Autor fotografie: flickr.com (CC BY 2.0) |Popisek: nutná obrana
Nedopustila se ničeho protiprávního, konstatovala policie, když hodnotila čin ženy, která se ubránila zloději ve svém obchodě a použila přitom nutnou obranu.
Konstatování je to vpravdě přelomové, protože známe mnoho případů, kdy policie z nutné obrany čin překvalifikovala na obranu nepřiměřenou. Na druhé straně je pravda, že hranice mezi oběma je někdy velmi tenká.
Pražské přepadení obchodu však může být precedentem, které vyslalo veřejnosti poměrně jasný vzkaz: každý má právo se adekvátně bránit, pokud je ohrožen jeho život či majetek. A to i s pistolí v ruce jako v případě zmíněné ženy, či s jinou zbraní.
Pro soudce je však rozlišení nutné a nepřiměřené obrany stále tvrdým a někdy stěží řešitelným oříškem, kdy zkoumá, zda člověk musel ,,nutně" při sebeobraně útočníka zabít, a ne ,,jen" zranit. Paradoxně dnes některé soudy ,,jdou na ruku" spíše útočníkům, než tomu, kdo se brání.
Být soudcem, tak se na chvíli oprostím od změti paragrafů v trestním zákoníku a vžiji se do kůže toho, komu jde bezprostředně o život. Tento člověk v kritický okamžik nehledí na to, jestli má útočníka střelit do ruky či do nohy, aby ho nezabil, ale v sebezáchovném pudu dělá vše pro to, aby daný okamžik přežil.
Proto je konstatování policie v případě ženy, která lupiče zastřelila, správné. Pokud by tomu tak nebylo, pak by policie veřejnosti sdělovala, že přepadení je vlastně správná věc a majitelé obchodu se nemohou v žádném případě bránit, protože by stejně vždy použili neadekvátní prostředky sebeobrany. Nutná obrana se nazývá proto, že je opravdu v daném případě, kdy hrozí bezprostřední újma oběti na zdraví, nutná. A tak bychom k ní i měli přistupovat.