracie, protože ty jsou příslušně organizované a zakořeněné. Migrační poptávku vytvořila Evropa sama svým ideovou pomýleností a sociálním přístupem. Ekonomický rozměr problematiky lze vyjádřit náklady na absorpci migrantů a minimálním ekonomickým přínosem těchto lidí. Podstatné však je, že dopady neekonomické budou daleko závažnější, destruktivnější.
PROBLEMATIKA ISLÁMU
Migrační vlna a zejména islámský terorizmus podnítili zájem Evropanů o islám, jako zdroji motivů pro chování muslimů. Nelze z kontextu Koránu vytrhávat jednotlivé súry, potvrzující agresivitu islámu.
Pro pochopení tohoto učení je zřejmě vhodnější sledovat způsob jeho vzniku. Křesťanství vzniklo jako náboženství pronásledované sekty a jeho jádrem byla naděje a víra v posmrtnou spásu. Základ islámského náboženství je dílem jednoho muže - Proroka Muhammada, který se stal vládcem malého městského státu v západní Arabii. Islám vznikal jako státní náboženství, neboť Muhammad svá rozhodnutí jakožto vládce opíral o náboženská zjevení, která mu sesílal Bůh. Muhammad musel řešit spoustu praktických problémů života a svá osobní rozhodnutí vkládal do úst Boha. Islám se takto formoval ne jenom jako náboženství, ale i jako učení, rozsáhle upravující pozemský život jednotlivce i obce. Náboženství tak hluboce prostupuje každodenní život muslima a vytváří tak pevnou tradici a vazbu, která odolává vnějším tlakům. Právo Šaría je v důsledku výše uvedeného integrální součástí islámského náboženství a není od něho oddělitelné. Požadovat po muslimech vzdát se požadavku na uplatnění práva Šaría je nesmyslné, neboť spolu s náboženskými a etickými pravidly tvoří vlastní obsah islámu. Z pohledu ortodoxního islámu je tak při neexistenci chalifátu legitimita všech režimů, vládnoucích v muslimských zemích pochybná. Z obdobných důvodů si islám nárokuje prioritu vůči jiným náboženstvím. Přirozený stav je ten, kdy islámu a muslimům náleží vláda ve společnosti. Pokud ne, tento stav je nepřirozený a měl by být změněn. Zdá se, že toto je jádro problému.
Moderní představa Evropanů, že náboženství jako privátní, soukromé záležitosti jednotlivce je pro islám nepřijatelná. Právě šok konfrontace s moderním západním světem je fenomén, s nímž se muslimská společnost až do současnosti není schopna vyrovnat. Posvátná islámská tradice vyhlašuje požadavek na dokonalost, převahu a nadvládu islámu jako nejdokonalejšího náboženství, ale životní zkušenost ukazuje, že muslimské země jsou zpravidla ve všech směrech zaostalé a neschopné vyrovnat se Západu, natož se u otevřeně postavit. Současný úpadek si vysvětlují opuštěním principů islámu a proto hlásají návrat ke kořenům islámu. Odtud islámský fundamentalismus, odtud snaha o návrat k tradicím předků( salafíja, arab. salaf = předek). Uvedená specifika ukazují, že věřící muslimové a jejich komunity představují v evropském prostředí problematický, velice těžko integrovatelný element. Specifika této víry a z ní plynoucí tradice často vedou k odmítavém a často nepřátelskému vztahu k moderní západní společnosti. Že mezi řadou vzdělaných nebo sekulárně orientovaných muslimů existují jiné tendence a snahy, je nepochybně pravdou. Ale v rámci islámských ghett, izolujících se komunit a na půdě této víry tyto snahy a tendence lze jen velice těžko naplnit.
V ČR , kromě Koránu, je dostupná kniha Základy Tauhídu (Jedinečnosti Alláha) - Islámský koncept Boha, od absolventa prestižní Islámské univerzity v Medině Abu Ameenah Bilal Philipse, která byla v ČR vydaná v roce 2012 v nakladatelství Ústředí muslimských obcí. Tato kniha se muslimskými aktivisty doporučuje jako "povinná četba pro všechny, kdo si přejí správně pochopit náboženství Islámu". Z ní je ve výše uvedených úvahách rovněž čerpáno.
REAKCE EVROPY A ČR.
Česká republika je součástí EU, tudíž její autonomní rozhodnutí k problematice migrace a islámu jsou svázána zejména vazbami politickými a ekonomickými. Pozitivní je , že naše politická garnitura se k migraci a islámu staví rezervovaně. Patří spíše do skupiny států, které usilují o zastavení přílivu migrantů cestou uzavření vnějších schengenských hranic, přísné evidence migrantů a jejich lustrace. ČR přesně dodržuje podepsané Dublinské dohody k migraci. Tím vůbec nezpochybňuje podepsané Ženevské protokoly , hovořící o azylu pro osoby, které jsou ohroženy na životech v důsledku válek apod. Azyl by však měl být dočasný, časově omezený. Některými politiky používaný výraz „více Evropy“ v souvislosti s migrační krizí lze vyložit i jako vnucování nezodpovědných projektů. Evropa však potřebuje realistickou politiku, odmítnutí sociální inženýrství. Jinak tyto projekty povedou k rozvratu a chaosu v Evropě, možná i k její zničení.
ZÁVĚR
Z výše uvedeného a politických souvislostí s aktuálním děním, lze deduktivními a induktivními postupy dojít k těmto dílčím závěrům:
-Migrace je pro Evropu a ČR závažným problémem.
-Je třeba respektovat Ženevské protokoly, Dublinské dohody, ale hledat a nacházet řešení, která nejsou pro Evropu sebezničující.
-Nelze přijmout stanoviska hegemonů světové politiky, že migrace je pro EU jen přínosná a že je řešena správně.
-Supervelmoci z globálního pohledu preferují skutečnost, že čím více má jiná velmoc problémů, tím menší roli může hrát na světovém politickém kolbišti. Proto každé oslabení protivníka jakýmkoliv způsobem je žádoucí.
-Zásadní škody bezpečnostního charakteru může Evropě způsobit imigrace muslimského obyvatelstva.
-Do Evropy přichází lidé s jinou kulturní a civilizační identitou, kteří evropské pojetí života vůbec nepovažují za něco, co by měli respektovat natož následovat. Svoji kulturu považují za hodnotnější. Proto se nechtějí začlenit do evropské společnosti, ale chtějí zorganizovat vlastní paralelní život.
-Není možné, aby si lidé do Evropy přicházeli vyzvednout to, co jim doma chybí.
-Nelze občany Evropy vychovávat k toletanci k netolatantním lidem a netoletantnímu učení. Islám vykazuje znaky totalitního učení.
-Při pouličních nepokojích platí logika davu – „jsem Turek, nejsem Holanďan“, „ jsem muslim, nejsem křesťan“. Viz. příklad - Holandsko v březnu 2017. Manipulace davem může být spontánní nebo řízená.
-Pokud by islám ovládnul Evropu celou nebo jen její část, bude to kvůli evropské slabosti.
-U ekonomických migrantů a šiřitelů nenávisti je jediné řešení - deportace.
-Je nesporné, že část migrantů přichází škodit. Stačí k tomu připravit potřebné podmínky.
-Nejhorším scénářem migračního problému by bylo – hromadná intervence z Afriky do Evropy a současně rozpoutání hromadného teroru na teritoriu Evropy osobami v Evropě žijícími. Bezpečnostní složky by tento problém nemusely zvládnout. To by znamenalo občanskou válku s nejistým výsledkem.
-Je logické, že podmínky pro přípravu a provedení ataků různého typu najdou tito záškodníci ( možná teroristé) tam, kde žije větší islámské komunita. Ta jim může poskytnout zázemí. Ovšem ne každý muslim je terorista, avšak teroristické činy veřejně muslimové zpravidla neodsuzují.
-Zkušenosti z Francie a Belgie jsou poučné, někteří muslimové se uchylují k teroru.
-Lze předpokládat, že averze a konflikty mezi Evropany a migranty obecně budou narůstat.
-Každý stát EU musí hledat cesty , jak eliminovat bezpečnostní rizika, vyplývající z migrace. S jednotnou vizí, ale dle národních podmínek.
-Je třeba hledat rovnováhu mezi bezpečností a humanitou. Pomáhat může jen ten stát, jehož funkce nejsou narušeny.
-Že do ČR část migrantů dorazí je zřejmé, je to pouze otázka času.
-ČR a její veřejná správa (státní i samospráva) ČR musí ve svých bezpečnostních aktivitách důsledně pokračovat a připravovat se na řešení migrační vlny.
-Zvláštní bezpečnostní pozornost budou vyžadovat akce, kde se shromažďuje velké množství osob a kritická infrastruktura státu.
-Řešení je třeba zabezpečit finančně, z pohledu školství, zdravotnictví, zapojení do ekonomických aktivit, zapojení do většinové společnosti, atd.
-Každý region musí položit akcent na ty problémy migrace, které vyplývají z jeho specifik v rámci ČR.
-Cestou Bezpečnostních rad připravit potřebné „Krizové plány…“ a „Plány krizové připravenost subjektů kritické infrastruktury“. Připravit vykonavatel bezpečnostních aktivit, tj. prioritně IZS a AČR.
-Zvláštní pozornost zasluhuje příprava obyvatelstva na migrační problémy a problémy s ní souvisejícími.
I pro mě – člověka, který se nepohybuje v komunitě politologů, politiků a pracovníků veřejné správy je zřejmé, že ČR čekají problematické časy.
Autor: Doc.Ing. Pavel Zahradníček, CSc, Vysoká škola Karla Engliše, Brno