Popisek: Exploze britského bitevního křižníku HMS Queen Mary v bitvě u Jutska
Bitva u Jutska, nebo-li bitva u Skagerraku byla největší námořní bitvou Velké války a zároveň i jediná, kdy se přímo střetla britská Grand Fleet s císařskou Hochseeflotte. Bitva proběhla ve dnech 31. května a 1. června 1916 v Severním moři u pobřeží Jutského poloostrova (resp. u Skagerraku).
Protivníky byla britská Grand Fleet admirála Sira Johna Jellicoea a německá Hochseeflotte viceadmirála Reinharda Scheera. Německá císařská Hochseeflotte chtěla britskou flotilu vlákat do léčky a část nejmocnějšího námořnictva tehdejšího světa zničit. V důsledku by došlo k uvolnění námořní blokády Německa a uvolnění rukou německé obchodní flotily. Britové naopak chtěli Hochseeflotte zničit jako celek, nebo ji zablokovat v přístavech, aby neohrožovala námořní zásobovací trasy britského impéria.
Německý viceadmirál Franz von Hipper a jeho pět moderních bitevních křižníků mělo vylákat bitevní křižníky viceadmirála Beattyho před hlavně bitevních lodí německého loďstva, celou akci měly jistit i ponorky. Britové ale zachytili radiový provoz protivníka a Grand Fleet vyplula ještě předtím, než německé ponorky zaujaly své pozice.
Odpoledne 31. května se předsunuté Beattyho bitevní křižníky střetly s předsunutými Hipperovými křižníky ještě předtím, než Němci plánovali. Hipper zamířil na jih vstříc Scheerově Hochseeflotte a Beatty ho následoval. Během následujícího střetu (takzvaný Run to the South), pět německých bitevních křižníků čelilo přesile šesti Beattyho bitevních křižníků a čtyř rychlých bitevních lodí kontradmirála Sira Hugh Evan-Thomase.
Přesto přišel Beatty o dva bitevní křižníky, které po zásahu slabě pancéřovaných muničních skladů explodovaly. Když Beatty zpozoroval blížící se Hochseeflotte, obrátil zpět na sever, pronásledován formacemi Hippera a Scheera (takzvaný Run to the North), kteří netušili, že míří k hlavní formaci britské Grand Fleet.
250 lodí obou flotil se dvakrát střetlo během dvou hodin od 18:30 do soumraku, kdy britské lodě těžily z toho, že mizely v soumraku, zatímco ty německé se rýsovaly proti zapadajícímu slunci). Čtrnáct britských a jedenáct německých lodí bylo během tohoto střetu zničeno.
Během noci se admirál Jellicoe snažil zabránit Němcům ústup na základnu, ale Scheer prorazil skrz zadní voj Grand Fleet a vrátil se na základnu.
Vítězství slavily ve svých propagandistických výstupech jak Británie, tak Německo. Británie ztratila více lodí o větším výtlaku a skoro dvakrát tolik námořníků. Hochseeflotte ale svůj cíl, tedy zničit podstatnou část flotily silnějšího protivníka také nesplnila a Velká Británie tak udržela svou převahu v Severním moři.
Taktické vítězství tedy bylo Německa, to důležitější strategické bylo na straně Británie. Na konci roku 1916, zahájilo německé císařské loďstvo neomezenou ponorkovou válku, která přivedla USA v roce 1917 ke vstupu do První světové války.
Zajímavostí je, že na britské lodi HMS Collingwood sloužil i budoucí britský král a poslední indický císař Jiří VI.
Zdroj: Wikipedie